Mamka je z Ostravy, líčí Švýcar Guggenheim. Do Česka se těšil na cukroví
Foto: Karel Švec, Český hokej
Hokej, to je kromě sportu také spousta příběhů. Jeden takový se pojí i se jménem Bastiana Guggenheima. Že jste o tomto švýcarském obránci ještě neslyšeli? Teď máte příležitost. Mladého hokejistu totiž s Českou republikou pojí víc než jen účast na juniorském šampionátu.
Jeho čeština má sice přízvuk švýcarské němčiny a občas nemůže najít to správné slovíčko, české kořeny ale Bastian Guggenheim nezapře. A to i přesto, že od narození vyrůstal v Bernu; díky rodičům má totiž dvojí občanství. Zatímco otec pochází ze Švýcarska, matka se narodila v České republice, sám Guggenheim má však o své národnosti jasno. „Mamka je z Ostravy, mám tam i babičku. Já jsem se ale narodil ve Švýcarsku, kde i bydlím a hraji hokej, považuji se tedy za Švýcara,“ líčí.
To ale neznamená, že by mu Česká republika nic neříkala. V létě totiž mladý bek jezdil do Moravskoslezského kraje nejen za rodinou, ale také za hokejovými tréninky. Když se několikrát účastnil kempů pro malé naděje, nebylo mu ani deset let. „Vztah k Česku určitě mám, i když teď už kvůli hokeji nemám čas tam jezdit. Když jsem byl malý, chodil jsem v létě do hokejové školy v Ostravě. Našel jsem si tady kamarády, žije tady taky část mé rodiny. Jsem v Česku rád,“ povídá Bastian Guggenheim.
„Když jsem byl malý, chodil jsem v létě do hokejové školy v Ostravě. Našel jsem si tady kamarády, žije tady taky část mé rodiny.“
Pamatuje si z hokejové školy i nějakou tvář, která mu pomáhala vylepšovat hokejové krůčky? „Jedním trenérem byl Petr Česlík, na toho si pamatuji. Je to ale už dlouhá doba, bylo tam samozřejmě i hodně dalších trenérů,“ vzpomíná.
Než ale mohl jezdit do Česka na kempy, musel se k hokeji nejprve dostat. První zápasy začal švýcarský reprezentant sbírat za rodný Bern a o tom, že vůbec obuje brusle a vezme do ruky hokejku, rozhodla jeho maminka. „K hokeji mě přivedla. Říkala, že jsem Čech a musím jít na led. Kvůli ní hraju hokej,“ vypráví Guggenheim o svých začátcích.
Foto: Karel Švec, Český hokej
„Taťka souhlasil, taky dřív hrál hokej, ale nedotáhl to v něm tak daleko, dal se na box. Já jsem taky chvíli boxoval, nepřemýšlel jsem ale o tom, že bych v boxu pokračoval, hokej u mě vedl. Teď táta dělá na nejvyšší švýcarské úrovni rozhodčího v boxu, mamka pracuje doma a stará se taky o to, abych dobře jedl,“ usmívá se obětavý obránce.
Hokejové kroky Bastiana Guggenheima začaly v Bernu, ještě v kategorii do patnácti let ale přestoupil do klubu v Langnau. A dobré výkony ho v letošní sezoně dostaly na hostování do nedalekého Langenthalu, který hraje druhou nejvyšší švýcarskou ligu. K vysněné kariéře profesionálního hokejisty má tak zatím dobře nakročeno.
„Teď táta dělá na nejvyšší švýcarské úrovni rozhodčího v boxu, mamka pracuje doma a stará se taky o to, abych dobře jedl.“
„Určitě se chci dostat do nejvyšší švýcarské ligy. Co dál, to ještě nemám naplánováno. Teď se soustředím na druhou nejvyšší švýcarskou ligu, tam můžu hrát pořád víc. Příští rok bych se možná mohl dostat do první ligy, pak se uvidí, jak daleko jsem a kam se můžu probojovat,“ klade si postupné cíle.
Velkým krokem kariéry je pro Guggenheima i účast na letošním mistrovství světa juniorů. Reprezentovat rodnou zemi je vždycky velká pocta a navíc o to větší, když se světová akce koná v rodišti jednoho z rodičů. „Hrát za národní tým je speciální, jiné. Navíc když jsme v Česku. Babička se na mě dívá, je to hezké,“ přikyvuje defenzivní zadák.
„Na mistrovství do Česka jsem se těšil hodně, ještě lepší by ale vzhledem k mé rodině bylo, kdybychom hráli přímo v Ostravě. Teď hrajeme v Třinci, třeba se ale do Ostravy ještě na nějaké zápasy dostaneme,“ přeje si Bastian Guggenheim.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Přání to určitě není nereálné, zároveň se ale nejedná o snadný úkol. Aby se švýcarská reprezentace představila na ostravském kluzišti, musí ve čtvrtfinále porazit Rusko a postoupit do bojů o cenné kovy. Právě to si však Švýcaři vytyčili jako svůj cíl na turnaji. „Naším cílem je určitě medaile. Nejprve jsme chtěli vyhrát nad Kazachstánem, pak postoupit do čtvrtfinále. Chceme dojít co nejvýš,“ má o ambicích svého mužstva jasno jeden z jeho členů.
A co podle Guggenheima pomůže Helvétům vyzrát nad ruskou sbornou? „Největší síla našeho týmu je podle mě ve stupňování výkonu. Když první třetina není úplně super, druhá a třetí můžou být o dost lepší. To podle mě nedokáže každý tým,“ přemýšlí.
„Babička vždycky dělala cukroví, na to jsem se těšil. Zatím jsem si ho během mistrovství ještě dát nestihl.“
Dopředu bude Švýcary hnát také parádní atmosféra, která na obou českých stadionech během mistrovství panuje. „Je to super! Chodí víc fanoušků, než bylo na mistrovství osmnáctek ve Švédsku. Když je stadion plný, hraje se úplně jinak, hráčům to hned dá víc radosti do hokeje,“ užívá si fanouškovskou kulisu osmnáctiletý hokejista.
Ten se na šampionát do České republiky těšil nejen kvůli svému původu a vzpomínkám na dětství, ale také kvůli laskominám. „Babička vždycky dělala cukroví, na to jsem se těšil. Zatím jsem si ho během mistrovství ještě dát nestihl, ale doufám, že nějaké mít budu,“ směje se. „A taky jsem se těšil na celou Ostravu, léta tady jsem měl rád,“ dodává.
Mezi Guggenheimovy přednosti nejen na mistrovství nepatří sbírání kanadských bodů, ale spíše defenzivní činnosti. Ty se snaží ve své hře prezentovat. „Góly moc nestřílím, radši hraju dozadu. Snažím se hrát obětavě, vylehávat střely, odvádět černou práci. V tom jsem lepší než ve sbírání bodů,“ usmívá se.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Jako každý správný hokejista, i on se snaží pracovat na svých slabinách, aby se mohl neustále posouvat dál a jednou se hokejem třeba živit. „Do každého tréninku dávám to nejlepší a co ještě neumím úplně nejlíp, trénuju víc. Abych byl lepším hokejistou. Nejsem nejrychlejší bruslař, takže na tom pracuji, taky vylepšuju střelu a rychlost nahrávky… Snažím se zlepšovat celkově,“ říká.
Na začínající kariéře Bastiana Guggenheima je zajímavá ještě jedna věc. Zatímco v Česku většina mladých hokejových nadějí s vizí profesionálního sportovce v osmnácti letech studuje střední školu, Guggenheim k tréninkovému a zápasovému vytížení ještě pár hodin denně pracuje.
„Dělám se dřevem, vyrábím nábytek a všechno možné.“
„Dělám se dřevem, vyrábím nábytek a všechno možné. Je to práce, která se dá zkombinovat s hokejem, navíc si i něco vydělám. Pracuju tak dvě nebo tři hodiny denně a pak jdu na vlak a trénovat. Hraju za tým blízko Bernu, takže můžu bydlet doma a dojíždět,“ popisuje.
„Ještě mi chybí dva roky, abych byl úplně hotový truhlář. Až to dodělám, chtěl bych se věnovat hokeji už profesionálně,“ má jasno o své budoucnosti. „Hokej je prostě můj život, dělám pro něj všechno.“
Uvidíme, třeba budeme za pár let slýchávat o Bastianu Guggenheimovi podobně často jako o Kevinu Fialovi – hvězdě NHL, která rovněž vlastní švýcarský i český pas.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Share on Facebook
