Zlatý kouč z ODM se loučí. Dlužím to rodině, vysvětluje srdcař Trojan

Petr Trojan | Foto: Martin Voltr

V lednu si užíval opojné pocity po zisku dalšího zlata na Olympiádě dětí a mládeže, v dubnu zase zklamání ze sestupu s devátou třídou Poruby. Petru Trojanovi ale určitě blýsklo hlavou mnohem, mnohem víc zážitků z trenérské kariéry, když se ji před několika týdny rozhodl ukončit.

„Já si už s tou myšlenkou pohrával dlouho. Moc toho dlužím vlastní rodině, už od roku osmdesát devět, kdy jsem začal trénovat. Všechny svátky, soboty, neděle a i další dny jsem trávil s hokejem. Vnoučata odrůstají a moc mi to chybí. Všem okolo jsem říkal, že tato sezona je má poslední, dokončím deváťáky, dokončím VTM s olympiádou a tím uzavřu svou kariéru,“ líčí Trojan v rozhovoru na webu hcporuba.cz.

Své slovo naplnil. Rozloučil se po 34 letech trenéřiny, které kompletně zasvětil Ostravě. Prvních deset Vítkovicím, dalších čtyřiadvacet pak Porubě.

„Všechny svátky, soboty, neděle a i další dny jsem trávil s hokejem. Vnoučata odrůstají a moc mi to chybí.“

„Tehdejší šéf Sarezy Ivo Mocek mě přemluvil, abych šel do Poruby. Dlouho mě přemlouvat ale nemusel, ač jsem byl ve Vítkovicích spokojen, byla pro mě vždy Poruba srdcová záležitost, vždyť jsem zde i vyrůstal,“ popisuje někdejší brankář mládežnických kategorií Baníku Ostrava a Havířova.

Hráčskou kariéru brzy obětoval studiu na pedagogické fakultě, po státnicích se rovnou vrhnul na trenérskou dráhu. Ve Vítkovicích slavil s žáky republikový bronz, v roce 1999 se přesunul do Poruby a zde prošel úplně všemi kategoriemi.

Foto: Martin Voltr

Přestože ho má veřejnost v současnosti zafixovaného od mládeže, vedl i porubský A-tým. Úspěšně – v sezoně 2003/04 slavil se Sarezou po boku Aleše Flašara postup do první ligy.

Právě to považuje za vrchol své trenérské kariéry.

„Byl jsem na střídačce, hráli jsme s Brnem rozhodující zápas. A pro mě to byl neskutečný zážitek: Atmosféra v hale, následná radost, že se to podařilo, o přestávkách hrála hudba, prostě už velký hokej. To bylo jedno z těch nej,“ loví z paměti první jarní den roku 2004, kdy Sareza zdolala Kometu 4:3 v prodloužení.

„Vždy jsem narazil na něco, co mě strašně bavilo, co mě tu celou dobu drželo.“

Intenzivní vzpomínky ale nemá zdaleka spojené jen s výhrami. Jak v rozhovoru pro klubové stránky prozrazuje, vždy si nesmírně vážil třeba zkušeností nabraných na zahraničních turnajích či stážích.

„S jedním ročníkem jsem procestoval Kanadu, byli jsme čtrnáct dní na turnaji ve Finsku. Mohli jsme se porovnávat, jak na tom jsme. Vždy jsem narazil na něco, co mě strašně bavilo, co mě tu celou dobu drželo,“ říká Trojan.

Pravidelně stál také v čele krajských či jiných výběrů. „VTM mi vždy opět nabídli s dotazem, zda jsem si odpočal z minulé akce, byli jsme na třech olympiádách, na turnaji Selects v Rize, vše to byly top akce, nad úroveň klubu,“ počítá. „Ale kvůli tomu jsem to nedělal, v Porubě jsem byl moc rád. Kluky jsem měl pod dohledem: škola – hokej, škola – hokej,“ dodává jedním dechem.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V závěrečné sezoně své trenérské kariéry měl na starosti deváťáky Poruby v nově vzniklé soutěži. Ostravský tým se sice v základní části prokousal do nadstavby, ale na konci ročníku v baráži příslušnost k elitě neudržel.

Posledním vítězným „zářezem“ Petra Trojana tak zůstane letošní Olympiáda dětí a mládeže. Už dříve z ní přivezl zlato a stříbro, a nyní přidal na střídačce výběru Moravskoslezského kraje další triumf. V Trutnově a Vrchlabí nepoznal jeho tým hořkost porážky, osudové finále proti Plzeňskému kraji otočil ve třetí třetině z 0:2 na 3:2.

I když závěrečná radost patřila v první řadě hokejistům, i na Trojanovi bylo vidět, jak moc si sladké chvíle užívá. Svěřenci ho také pořádně zkropili.

„Kluci jsou neskuteční bojovníci. Chvílemi jsme na tom třeba nebyli tak dobře jako týmy z Čech, ale kluci z našeho regionu mají buldočí povahu, že se budou rvát do poslední chvíle. Oni opravdu chtěli a tou svojí bojovností a soudržností si za tím šli. Šlapali celou olympiádu. Nebyl s nimi nejmenší problém, co se jim řeklo, to udělali. Měli disciplínu. Byl to super tým,“ vyprávěl tehdy nadšeně.

Další hokejové bitvy už bude sledovat jen z pozice fanouška. Vzhledem k poslednímu působení u devítky ho aktuálně dost zajímá osud porubského dorostu, fandit dál hodlá i áčku.

„Je ve své podstatě jedno, jestli se vyhraje, nebo prohraje. Jsou to děti, které si mají hlavně zahrát hokej.“

A kdyby měl po čtyřiatřiceti letech trenérské kariéry něco vzkázat svým následovníkům?

„Ať to dělají rádi, ať na tréninky chodí rádi. Je ve své podstatě jedno, jestli se vyhraje, nebo prohraje. Jsou to děti, které si mají hlavně zahrát hokej. Děti má těšit chodit na trénink, do Poruby, těšit se, že se něco naučí. Vždyť hokej je u nás nejpopulárnější sport. Když se jim budou věnovat, děti jim to vrátí,“ dodává Petr Trojan v rozhovoru na klubových stránkách.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz