Na kluky jsem pyšný, říká po záchraně Kolína Štohanzl. Dostane teď šanci v Hradci?
Foto: Facebook SC Marimex Kolín
Možná i díky prohloubené spolupráci Mountfieldu HK a Kolína se dokázali Středočeši udržet v Chance lize i pro příští sezonu. V Kolíně se proháněla po ledě drtivá většina hráčů se smlouvami v Hradci. Jedním z nich je Martin Štohanzl, který měl skvělý vstup do sezony, pak ho však zabrzdilo zranění. S celým týmem ale nakonec vybojoval postup do předkola a v něm Kozlové soupeři z Prostějova hodně zatopili a sahali po postupu.
Martine, sérii s Prostějovem jste dovedli do rozhodujícího zápasu a vypadalo to, že do něj půjdete po tom druhém vyhraném na koni. Co se stalo, že jste si tu pozitivní vlnu nepřenesli dál?
Věřili jsme, že nás druhý zápas série nakopne, že si to dokážeme pohlídat a že do třetího vstoupíme stejně. Sice to nevyšlo, ale jsme rádi za celou sezonu. Jednoznačným cílem bylo udržet Chance ligu, a to se povedlo.
Jak těžké bylo se hned po základní části přepnout do play off módu?
Play off je úplně jiná soutěž. Trošku nás mrzí, že jsme nedokázali vyhrát první zápas série doma. Možná nás trochu svazovala povinnost se odvděčit fanouškům, kterých přišlo dost a byli skvělí. Ve třetím zápase byl soupeř šťastnější, dokázal vytěžit z minima maximum.
Štve vás, že doma jste první bod neuhráli, ačkoliv jste měli herní převahu a za stavu 1:0 ještě dvojnásobnou přesilovku?
Strašně moc. Do půlky zápasu jsme to měli pod kontrolou, pak rozhodla naše přesilovka pět na tři, paradoxně v náš neprospěch. To nás psychicky položilo, dostali jsme pak druhý gól a už jsme se nedokázali vrátit. V rozhodujícím zápase jsme dostali gól po náhodném odrazu puku do brankoviště, kde to tam pak domlátili. Play off je o vůli a o tom, kdo víc chce. Na druhý zápas jsme byli dobře připravení, ve třetím to bylo opravdu o vůli a síle.
Chance ligu jste udrželi už v předposledním kole proti Vsetínu. Play off byla pro vás spíše nadstavba, ale věřím, že jste to tam nešli jen odklouzat a užít si to.
Zápas na Vsetíně se nám neskutečně povedl a byli jsme rádi, že nemusíme čekat do posledního kola s Porubou a ubojovali jsme záchranu už kolo před koncem. Ale každý tým a hráč jde do play off vyhrát a porážky ho mrzí, pak si říká, co mohl udělat lépe. Soupeř byl šťastnější, takový je hokej.
„Já bych byl za to, aby ve všech soutěžích bylo třeba dvanáct týmů a všude se hrál stejný formát. Místo toho se každý rok mění zaběhnutý koloběh a pak se vymýšlí takovéhle kraviny, jako série na dva zápasy, kde začíná hůř postavený doma.“
Kalkulovali jste nějak před posledním kolem nad soupeřem pro předkolo? Zrovna Prostějov jste v sezoně dvakrát porazili a i potřetí jste k tomu byli velmi blízko.
Vůbec, bylo nám to jedno. Chtěli jsme prostě poslední zápas základní části vyhrát. Vyšlo to na Prostějov, který jsme naposledy v základní části právě u nich porazili. Věděli jsme, s čím na nás zhruba půjdou, že tam mají spíš starší, zkušenější hráče. I proto z toho možná nakonec vyšli lépe.
Jak se díváte na rozhodnutí hrát v předkole vyřazovací sérii na dva vítězné zápasy?
Je to zvláštní. I v mládeži jsem hrával na tři nebo na čtyři vítězné zápasy. Ale letos to vše vyplývalo z toho, jak je Chance liga poskládaná. Já bych byl za to, aby ve všech soutěžích bylo třeba dvanáct týmů a všude se hrál stejný formát. Místo toho se každý rok mění zaběhnutý koloběh a pak se vymýšlí takovéhle kraviny, jako série na dva zápasy, kde začíná hůř postavený doma.
Ze série jste si odnesl i pár šrámů, třeba v prvním zápase v bitce proti Tomáši Jiránkovi. Jak se to semlelo?
Bylo to z mojí strany, ale moc jsem to nevychytal, když jsem si vyšlápl na největšího a nejtvrdšího hráče (usmívá se). K hokeji to patří, porvali jsme se a do dalšího zápasu jsme šli nanovo. Pro mě to může být jen dobrá vzpomínka na celou sérii.
„Chtěl bych poděkovat klukům, jak se semkli a zvládli to, protože tam byly fáze, kdy jsme před sebou moc pozitivní vidiny neměli. Zlomili jsme to a dokázali jsme se vrátit.“
Jak jste řekl, cílem sezony bylo pro Kolín udržet Chance ligu, což se povedlo. Jaká k tomu vedla cesta?
Do sezony jsme šli s tím, abychom pod sebe dostali pět týmů a vyhnuli se sestupu nebo baráži. Na kluky jsem moc pyšný, začátek nebyl jednoduchý. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, oproti loňsku se toho hodně změnilo. Chtěl bych poděkovat vedení, které nám vyšlo vstříc a v Kolíně se hodně zlepšilo prostředí. Ať už po stránce regenerace, taky jsme konečně měli trenéra gólmanů a všichni se snažili a starali se o nás. Taky bych chtěl poděkovat klukům, jak se semkli a zvládli to, protože tam byly fáze, kdy jsme před sebou moc pozitivní vidiny neměli. Zlomili jsme to a dokázali jsme se vrátit.
Jedním ze zásadních faktorů byl příchod ruského brankáře Georgije Kuzněcova, souhlasíte?
Strašně moc nám pomohl tím, jak chytal. Předtím chytal Sajdlík (Tomáš Sajdl, pozn. red.), pro kterého to byla první sezona, plus jezdili kluci z Hradce, pro které to taky nebylo jednoduché, když je posílali do Chance ligy. Trochu to s nimi zacloumalo, když chvíli byli jednička v extralize a pak jeli do Kolína. Georgije jsme podpořili i v kabině skrz události, které se dějí ve světě. Stáli jsme za ním.
A co sezona 2021/22 z vašeho osobního hlediska?
Měl jsem skvělou přípravu. Celou jsem ji odehrál v Hradci a povedla se mi i bodově. I začátek v Kolíně byl ode mě dobrý, pak jsem dostal pár zápasů v extralize. Pak mě ale trefil Radim Šalda na rozbruslení do prstu a zlomil mi ho. Dva měsíce jsem byl mimo, a to mě trochu pozastavilo. Tvrdě jsem pracoval a rehabilitoval, abych se mohl co nejrychleji vrátit.
„V únoru jsem podepisoval novou víceletou smlouvu s Mountfieldem, takže budu čekat na svou šanci v play off.“
Oba týmy spolupracují i po sezoně v Kolíně, protože jste sehráli proti Hradci modelové utkání.
Hradec měl dlouhou pauzu před play off, takže trenéři jim vyšli vstříc a domluvil se takový zápas. Hlavně proto, aby nevypadli z rytmu, aby si vyzkoušeli přesilovky, oslabení.
Jaké to bylo hrát zápas, během kterého si rozhodovali trenéři, co chtějí na ledě vidět a v kolika se bude zrovna hrát?
Bylo to specifické, každý spíš rád hraje normální zápasy, než trénuje situace. Hradec hrál celou sezonu nahoře a vyhrál Prezidentský pohár, my jsme hráli spíš o záchranu v Chance lize. V situacích pět na pět to bylo docela vyrovnané, v přesilovkách už to bylo jiné. Přece jen tam mají hráče, kteří si to umí dát do hole. Ale určitě to pro kluky z Hradce bylo přínosné.
Letos jste odehrál devět zápasů za Mountfield, jste připraven pomoci i v play off extraligy, pokud to bude potřeba?
Trochu s tím v hlavě počítám. V únoru jsem podepisoval novou víceletou smlouvu s Mountfieldem, takže budu čekat na svou šanci v play off. Budeme trénovat s Kolínem a uvidíme, jak na tom kluci v Hradci budou. Zatím jsou všichni zdraví, mají výborný mančaft a hrají skvělý hokej na pohled.
Je vidět, že s novou smlouvou s vámi klub počítá, cítíte šanci se v extraligovém kádru usídlit trvaleji?
Jsem tady od osmé třídy, Hradec se stal takovým mým domovem a mám to tady rád. Byl bych moc rád, kdybych si tady mohl zahrát extraligu dlouhodoběji. Šance je teď asi největší, co byla. Pan Martinec nás zná z mládeže a tým by se do budoucna měl skládat z hráčů, kteří vyrostou nebo vyrostli tady. Napojení na Kolín tomu taky pomůže. Když se tam někdo ukáže v dobrém světle, šanci by měl dostat.
Foto: Facebook SC Kolín
Share on Facebook
