Stříbrný reprezentační tým do 16 let | Foto: Daniel Kinc
Po velmi dlouhé cestě dosedli na ranvej pražského letiště čeští reprezentanti do šestnácti let, kteří si z Olympijských her mládeže v Jižní Koreji přivezli stříbrné medaile.
Vůbec se zúčastnit olympiády, už to se poštěstí jenom hrstce nejlepších sportovců. Ale ještě navíc na ní vybojovat v nejsilnější světové konkurenci stříbro? Čeští talenti dobře vědí, čeho dosáhli.
„Je to obrovský úspěch. Sahali jsme i po zlatu, i když to podle výsledku nevypadalo. Ve skupině jsme Američany porazili, ale oni nám to potom vrátili ve finále,“ líčil po příletu Jan Láryš, který v bráně odchytal všechny zápasy.
Ten o zlato představoval jedinou kaňku na parádní cestě českých mladíků. Tentokrát zkrátka neměli den a Američanům nedali ani branku. „Nedostávali jsme se tak hlubuko do brány, na masku gólmanovi. Nedali nám moc šancí a ty, které jsme měli, jsme neproměnili,“ popsal Láryš.
Jan Láryš zasahuje ve finále proti Spojeným státům | Foto: OIS / Joel Marklund
Hráči ale po finálové porážce nepotřebovali dlouhý čas, aby zklamání hodili za hlavu. „Ze začátku to byl smutek, ale postupně jsme si uvědomili, jaký to byl úspěch. Pak jsme začali slavit,“ přiznala česká opora.
„Vnímali jsme to už krátce po zápase. Prvně jsme chvilku ronili slzy, ale myslím, že to z nás rychle opadlo. Potom jsme si uvědomili, že je to velký úspěch pro nás i pro Českou republiku, že máme další medaili,“ ocenil kapitán Ondřej Ruml, že jeho parta vybojovala po juniorech a juniorkách už třetí cenný kov během jediného měsíce.
„Nejvíc jsem si užil atmosféru na zimáku. To jsme ještě s klukama nikdo nikdy nezažil.“
Byť veřejnost nevnímá Olympijské hry mládeže tak silně jako světové šampionáty, úspěch má podobnou hodnotu. A navíc ten přívlastek „olympijský“...
„Nejvíc jsem si užil atmosféru na zimáku. To jsme ještě s klukama nikdo nikdy nezažil. Fandilo nám hrozně moc fanoušků, chodilo tam kolem čtyř tisíc na každý zápas. Moc jsme si to užili, bylo to jako dospělá olympiáda,“ liboval si Ruml.
Z branky vnímal parádní kulisu v ochozech i Láryš. „Čtyři tisíce, to tady v Česku nezažijeme. Fandili nám, byli přátelští, bylo to skvělé,“ řekl nadšeně. Mladíkům navíc chodily spousty vzkazů od kamarádů, příbuzných i fanoušků. „Podpora byla krásná. Všem v kabině nám posílali zprávy a fandili, za to jsme moc rádi,“ vzkázal.
České naděje nasbíraly na turnaji tři vítězství ze čtyř duelů. Postupně porazily Slovensko, Spojené státy a Finsko. Není těžké odhadnout, na který zápas budou nejdéle vzpomínat. Zvlášť když proti Američanům parádně stáhly tříbrankové manko.
„Myslím si, že všem nám zvedlo sebevědomí, že jsme dokázali porazit zámořský tým. Škoda že jsme se neutkali ještě s Kanadou, s tou bychom si taky chtěli poměřit síly,“ přikývl Ruml. To se českým reprezentantům poštěstí v listopadu, kdy už v rámci sedmnáctky vyrazí na turnaj World Hockey Challenge.
„Myslím si, že všem nám zvedlo sebevědomí, že jsme dokázali porazit zámořský tým.“
Podzim je sice ještě daleko, ale už teď mají mladí hokejisté namířeno na další mezinárodní turnaj. Ve Finsku sehrají dvě utkání proti domácím vrstevníkům a dvě proti Švédům, na akci přitom zamíří i deset stříbrných medailistů z olympiády.
Včetně Rumla. „Určitě se na to těším, je pěkné, že teď máme takové turnajové vytížení. Po tom, co jsme dokázali na olympiádě, se nám bude hrát ještě líp,“ pousmál se český kapitán.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
