Další medaile? Netíka hřeje něco jiného: Že takhle vypustíme kluky do světa

Tomáš Netík | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Tři roky strávil u dorostu a předloni převzal Tomáš Netík trenérské žezlo od Richarda Žemličky u juniorky. Obě sezony měly pro někdejšího skvělého útočníka medailový konec, jen na ten nejcennější kov si musí Netík zatím počkat.

V minulém ročníku dokormidloval sparťanské juniory k bronzu, v tom právě skončeném ke stříbru. Jeho tým přitom nasbíral v sezoně největší počet vítězství ze všech, Pražané totiž vyhráli o bod základní skupinu a o devět bodů nadstavbu. V play off přešli přes Hradec Králové i Třinec, až na závěr se museli sklonit před Pardubicemi po šestizápasovém finále.

Proti Pardubicím odehráli skvělou finálovou sérii, kterou mohl vyhrát kdokoli. Jak moc vás aktuálně bolí, že jste to nebyli vy?
Nebudu říkat, že to nebolí. Bolí mě to za ty kluky, kteří teď mají v kabině slzy v očích. Misky vah byly za mě opravdu strašně vyrovnané a rozhodly nuance, jak to ve finále bývá. Pro kluky dobře, že to takhle je, protože vyrovnanými zápasy a nervózními sériemi se nejvíc učí. Sice to pro nás dopadlo se smutným koncem, ale já jsem na kluky hrdý. Říkal jsem jim, že ta fráze se používá dost často, nicméně ode mě to zní tak, jak to cítím. Jsem na ně hrdý, jak sezonu odpracovali. Kdyby nám před začátkem někco řekl, že vyhrajeme základní část o devět bodů a budeme se tahle prát ve finále ligy, tak bych řekl: „Vážně?“ Kluci to dokázali každodenní prací, týmovým pojetím, agresivním hokejem... Jsem šťastný, že takhle umí hrát a že je takhle vypustíme do hokejového světa.

Co tedy bylo tím zrnkem na miskách vah?
Nechtěl bych teď ani hodnotit a vypichovat důležité momenty a rozdíly mezi těmi dvěma týmy. Nechci to vůbec stavět tak, jestli Pardubice byly v něčem konkrétním nebo na nějakých konkrétních postech lepší. Našla se řada věcí, které ovlivnily sérii, jako přesilovky, naše neproměněné samostatné nájezdy a tak dále. Ale ve mně absolutně převažuje ta celoroční práce s týmem, ač jsme na ten bonbónek nedosáhli.

Zdobilo váš tým všechno, co jste si představoval?
Výborná týmovost, každodenní pracovitost. Nechci, aby to vyznělo divně, ale hrozně moc pro mě znamenalo celkové vítězství v základní části, protože si myslím, že s kluky v téhle kategorii je to o tom pracovat dnes a denně, a ne o tom, aby se mi podařily dvě série v play off. Mám hroznou radost, že kluci se od toho srpna, kdy jsme se sešli, lepšili a lepšili. Bylo to denní prací, dobrou partou a dobrým charakterem. Tohle jsou věci, které bych vypíchl. V týmovém sportu to jsou i nejcennější věci do dospělého hokeje.

Ondřej Hrabík a Adam Kurka | Foto: Karel Švec

Vaši hráči můžou dle mého názoru naprosto s klidem bojovat pozici v profesionálním hokeji. To je hlavní, o co v juniorce jde, viďte?
Naprosto s tím souhlasím, tohle je pro mě zásadní věc. Já zatím nedělám hokej s nějakou vizí mé trenérské kariéry, takhle se na to nedívám. Já jsem prostě přišel a chci kluky lepšit a předávat jim zkušenosti a moje poznatky, které jsem za těch dvacet let profi hokeje získal. Jak říkáte: Byla by pro mě největší odměna, kdybych kluky připravil do dospělého hokeje, aby tam byli schopní hrát a mít svoje kariéry. Moc bych si přál, abychom v nich pěstovali to, co třeba momentálně A-tým Sparty nemá. A aby si potom jednou mohli sáhnout na úspěch ve velkém hokeji.

Každopádně máte po druhém roce u sparťanské juniorky druhou medaili. Ve vaší stále ještě začínající trenérské kariéře sbíráte velké úspěchy, tak ještě přidat ten nejcennější, že?
Jasně, nebudu lhát, že to nechci vyhrát. Samozřejmě že vás soutěž vede k tomu, abyste chtěl vyhrát, a já jsem si to moc přál. Nicméně jak říkám, nad pohár nebo momentální úspěch týmu nadhodnocuju to, abychom mohli říct: „Kluci, jděte do světa, teď se o vás nebojím.“ A tomuhle týmu to řeknu celému. Z toho mám strašně dobrý pocit.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter