Zrušený šampionát dívek? Šok a tragédie, netají Andrašovský

Foto: Karel Švec, Český hokej

Ještě než se kvůli koronaviru zrušilo mistrovství světa juniorů, juniorky se o stejném osudu už předem dozvěděly na Štědrý den. Pro hlavního trenéra Dušana Andrašovského i celé družstvo to byla šokující zpráva, navíc když se jedná o druhý šampionát v řadě a hráčky ročníku 2004 končí svou mládežnickou kariéru.

Týden hokeje 2022

Co na zrušení mistrovství juniorek i s odstupem času říkáte?
Informaci jsem dostal 23. prosince od naší manažerky Markéty Mlíkovské a předtím jsem dostal ještě textovou zprávu od Tomáše Paciny, takže jsem to měl hned potvrzené. Byl to pro mě šok. Malá sportovní tragédie, i když to slovo nemám moc rád. Jednoduše neštěstí, protože jsme v týmu udělali kopec práce a holky samotné udělaly kopec práce. Ve Finsku zjistily, že můžou hrát s kýmkoliv, takže jim tam narostlo velké sebevědomí. S kolegou Martinem Pouskou jsme říkali, že máme vysoké cíle a nebudeme na mistrovství světa jenom do počtu, což jsme do holek pořád dostávali, ony tomu postupně začaly věřit a výkonem ve druhém a třetím zápase proti Finsku si to jenom potvrdily. O to je to pro nás horší, holky věřily, že můžou na mistrovství uspět a udělat super výsledek. Pro mě osobně je to sportovní tragédie, ale spíš ty nejstarší holky v týmu mají zrušený už druhý šampionát, což je velká škoda. Starší holky velmi rychle ztratily vizi, že můžou uspět, čemuž věřily. Je to pro nás smutné.

A navíc na Vánoce…
Načasování bylo dost nelidské. I když jsou Vánoce, lidé pracují, i já pracuju, ale myslím, že mohli jeden až dva dny počkat, ale možná to tak člověk bere jenom ze srdce. Oznámení bylo hrozně nešťastné a my jsme ho museli holkám 24. prosince sdělit – v nejhorší možný den, který si mohli vybrat. Negativní situace padla na naši manažerku, která to musela holkám oznámit. My jsme se interně domluvili, že to holkám musíme říct, aby se o zrušení nedozvěděly až z médií, i když ze zámoří vyskočily první zprávy už 23. prosince večer. Bylo to hrozně negativně vnímáno i od rodičů, že je to opravdu špatně načasované, ale nešlo to jinak, museli jsme informace dát ven. Já jsem tajně věřil, že to bude zpráva, která neplatí, že se ještě změní, ale bohužel to byl jenom můj sen. Tak to je a musíme jenom věřit, že další akce nebudou zrušené a možná Amerika bude natolik silná, že se bude snažit udělat maximum pro to, aby mohla mistrovství zorganizovat ona. Holky komunikují s kapitánkami všech týmů, mají na zrušení nějaký náhled a budou se snažit rozhodnutí nějak zvrátit. Bude to těžký boj, ale alespoň bude dobré, že ukážou světu, jak jsou silné a jak se dokáží semknout, aby se mistrovství světa mohlo uskutečnit.

Takže doufáte, že se šampionát ještě uskuteční?
Já budu věřit, že se svět úplně nezbláznil a že nechají holky mistrovství světa odehrát. Loni se nehrálo, takže bychom přišli o dva roky a naše hráčky ročníku 2004 by ztratily možnost si juniorské mistrovství zahrát. Příští rok spadnou do kategorie áčka, kam mají všechny dobré a šikovné holky možnost se dostat, ale přece jenom teď mohly uspět v juniorkách. Věříme tomu, že by to tak bylo.

„Holky komunikují s kapitánkami všech týmů, mají na zrušení nějaký náhled a budou se snažit rozhodnutí nějak zvrátit. Bude to těžký boj, ale alespoň ukážou světu, jak jsou silné a jak se dokáží semknout.“

Je to zejména pro nejstarší hráčky velká rána do motivace?
Myslím, že to pro ně musel být ze začátku hrozný šok a pocit bezmoci. My sportovci, jak beru i sebe, i když jsem trenér, se rveme se životem, protože sport pod nohy často hází klacky. Tohle je ale až nesportovní a těžký faul. Byli jsme tak blízko, holky věděly nominaci a všechny byly po Finsku nadšené, že si na mistrovství světa zahrají. Já jsem to nečekal a nikdo nečekal, že by tohle mohlo přijít. Doba je taková, jaké je, takže to bohužel pořád musíme očekávat, ale osobně si myslím, že by zdravý rozum měl zvítězit a měli by holkám umožnit zahrát si mistrovství, protože už se jim to nemusí podařit.

Shodneme se na tom, že zrušení vrcholu sezony nepomůže ani propagaci dívčího hokeje?
Určitě to nepomůže, protože se turnaj zruší a pak už se o něm nemluví. Kdyby se hrálo, minimálně dva týdny bude všude na sociálních sítích denně probíhat debata o výsledcích, senzacích, úspěších, neúspěších, nějakých sportovních neštěstích. Kdyby běželo mistrovství světa, přišlo by spoustu reakcí, takže ta propagace by byla kladná a pozitivní. Z tohoto pohledu je to pro ženský hokej obrovská škoda. Musím se přiznat, že jsem ženský hokej ještě dva roky zpátky nesledoval jako většina lidí, protože to pro mě nebyl hokej. Když jsem teď v tom a vidím, čeho jsou holky schopné, co jsou schopné obětovat, co umí a jaké mají obrovské srdce... O to si jich více vážím. Pro mě má ženský hokej respekt a áčko to olympijskou kvalifikací jenom potvrdilo. Někomu nepřijde moc vhodné koukat na ženský hokej, ale když jsem viděl na mistrovství jejich entuziazmus a taktickou vyspělost, není to vidět u našich juniorských hráčů. Ženský hokej si vážím a jsem rád, že v něm můžu pracovat. Je pro mě čest, že jsem dostal tuhle šanci.

Foto: Martin Voltr

U dívčího hokeje jste velmi krátce, ale jak jste se s ním zatím sžil a zvykl si na všechna specifika?
Přístup je u dívek úplně odlišný, protože tam trenér musí zvážit každé slovo, které řekne, což se ne vždycky povede. Když je člověk několik let jenom s kluky, tak mu občas uteče slovo, které není úplně vhodné, ale na druhou stranu holky to berou, pokud tomu začnou věřit. Je potřeba přesvědčit je o tom, že to, co s nimi chcete dělat, má smysl, bude je to posouvat sportovně i lidsky. Nám se tohle zatím hodně dobře dařilo a naladili jsme se na jednu vlnu, takže vztahy v týmu fungují od fyzio, přes kondiční trenérku, manažerku, kustody, trenéra brankářů až po hráčky. Tým šlape, jak jsem já ještě neviděl. Je tu výborná nálada a holky vycítí, že všechno funguje, jak má. Je to moc hezká práce. Myslím, že nejdůležitější pro holky bylo uvěřit naší vizi, na základě které jsme změnili kupu věcí. Nebylo to úplně jednoduché, důvěra nebyla hned, nějakou dobu jsme si ji museli budovat, ale vybudovali jsme si ji, takže jsme všichni na jedné lodi a funguje to dobře. Škoda, že to nemůžeme prodat.

„Tým šlape, jak jsem já ještě neviděl. Všichni jsme na jedné lodi. Škoda, že to nemůžeme prodat.“

Co jste se snažili do hráček za poslední dobu dostat?
Jsou to dva měsíce, ale nejsou to jako dva měsíce v klubu, protože s hráčkami bohužel nejsme denně. Absolvovali jsme – jestli se nepletu – tři soustředění a udělali jsme všechno od podlahy. Začali jsme dělat playbook po vzoru ženského týmu, takže bylo potřeba naučit se kopec dovedností, které nejde naučit ze dne na den. Začali jsme od malých věcí, jako je krytí puku a udržení se na něm, učili jsme se filozofii neodhazování puku a hraní u sebe, řešili jsme výstupy i vstupy do pásma. Měnili jsme úplně náhled holek na hokej a na systém, který chceme hrát. Každý den si kolega Pouska, který je na to výborný, připravuje pro holky video, kde ukáže, co chceme hrát a jak to chceme učit na tréninku. Tým funguje dobře, ale je škoda, že to nemůžeme prodat. Na druhou stranu podmínky jsou takové, jaké jsou, takže se nemůžeme vyrovnat Rusku a třeba Americe, kde mají měsíční soustředění, na kterém mohou pracovat na všech věcech do větší hloubky. My děláme maximum, co můžeme v našich podmínkách, které máme vytvořené. Musím říct, že i ty se od svazu zlepšují, a věřím, že se ještě zlepší, abychom mohli ženský hokej posunout ještě dál.

Jak se dívky během reprezentačních akcí zlepšovaly?
Šli jsme postupně. Začali jsme v Rakousku se slabšími soupeři, což pro nás bylo výhodné, protože holky tam mohly implementovat věci, které jsme trénovali na předchozích dvou kempech. Viděly, že všechno, co jsme je učili, jde použít i v zápase. Hráli jsme při vstupech do třetiny dvě u sebe, využívali jsme hodně obránkyně a často jsme vyjížděli proti bekům, křížili jsme se a drželi se výrazů, které předtím hráčky ani neslyšely. Šlo třeba o akci dvě na blízko, slabá osa a střelba z první, což předtím v ženském hokeji moc neznaly, ale zjistily, že to funguje i v zápasech proti soupeřům. Po krátkém soustředění jsme skočili na Finky, kde jsme byli první zápas dost vyplašení z toho, že hrajeme proti Finkám, které jsou dovednostně i fyzicky na vysoké úrovni. Viděli jsme tam, že pokud holky budou věřit systému a budou plnit naši hru, už druhý zápas jsme hráli více než vyrovnaně. Byli jsme tam i lepší, ale bohužel jsme ho prohráli, což se stane. Třetí zápas jsme byli jasně lepší a porazili jsme Finky 4:1, což obrovsky zvedlo euforii v týmu. Bylo to úplně to nejlepší, co se nám před mistrovstvím – teď už tedy zrušeným – mohlo stát. Zjistili jsme, že můžeme hrát se všemi. Samozřejmě nevím, v jakém stavu by byly Rusky, Američanky a Kanaďanky, ale Finky podle mě patří do top čtyřky. A my jsme je zvládli přehrávat, dali jsme krásné góly plynoucí z naší taktiky a rozebrali jsme je do prázdné brány, takže jsme viděli krásné věci.

„Když tam bude láska a srdce hrát hokej pro tu hru, bude to mít smysl vůbec dělat.“

Jakou vidíte perspektivu do budoucna v kategorii do osmnácti let? Může být tým ještě silnější?
Jsem o tom přesvědčený, protože holky to ukázaly už v Rakousku, nemají problém se herně i lidsky do té role stylizovat. Tým je dobře vyvážený i díky tomu, že mladé hráčky se vůbec nechovají uťáple, jsou odvážné a v kolektivu se projevují na základě nějaké hierarchie a slušnosti. Tým funguje po všech stránkách skvěle. I když pořád věřím, že se mistrovství téhle kategorie odehraje, aby si to užily hlavně hráčky ročníku 2004, tak jako tak do příště bude osmnáctka silná. Co tady teď máme, jsou i hráčky z kategorie do šestnácti let, kde je ještě několik šikovných hráček. O ženský hokej se nemusíme do budoucna bát. Ta spolupráce už se šestnáctkou funguje dobře, všichni trenéři spolu komunikujeme a věřím, že se nám povede ještě získat více prostředků a prostoru, abychom mohli holky zlepšovat s výhledem na osmnáctku a samozřejmě pro kategorii áčka. Máme od Tomáše Paciny nastavený nějaký playbook, na kterém pracujeme. Je to koncepční práce, která bude trvat pár měsíců a možná sezon, ale vím, že se tady nastavila věc, kterou já jsem v hokeji zatím nezažil. Jsme tady takoví trenéři, kteří jsme ochotni koncepční práci dělat, jak ji Tomáš Pacina nastavil. Zatím to funguje velmi dobře. Holky dostávají pořád tu výbavu, takže až za pár let přijdou do áčka, nebudou koukat jak výři, ale budou znát, co po nich trenér chce. My to teď implementujeme do osmnáctky, kde už to ale funguje skvěle. Mají teď výbavu, kterou předtím vůbec neznaly. Je radost s nimi pracovat každý den. I když je teď situace taková, jaká je, když nám zrušili mistrovství, svaz nám umožnil krátké soustředění, kam přijely všechny holky a pracovaly dál, jako by se mistrovství mělo normálně hrát. To je hodně pozitivní věc a zjištění, že mají hokej rády a hrají ho srdcem. To je pro mě nejdůležitější věc i v zápasech. Když tam bude láska a srdce hrát hokej pro tu hru, bude to mít smysl vůbec dělat.

Jak se vám s trenérem Pacinou spolupracuje?
Vděčím mu za hrozně moc, protože mi otevřel oči a hokej. Všichni jsme si tady mysleli, jak všechno umíme, a nemusíme nic studovat a dělat navíc. On je profík celým svým srdcem. Když vidím jeho přípravu na zápas, jak v tom žije, jak se do toho vžije celý tělem, to jsem u žádného trenéra nikdy neviděl. Jak žije s týmem, jak se chová k hráčům nebo hráčkám a mluví s nimi, to je pro mě velká škola. Jsem rád, že můžu být součástí jeho týmu.

Foto: Martin Voltr

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz