Mladý tým je pro Brod výhodou, věří Mihulka. Kdy se bál zatčení?

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Když se vrátil z Ameriky, nevěděl David Mihulka, v kterém českém týmu pokračovat. Nakonec se rozhodl pro Havlíčkův Brod, v jehož dresu vstřelil v neděli proti Ústí nad Labem hattrick.

Aplikace Tipsport extraligy

Davide, za uplynulý týden získal Havlíčkův Brod čtyři body do tabulky. Jak jste spokojeni se svými výkony?
Na to, jak máme mladé mužstvo, jsme hráli dobře. Nedělní zápas s Ústím se nám podařilo vyhrát. V pátek jsme taky bodovali, když jsme remizovali s Kralupy, ale nakonec jsme neuspěli. Byl to hodně vyrovnaný zápas, ale chyběla nám trocha štěstí. Rozhodovalo se až v prodloužení, kde bylo znát, že jejich hráči jsou starší a silnější. Se vstupem do sezony jsme ale jinak celkem spokojení.

V loňské sezoně patřily Kralupy na špičku tabulky. Odpovídá tomu jejich hra i teď?
Já myslím, že ano. Mají hodně postahovaných hráčů, hlavně dorazového ročníku 2001, z velkých týmů – Kladno, Sparta, Slavia a podobně. Podle mě budou hrát určitě znovu o první místo.

„V předchozích zápasech jsem se dost trápil v koncovce a jsem rád, že se mi ta smůla konečně podařila protrhnout.“

A jaké jsou vaše vyhlídky a ambice pro tuto sezonu?
Máme tady mladý tým, já sám jsem rád, že mě tady trenér vůbec nechal hrát, jelikož jsem se před sezonou rozhodoval, kam půjdu. Hodně našich hráčů je ročník 2003, ale určitě chceme hrát o první místo.

Je výhoda, nebo nevýhoda mít mladý tým?
Výhoda je to pro klub jako takový, hlavně s vyhlídkou do dalších let.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

V nedělním zápase proti Ústí jste byl u čtyř branek z pěti, vstřelil jste hattrick. Jaký z toho máte pocit?
V předchozích zápasech jsem se dost trápil v koncovce a jsem rád, že se mi ta smůla konečně podařila protrhnout. O to radši jsem za hattrick, kterým jsem mohl pomoct týmu k výhře, ale určitě to nebyla jenom moje zásluha. Podíleli se na tom i spoluhráči. Odbojovali jsme to všichni.

Jak často se vám takovýto zápas povede?
To vůbec nevím. Minulou sezonu jsem byl v týmu nejmladší, takže tam se mi moc nevedlo, ale jinak se to párkrát za sezonu stane.

„Pro mě jako hráče to byl určitě krok dopředu, navíc to byla i škola života.“

S Ústím jste rozhodli gólem v poslední minutě. Zasloužili jste si vyhrát?
Já si myslím, že jsme si to určitě zasloužili. Ze začátku to sice bylo vlažné a nikomu se nechtělo moc bruslit, pak se to ale zvedlo a byli jsme Ústí vyrovnaným soupeřem. A jak nám proto Kralupům štěstíčko nepřálo, tak teď se naopak přiklonilo na naši stranu.

Kde jste hrál minulou sezonu?
Nastupoval jsem v USA v soutěži WSHL za Dallas Snipers, je to juniorská liga. Byla tam velká konkurence, asi osmnáct útočníků a byl jsem tam nejmladší.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Jak jste se do tohoto týmu dostal?
Oslovil mě agent s tím, jestli to nechci zkusit. Řekl jsem, že ano, a určitě to neberu jako krok zpátky. Pro mě jako hráče to byl určitě krok dopředu, navíc to byla i škola života. Naučil jsem se řeč, angličtina se do života hodí.

Kolik jste dostával prostoru?
Upřímně, byl úspěch, když jsem se vůbec dostal do zápasu. Při takovém počtu útočníků to opravdu není jednoduché. Minulý rok tam navíc byli ještě i hráči ročníku 1999, takže o tři čtyři roky starší.

„Paní mi ukázala, ať jdu za ní, a zavřela mě do nějaké imigrační místnosti.“

Jaký je rozdíl mezi hrou v Česku a v USA?
Hlavní rozdíl ve hře vidím v rychlosti a tvrdosti hry. Hraje se na užším hřišti, kde je na všechno míň času, musím se rychle rozhodovat.

Měl jste nějakého spoluhráče z Česka?
Čecha jsem tam neměl. Asi pět Čechů a Slováků bylo v jiném týmu, proti kterému jsme hrávali. Bydleli asi 400 kilometrů ode mě, šlo o našeho nejbližšího soupeře a bavili jsme se spolu o zápasech, takže aspoň něco. Byl jsem tam sám, když jsem přiletěl, vůbec jsem neuměl řeč. Na druhou stranu to pro mě bylo lepší. Jelikož jsem tam neměl žádného Čecha ani Slováka, tak jsem se jazyk naučil rychleji a myslím, že i líp. Jinak bylo ale se mnou v týmu hodně cizinců – sedm nebo osm Rusů, Slovinec, Němec, dva Švédi a jeden Chorvat, ten byl hodně dobrý.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

V jaké nejtěžší situaci jste se tam ocitl?
Když jsem poprvé přiletěl a šel na vízovou kontrolu, tak jsem odevzdal vízum a smlouvu s týmem. Paní mi ukázala, ať jdu za ní, a zavřela mě do nějaké imigrační místnosti. Seděl jsem tam asi dvě hodiny mezi Mexičany, kteří taky čekali na povolení. Po těch dvou hodinách mi to beze slova dali a pustili mě. To pro mě bylo nejtěžší. Říkal jsem si, jestli mě zavřou, nezavřou, pošlou domů, nebo co vlastně bude.

A kdy jste se vracel? Zasáhla do toho nějak pandemická situace?
Přiletěl jsem vlastně už na Vánoce, asi na čtrnáct dní nebo tři týdny. Po návratu do Dallasu jsme odehráli šest zápasů, dva víkendy, a přestupoval jsem do Los Angeles do týmu Valencia Flyers. Tam jsem dohrál sezonu a vrátil se domů 11. března, takže jsem to stihl tak akorát, protože dvanáctého všechno zavřeli.

V letošní sezoně hájíte barvy Havlíčkova Brodu. Proč jste zvolil právě tento tým?
S tátou jsme se bavili o tom, co tuto sezonu, jak to bude vypadat. Od agenta jsme měli návrh Kanady, ale skrz covid jsme od toho radši upustili. Kdyby se zavřely hranice, tak bych se taky nemusel vrátit a domů bych se dostal až kdoví kdy. Tuhle sezonu tedy do Kanady určitě ne a rozmýšleli jsme nad týmy v Česku. Trenér Luboš Voříšek, ke kterému jsem jezdil trénovat v létě na led, mi říkal, že bych to mohl zkusit právě v Brodě. Jsem rád, že mě tady pan Cachnín zařadil do sestavy. Myslím si, že si rozumíme a bude to fungovat.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz