Baví mě sledovat vývoj superhvězd, říká Hrdina. Skautuje už 26. sezonu

Foto: hcsparta.cz

Během aktivní kariéry vyhrál mistrovství světa, doma má stříbro z olympiády v Sarajevu. Jiří Hrdina se prosadil do NHL, kam odešel ještě před pádem totality v tehdejším Československu. S Calgary a Pittsburghem získal třikrát Stanley Cup, po skončení kariéry se věnuje práci skauta. Právě začal už 26. sezonu. "Pořád mě to baví," přiznává legenda českého hokeje.

Jednašedesátiletý bard nechybí v hledišti Hlinka Gretzky Cupu. Talenty vyhledává pro Dallas Stars, dělá stejnou činnost jako v první polovině 90. let, kdy začal pracovat u Calgary Flames. Notýsek s propiskou vyměnil za iPad a jiné moderní technologie, náplň jeho činnosti se ovšem nezměnila. "V každém týmu hledám hráče s největším talentem," připomíná.

Jak je pro skauty klubů NHL důležitý Hlinka Gretzky Cup?
Začíná nám sezona, tohle je první turnaj, na kterém můžeme vidět hráče, s nimiž se počítá pro příští draft. Je tady osm nejlepších týmů, snad kromě Američanů jsou všichni účastníci v téměř nejsilnějších sestavách.

Turnaj jste zažil v dobách, kdy u nás začínal. Což se asi moc nedá srovnat se současností. Hlinka Gretzky Cup postupně získal značnou prestiž, souhlasíte?
Určitě. Loni to dostalo vyšší úroveň tím, že Wayne Gretzky akci dal své jméno. Ceněný turnaj to je v každém případě. Pro nás skauty super, že máme možnost podívat se na ty nejlepší hráče ještě předtím, než vypukne klasická sezona.

Znáte hokejisty už z mladších věkových kategorií?
Většinu ano. Ze sedmnáctky hlavně naše hráče a Slováky. Dobře víme o nejlepších Finech a Švédech, kteří byli v osmnáctce loni. Ty známe podrobně.

Hledáte vhodné typy hráčů, kteří by se mohli organizaci do budoucna hodit? Nebo mapujete všechny naděje bez rozdílu?
Skautujeme ten nejlepší talent v týmu. Funguje to tak, že se díváme na zápasy a později píšeme zprávy na nejlepší hráče, kteří v týmu podle našeho mínění jsou. A je jedno, jestli se jedná o obránce, útočníka nebo o brankáře.

Hodnocení hráčů asi není úplně příjemná činnost, že?
No, psaní reportů populární není (směje se). Turnajové hodnocení chystáme po skončení akce. Administrativa je dost náročná. Když děláte posudek na osm, deset, ale i na dvanáct hráčů z mužstva, to pak z osmi mančaftů máte kolem 80 reportů. Někdy i víc. V tomhle to není jednoduché, jenže k naší práci to patří.

Skautujete už 26. sezonu. Nejdřív jste vyhledával talenty pro Calgary, poslední dobou pro Dallas. Co vás na tom pořád baví?
Je to zajímavá práce tím, že každý ročník bývá jiný. Měl jsem možnost vidět řadu pozdějších superstar NHL. Od Chrise Prongera počínaje přes spoustu dalších skvělých hokejistů. Tyhle kluky jsem mohl sledovat od jejich 16 nebo 17 let, celý ten jejich vývoj. Což mě na tom baví. Sám pro sebe si je mapuju už od doby, kdy hráči ještě hvězdami nebyli. Zajímavé je, jak jsem dotyčného tehdy viděl. Zda jsem se spletl, nebo jestli jsem ho odhadl dobře.

Foto: Jana Mensatorová

Změnila se postupem času kritéria na výběr hráčů?
Já bych řekl, že určitě. Když jsem v roce 1993 nebo 1994 začal skautovat, tak hodně velkou složkou skautingu bylo, aby ten hráč měl fyzické parametry. Aby byl silný a veliký. Tohle se za posledních 15 let hodně změnilo. Jelikož jsou jiná pravidla a píská se v podstatě cokoli, uplatnění v NHL mají i menší hokejisté. Liga sice zůstala fyzická a tvrdá, ovšem už to dávno není jako dejme tomu v 90. letech.

Děláte si sám pro sebe pořadí hráčů pro draft, nebo si je vybíráte spíš podle předností, které by se mohly klubu hodit?
Reporty dělám na hráče, kteří se mi líbí. A také vytvářím pořadí podle toho, kdo z kluků má podle mého největší talent. Vytvořím si žebříček, poznatky pak s ostatními skauty z klubu zakomponujeme do celkového hodnocení, aby to co nejvíc odpovídalo.

Když Hlinka Gretzky Cup v Česku začínal, byli jste na něm z klubu dva tři skauti. Letos jich některé organizace poslaly dvojnásobek. I víc. Je výběr talentů ze strany klubů pečlivější než kdysi?
Je, jasně. Díky tomu, co hráči dneska vydělávají za peníze, je vyžadován co nejpřesnější výběr draftu. Skaut by měl mít možnost konzultovat svůj názor s někým dalším z organizace. Jestli hráče vidí stejně, jaký má pohled. Proto sem kluby NHL vyslaly skautů víc. Když se pak bavíme na mítincích, já jsem schopen říci názor o hráči z Kanady a zámořský kolega naopak třeba o někom z Česka.

Skauti NHL poznají za sezonu mraky stadionů a hotelů. Mají v oblibě Břeclav?
Bereme to tak, že to tady je zažité. Víme, co od toho můžeme čekat. V restauraci si dáváme pořád stejné jídlo. Bydlíme v Bratislavě, abychom to měli zhruba stejně daleko do Břeclavi a do Piešťan. Když se hrálo v Bratislavě, to nám vyhovovalo, ale letos tam mají jinou akci. Celkově vzato bych neřekl, že jde o nějak výjimečný turnaj. Asi si umíme představit hezčí stadiony. Ale má to tradici, takže OK.

Pídil jste se někdy u starších kolegů po tom, kdo vás v roce 1984 draftoval do Calgary?
No, to jsem se neptal. Protože tihle skauti jsou buď po smrti, nebo už nepracují (směje se). Dneska je všechno úplně jinak. My se díváme na mladé kluky, na starší hráče se zaměřují tzv. pro skauti. Ti pak doporučují hokejisty z Evropy či Severní Ameriky, které by měl klub podepsat.

Když se podíváte na současnou českou osmnáctku, najdou se v ní šikovní hráči s potenciálem pro NHL?
Já je viděl nedávno ve Švýcarsku, kde mě trošku zklamali. Čekal jsem od těch kluků víc, protože někteří hráli už v loňské osmnáctce, případně v extralize dospělých a v Chance lize. Ale beru tak, že to bylo v červenci. Na začátku sezony. Nemělo by se to přeceňovat ani podceňovat. Hráči mě pak mile překvapili, že v Břeclavi porazili Ameriku. Uvidíme, jak to bude vypadat na turnaji.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter