Myšlenky na skauty se snažím omezit, říká Jecho. Ve Finsku roste díky konkurenci
Foto: Erica Perreaux / Hockey Canada Images
(RED DEER, od našeho zpravodaje) Je sice nejmladším hráčem českého týmu na Hlinka Gretzky Cupu, přesto patří k těm, kteří mají v osmnáctce největší zkušenosti. Útočník Adam Jecho je na turnaji už podruhé, na draft si ale ještě téměř dva roky počká. Zatím piluje své dovednosti ve finské Tappaře, kde letos načne svoji třetí sezonu.
Tři výhry ve skupině a postup do semifinále Hlinka Gretzky Cupu. Jak vám to zní?
Je to nepopsatelný pocit a velká euforie, už teď jsme si zadělali na neuvěřitelný zážitek a určitě na to budeme mít vzpomínky na celý život. Ale musíme se zároveň koncentrovat na další zápas, kterým bude semifinále. Je to jako kdybychom hráli turnaj nanovo, budeme se muset snažit na sto procent a pokusit se postoupit do vysněného finále.
V semifinále narazíte na Švédy, které jste zde v kanadském Red Deeru v přípravném utkání porazili. Co od soupeře očekáváte?
Všichni víme o jejich kvalitě, ale přátelské utkání, které jsme s nimi hráli, nám ukázalo, že se s nimi můžeme měřit. Dokonce jsme je i přehráli. Je to ohromně těžký soupeř, ale hrát se dá s každým a já si myslím, že jsme našimi výkony lidem otevřeli oči a hodně lidí se na nás teď dívá trošku v jiném světle.
Svíčková, nebo burger? Břeclav, nebo Red Deer? Odpovídají čeští reprezentanti
Jaké si dáváte po parádně zvládnuté základní skupině cíle?
Určitě ty nejvyšší, ale musíme jít krok po kroku. Teď se musíme hlavně soustředit na semifinálový zápas, abychom ho zvládli a mohli si splnit náš sen.
Jak si užíváte Hlinka Gretzky Cup v Kanadě?
Je to skvělý turnaj, myslím si, že jeden z největších v mé dosavadní kariéře a tady v Kanadě je to paráda. Minulý rok jsme v Břeclavi měli výhodu domácího publika, které nás hnalo dopředu, ale tady jsme zase v kolébce hokeje. Hokej je tady pro všechny na prvním místě a je to neuvěřitelný zážitek.
„Myslím si, že jsme našimi výkony hodně lidem otevřeli oči.“
Přestože jste nejmladší český hráč na turnaji, jako jeden ze tří absolvujete již druhý Hlinka Gretzky Cup. Cítíte se v rámci týmu spíše jako benjamínek, nebo zkušený hráč?
Určitě mi pomáhá to, že jsem na turnaji už podruhé, ale jinak jsme na tom v týmu všichni stejně. Každý máme nějakou svojí roli, nerozlišoval bych to. Samozřejmě můžu klukům pomoci, když budou nervózní, protože už jsem si to sám zažil a vím, jak se zachovat v takové situaci, ale jinak jsme všichni na stejné úrovni.
I když ještě není váš draftový ročník, cítíte pozornost skautů, kterých se na tomto turnaji každoročně schází obrovské množství?
Lhal bych, kdybych říkal, že to vůbec nevnímám, ale snažím se tyhle myšlenky co nejvíce omezit, protože by to akorát negativně ovlivňovalo můj výkon. Člověk musí hrát za to, co má vepředu na dresu, a ne za jméno vzadu. Snažím se hrát podle plánu, který máme, a plnit svojí roli v týmu tak, jak nejlíp dokážu.
Foto: Erica Perreaux / Hockey Canada Images
Během zápasů se na led pravidelně dostáváte, ale v zápise jste většinou uvedený jako třináctý útočník. Jak tuto svoji pozici vnímáte?
Jsem rád, že na turnaji vůbec můžu být. Neřeším, kde mám místo v sestavě, od toho je trenér, aby rozdal role v týmu. I kdyby tam měl být člověk navíc a hrát jen jedno střídání, tak právě v něm musí předvést maximum. Vůbec nehledím na to, v jaké jsem lajně, a snažím se odvést nejlepší možný výkon pro tým.
Už delší dobu se o vás mluví jako o velké české naději pro draft v roce 2024, vnímáte tyhle informace?
Nejde to přehlédnout, ale člověk se na to snaží co nejmíň myslet. Hraju každý den sport, co mám neuvěřitelně rád, a to, že mám být za nějaké roky draftovaný, to si snažím vůbec nepřipouštět. Hraju prostě to, co miluju.
„Lhal bych, kdybych řekl, že skauty nevnímám, ale snažím se tyhle myšlenky omezit.“
Po Hlinka Gretzky Cupu zamíříte do Finska, kde vás čeká již třetí sezona v organizaci Tappary Tampere. Proč zůstáváte na severu?
V Tappaře je jeden z nejlepších evropských týmů, soutěže tu mají neuvěřitelnou kvalitu, zázemí je skvělé a celkově hokejová nátura, která je ve Finsku, mi maximálně vyhovuje. Posouvám se tam jak po hokejové stránce, tak po stránce soukromého života, a zatím jsem tam nadmíru spokojený. Občas není život takhle v cizí zemi úplně jednoduchý, teď navíc asi i Tomáš Hamara odejde do Kanady a budu tam úplně sám. Ale člověk si zvykne a odprostí se od toho.
V minulé sezoně s vámi v Tappaře působil i Vojtěch Husinecký, který míří do CHL…
To bylo super. S Vojtou jsme si výborně sedli, byli jsme spolu na bytě a i díky němu to právě bylo daleko jednodušší.
Foto: Aki Vänninen, vanninen.kuvat.fi
První sezonu ve Finsku jste nastupoval za šestnáctku Tappary, loni za osmnáctku. Pokukujete letos už po dvacítce?
Na letní přípravě jsem byl s dvacítkou a až tam teď po Hlinka Gretzky Cupu přijedu, tak bych s ní měl absolvovat přípravné zápasy. Podle toho, jak se mi povedou a jak se v nich předvedu, tak se bude odvíjet i začátek sezony. Ale mám pořád čas, věkově spadám do kategorie do U18, takže uvidíme. Samozřejmě bych byl rád, kdybych odehrál co nejvíce zápasů ve dvacítce.
Jaké je Finsko z hokejového hlediska?
Finové to mají úplně jinak nastavené. Každý, kdo má brusle a hokejku, hraje hokej, je to sport číslo jedna. Jejich nasazení a úcta ke sportu jsou opravdu na vysoké úrovni a myslím, že i díky tomu jde teď finský hokej tolik dopředu.
A v čem je pro vás osobně pro rozvoj lepší?
Myslím si, že hlavně díky konkurenci. Ta donutí člověka na sobě pracovat víc každý den. Na jedno místo čekají minimálně tři kluci, a když se vám nepovede pár zápasů za sebou, tak se taky může velice rychle stát, že o místo přijdete. A to je motor k tomu, aby člověk pracoval každý den.
Na čem podle vás musíte zapracovat nejvíc?
Určitě potřebuju zesílit. Na svoji výšku potřebuju nabrat pár kilo navíc, aby mi to pomohlo v osobních soubojích a abych právě mohl hrát s klukama staršíma, než jsem já. Také se dá pořád pracovat na bruslení, na zakončení i na rychlosti jeho provedení, protože času na ledě bude čím dál méně.
„Na jedno místo čekají ve Finsku tři kluci. Když se vám nepovede pár zápasů, můžete o něj rychle přijít.“
Na novou sezonu jste se v létě připravoval také v Tampere?
Ano, byla to moje první letní příprava ve Finsku. Měl jsem možnost vyzkoušet, jaké to je, pracoval jsem právě hlavně na rozvoji síly. Když jsem se vrátil do Česka, tak jsem byl s rodinou týden na dovolené, to bylo takové uvolnění, a pak jsem ještě dva týdny trénoval sám. Ale základ jsem měl ve Finsku.
Finové byli jedním z vašich soupeřů na Hlinka Gretzky Cupu. Jak jste si zápas proti nim užil?
Určitě to pro mě bylo speciální, když tam člověk hraje už nějakou sezonu. Proti většině kluků už jsem nastoupil, takže se trochu známe a pár slovíček jsme během zápasu prohodili. Proti Finsku je to vždycky super a má to náboj, ale na druhou stranu během hry je to pak zápas jako každý jiný.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
