Brzké odchody? Boj s rodiči prohráváme. Z Kabiny o žákovském hokeji

Cesta k úspěšné výchově hokejistů je hodně trnitá a vyžaduje složení spoustu dílků do pomyslné skládačky. Ta by nemohla stát bez pevného základu. Prvním tématem, které probírali zástupci hokejového svazu a klubů na novém diskusním fóru Kabina, byl žákovský hokej.

Už vývoj malých hokejistů má spoustu zákonitostí, na které kdekdo úplně nemyslí. Ještě nehrají – a řadu let ani hrát nebudou – o žádné medaile na mistrovství světa. Dril, příliš brzký trénink taktických prvků a upozaďování spontánnosti povedou ke zlepšení výsledků v krátkodobém horizontu, ale v tom dlouhodobém nikoli.

Čím víc sportů dítě zkusí, tím lépe

Podobný efekt má i jednostranně zatěžování pouze na hokej. Na tom se v Kabině shodli všichni.

„Musíme trenéry naučit, aby vnímali potřebu všeobecné pohybové zdatnosti. Jenom hokejem se z 99 procent hokejista nevytvoří. Aby se děti hýbaly, potřebujeme k tomu i pomoc rodičů a škol. Pokud jsou děti pohybově zdatné, dokáží se daleko lépe učit speciálním dovednostem na ledě,“ shrnul regionální trenér Robert Kaše.

Jestli si někdo ťuká na hlavu, k čemu bude hokejistovi třeba basketbal nebo lyžování? Ať si ťuká. „Já mám v týmu v Ledči nad Sázavou pět kluků, kteří aktivně hrají fotbal i hokej. Podle mě je to ideální spojení,“ řekl Milan Chalupa, legendární obránce jihlavské Dukly.

„Za mě je raná specializace taky blbost,“ reagoval jasně zástupce žďárského hokeje Martin Nečas, který v tomto ohledu apeluje na rodiče. A odlivu dětí se nebojí. „Dneska máte obrovskou škálu sportů v každém městě. Když to ale my trenéři budeme dělat dobře, vyberou si náš sport,“ věří.

Co pro to dělá svaz? Uděluje instrukce svým placeným trenérům a inspiruje ty ostatní, hlavně skrz multisportovní turnaje. Kašemu ale třeba ve srovnání s minulostí chybí sportovní třídy. Dětem už mnohdy na další sport zkrátka nezbývá čas.

„Na spoustě míst se od nich osm deset let zpátky upustilo a pro kluby už je těžké se k nim vracet,“ reprodukoval za svaz Lukáš Jankovič s tím, že zhruba ve čtyřiceti klubech ale ještě fungují.

Jak zlepšit financování klubů?

Prvním diskusním blokem silně rezonovalo i Nečasovo téma – financování středních klubů. Žďár nad Sázavou má obsazeny všechny žákovské i mládežnické kategorie, ale prostředky na trenéry shání dost ztěžka.

„Od svazu dostaneme 24 tisíc na jednoho trenéra, což je taky málo, ale potom potřebuju další dva tři. Za mě je přitom trenér alfa a omega, bez něj nikoho nevychováme,“ zdůraznil Nečas, jehož syn se právě ze Žďáru odrazil až do NHL.

Úspěšnou cestu mají další talenti ročníku 1999 jako Martin Kaut, Ondřej Machala nebo Ondřej Trejbal. Nejen oni jsou důkazem, že u Plamenů se mládež dělá solidně.

Ale není to zdaleka jen o nich. Vždyť se ví, že zhruba dvě třetiny hráčů míří do profesionálního hokeje z malých a středních klubů. A ty shodně dostávají výrazně menší podporu než akademie.

Další regionální trenér Oldřich Kališ těmto problémům rozumí a uvědomuje si, že sport je dlouhodobě podfinancovaný. „Stalo se ale takovým trendem všechno házet na svaz. Ten přitom neustále navyšuje finanční prostředky, které tečou do klubů,“ upozornil. „Klubům musí pomoct samosprávy,“ doplnil hned.

„Jenže to je propojené. Pokud přijdu na město, že chci víc peněz, protože jsme ve výchově předběhli i některé akademie,“ zmínil Nečas pravdivě z minulých sezon, „oni se mě ptají, jestli se o nás tedy svaz stará nadstandardně. A tak to bohužel není.“

Z pohledu Českého hokeje je stěžejní výše dotací, kterou na žákovské trenéry dostává. Pomoci by ale mohl nově chystaným projektem, kdy by klubům zafinancoval jakéhosi trenéra „na míru“. „Někdo potřebuje kondičního trenéra, někdo trenéra brankářů, někdo sekretáře, někdo náborového specialistu. Ale je to závislé na dotacích,“ zopakoval Jankovič.

Milana Chalupu v Ledči finance až tolik netrápí, v malém klubu zkrátka musí spoléhat na výpomoc trenérů-rodičů za „pár korun“. Město navíc chválí za průběžné dostavby na zimním stadionu. Poměrně obtížně se ale vypořádává s konkurencí mladších sportů.

„Kluci skáčou na koloběžkách nebo kolech, na to vznikají nové parky, což nám děti odtahuje. A kdo se nechytne v hokeji, ten často automaticky přechází k florbalu,“ podotkl na adresu výrazně méně náročné alternativy.

Osvěta jako recept proti předčasným odchodům

Jinak ho tíží i odchody hráčů do větších klubů, což je hojně propíraným tématem současnosti. Jasně: Do osudu každého hokejisty vstupují různé faktory. Jenže právě na tohle téma mají obrovský vliv rodiče – a je potřeba říct, že často to není vliv pozitivní. Jejich vidiny a ambice mnohdy dítěti nepomohou.

Trenéři na to jdou skrz osvětu. „Myslím, že v komunikaci s rodiči mají kluby trochu mezeru. Měly by je přesvědčit, že to dělají správně. Že na tom hráči bude tým stát a naučí se být osobností. My se snažíme rodiče přesvědčit skrz příklady hráčů, kterým přestup v určitém věku pomohl či uškodil,“ zmínil Kaše, jehož synové vyrůstali v Kadani.

Tenhle problém měly z velké části řešit spádové oblasti. V chystaném projektu ale kluby viděly tolik nedostatků, že ho výkonný výbor Českého hokeje zatím neschválil.

„Podle mě je cestou, aby si ten spádový klub obhospodařoval region. Aby dal talentovaným hráčům z regionu najevo, že o nich ví. Rodič pak získá pocit určitého klidu, že se do velkého klubu může jeho dítě dostat, pokud bude dobře pracovat,“ reagoval Kališ. „Přestup ale nelze nikomu zakázat, takže je to založené na důvěře.“

A ta v českém prostředí často chybí.

„My ten boj s rodiči prohráváme. Když si rodič dupne, kluby to prohrají,“ smutnil regionální trenér z jižní Moravy. „Proč by od nás měl někdo odcházet, když máme stejné žákovské ligy? Když se ale rodič rozhodne, my s tím opravdu nic neuděláme,“ pokývl Nečas.

V malém klubu přitom talenti dostanou víc prostoru než ve velkém. Jaký lepší příklad by mohl Nečas uvést než svého syna. „V žácích hrál na dvě lajny, sobotu i neděli. Měl neskutečný ice time a vyhrál se. Za mě to byl klíčový faktor a tak by to mělo vypadat. Rodiče se nezbláznili a neutekli někdy v páté šesté třídě, ač ty nabídky taky měli. Zachovali jsme si chladnou hlavu,“ těší ho po letech.

„My teď hrajeme na doraz, postavíme třeba opravdu jen deset kluků. Pak se ale každý z nich dostane do hry podstatně víc než tam, kde jich je dvacet,“ souhlasil Chalupa. Samozřejmě – odchody v dorostu do špičkových klubů, to už je jiná věc.

Kompletní záznam hokejového fóra:

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter