Trenérův zlatý „kouř“. Čtyři roky mě zoceloval kvůli téhle chvíli, děkuje Psohlavec

Martin Psohlavec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Na titul nemůžete pomýšlet bez elitního gólmana, a dorostenci Karlových Varů bezesporu takového měli. Martin Psohlavec prokázal svůj potenciál i v juniorce a po návratu mezi svoje vrstevníky odchytal celé play off až ke zlaté tečce po páté finálové bitvě s Libercem.

Martin Psohlavec

brankář, 16 let

Reprezentace 17 (celá sezona) 2024-2025

Z 5

V 2

P 2.02

Ú% 92.86

Odchytal jste každou minutu play off. Jste vůbec unavený?
Určitě jo. Šlo to vidět postupem času, zápas od zápasu. V letní přípravě jsme ale hodně dřeli, z čehož jsme těžili celou sezonu i v play off. Já jsem věděl, že jsem tomu dal sto procent, a díky tomu jsem vydržel.

Když člověk na konci každé série slaví postup, je ta únava menší?
No, teď to bude spíš euforie a adrenalin, že jsme vyhráli. Postupně si to budeme víc a víc uvědomovat. Hlavně děkuju mamce a tátovi, protože vím, že to se mnou mají občas těžký.

Trenér říkal, že jste hodně zapracoval na psychice.
Hlavně díky němu. On mě čtyři roky zoceloval právě kvůli tomuhle momentu, a vyplatilo se to.

Jak vás zoceloval?
Tak různě, znáte to... Nemůžu ho tady pošpinit (usmívá se), ale dával mi zabrat. Nedal mi nic zadarmo, za což mu děkuju.

Prožil jste v play off nějaký těžký moment?
Hlavně ty první zápasy, které jsme v každé sérii prohráli. To bylo nejtěžší, zvedat se z toho a otáčet. V posledním zápase taky. Po první třetině jsem v šatně trošku vystříkl, s klukama jsme si to vyříkali. Vždycky musíme věřit a časem se to otočí.

Dá se říct, která série byla pro vás nejtěžší? Nejdřív jste měli Kometu s Michalem Hartlem, potom derby s Plzní a nakonec finále s vítězem nadstavby.
Každý zápas měl něco do sebe, každý byl jedinečný. Myslím ale, že všechny byly podobné a vyrovnané. Brno a Plzeň nás většinou spíš řezaly, hrály do těla, a s Libercem se dal hrát i hokej. Má šikovné hráče.

Byla tedy vaším klíčem k úspěchu trpělivost? Dva finálové zápasy jste otočili pěti góly ve třetí třetině.
Jo, my si to hlavně musíme vyříkat mezi sebou a nesmíme mluvit za něčími zády. Je lepší, když si vynadáme a potom se zvedneme. My víme, že jsme tým a že dokážeme cokoliv.

Martin Psohlavec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Na brankářské jedničce vždycky celý úspěch stojí. Jak se ohlížíte za sezonou s tak sladkým koncem?
Když to vezmu od začátku sezony až do konce, tak za mě byla hodně povedená. Měl jsem hodně špatné zápasy, ale zase i zápasy neuvěřitelné. To k tomu patří. Myslím si, že v tomhle věku ještě nejsem tak vyspělý, abych dokázal všechny zápasy odchytat stejně. Měl jsem výkyvy, ale to každého zápasu jdu stejně a občas se to prostě nepovede.

Ve finále se mi líbilo, jak jste se vždycky potkali se Sebastianem Charvátem na červené čáře, poplácali se a něco prohodili. Není to úplně obvyklá věc.
Jo, většinou jsem ho povzbudil a on povzbudil mě. Jsme dobří kamarádi a Charva mám jako člověka rád. Gólmani jsou úplně jiná část, není to ten střed týmu. Hráči se třeba popichují a různě si nadávají, i když jsou kamarádi.

Osekávají se při rozbruslení...
No, a my to tak s gólmany nemáme. Nebo aspoň já. Já se snažím být v klidu. Charvy je taky v klidu, takže se s ním dá i normálně bavit.

Sebastian Charvát a Martin Psohlavec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Teď vás čeká přechod do juniorky, kterou už jste si vyzkoušel. Mladému brankáři hodně pomůže, když je vysoký, viďte?
Určitě. Každý gólman má zamlada výhodu, když vyroste. Potom už je jenom na něm, jestli s tím dokáže pracovat a jestli si s tím poradí. Protože vysoký neohrabaný gólman je s prominutím k ničemu. Snažím se v tom zlepšovat, určitě nejsem ještě na konci. Čím víc budu pohyblivý, tím líp.

Gólmani jsou samostatná jednotka, ale jak to mají s oslavami? Konkrétně tedy vy?
(směje se) No, já jsem upřímně takové vítězství nikdy nezažil. Před sezonou jsme třikrát za sebou vyhráli turnaj v Třinci, ale většinou neslavím, dokud fakt není konec. Teď jsem zažil poprvé, že jsme úplně na tom největším konci. Uvidíme, jak to budu slavit.

Člověk se pořád učí, tak se musí učit i slavit.
Přesně tak!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter