Mladé pušky střílely jako o život. Musíme bojovat dvakrát tolik, odkazuje k hradecké marodce Rousek
Foto: mountfieldhk.cz
Hodně nepříjemné období prožívají hokejisté hradeckého Mountfieldu, kteří si letos zvykli sbírat body jako na běžícím páse. Tři porážky v řadě? To u nich byla ve starém kalendářním roce věc nevídaná. Teď jim chybí hlavně body z vlastního ledu, které si naposledy odvezl Zlín, jenž dokázal pod Bílou věží využít výrazného oslabení domácího kádru. Hradecké mládí sice bojovalo ostošest, ale kontaktní branka Tomáše Rouska (na snímku) v power-play byla jedinou radosti druhého týmu tabulky.
3663 – tohle číslo vypadá trochu magicky, ale v Hradci zrovna nikoho netěší. Právě tolik zápasů v české nejvyšší soutěži totiž mají dohromady na kontě hokejisté, kteří kvůli zranění nemůžou naskočit do hry. A mocně se to odráží na výsledcích i předváděné hře. „Určitě by nám pomohlo, kdyby se někteří vrátili. Jsou to přece jenom ti nejzkušenější hráči, co tady máme. Ale na druhou stranu, nemůžeme se celou sezónu spoléhat na jednoho nebo dva střelce,“ uvědomuje si devatenáctiletý útočník Tomáš Rousek.
„My mladí teď musíme jet naplno, bojovat dvakrát tolik. Zkusit ty hráče zastoupit, i když je to strašně těžké,“ podotýká k seznamu indisponovaných v čele s Františkem Ptáčkem nebo Jiřím Šimánkem. Zvlášť druhý jmenovaný měl před koncem roku parádní formu a Hradec se o jeho výkony opíral, teď ale góly kapitána chybí. „Možná jsme se na první lajnu spoléhali až moc. Každopádně víme, že na jeden gól se vyhrává těžko,“ obrací Rousek pozornost k zápasu se Zlínem.
Mountfield do něj vlétl výborně. Trenéři od začátku točili tři útoky, což týmu evidentně svědčilo. Jenže v první třetině nezvládl do černého zamířit ani jednou, a to ani v téměř dvouminutové přesilovce pěti proti třem. „Možná jsme mohli ještě trochu víc chodit před brankáře, aby střely neviděl a měl s nimi větší problémy. První třetinu jsme měli přetavit aspoň v jeden gól, šancí jsme na to měli hodně,“ lituje někdejší reprezentant z mládežnických kategorií.
Skóre tak otevřeli až v polovině souboje zlínští hokejisté, náskok pak zdvojnásobili zkraje třetí části. Nebylo divu, že domácí zkusili hru bez brankáře už čtyři minuty před koncem! A vzhledem k ohromně aktivnímu výkonu v průběhu celého zápasu šla na led i dvojice benjamínků Švihálek – Rousek. „Prostě to tak asi vyplynulo ze hry. Pro hráče je vždycky dobré, když cítí důvěru trenéra,“ potvrzuje mladší z nerozlučné dvojky, který přece jen protlačil puk za záda jinak bezchybného Kašíka a přiživil tak hradecké naděje.
„Ani nevím, kudy puk prošel do brány. Snad nad betonem. Hlavně jsem se snažil vystřelit z první,“ popisuje odchovanec jihočeského hokeje. Konečný výsledek 1:2 ho už ale pochopitelně těšit nemohl. „Prostě teď přišly porážky, musíme se s tím vypořádat. Po zápase ve Vítkovicích jsme si vyčistili hlavy a řekli si, že musíme hrát jinak, což se nám myslím proti Zlínu povedlo. Bojovali jsme a dělali, co jsme mohli, nemáme se za co stydět,“ hlásí beze stopy zaváhání Tomáš Rousek.
I třetí vzájemná bitva tak skončila nejtěsnějším rozdílem, i když poprvé ve prospěch moravského týmu. Podle očekávání se navíc znovu tvrdě bojovalo o každý centimetr ledu. Jinak to ani proti Zlínu nebývá. „Tenhle nepříjemný hokej hraje už druhou, třetí sezónu. Má určité hráče, kteří vyhledávají hru do těla, ale snad jsme se na to připravili a nenechali se nějak extra řezat,“ přemítá autor tří letošních branek. Ve druhé třetině sice diváky zvedly ze sedaček dvě šarvátky, ale pak už se vzájemné souboje zase aspoň trochu uklidnily.
V Hradci mají každopádně o čem přemýšlet. Kdo zastoupí zraněné tahouny, pokud se do nejbližšího víkendu nedají dohromady? Jak dlouho budou další soupeři také klopýtat a nezvládnou atakovat Mountfield na – stále fantastickém – druhém místě? „Samozřejmě víme, kde jsme a že máme trochu nahráno. Ale ještě zbývá do konce dost kol a budeme to mít složité. Pořád chceme každý zápas vyhrát! Když budeme hrát to, co proti Zlínu, a ještě přidáme, můžeme porazit každý mančaft,“ burcuje Rousek.
Share on Facebook
