Kulich bude šéfovat i oslavám: Medaile je pro celé Česko, pořád jsem věřil v náš TÝM
Jiří Kulich
|
Foto: iihf.com
(GÖTEBORG, od našeho zpravodaje) „Je to asi ten nejkrásnější pocit, jak ukončit juniorskou kariéru. Jsem strašně hrdej na náš tým,“ hledal slova radosti Jiří Kulich. V zápase o bronz se dvakrát trefil sám, dva góly připravil a s medailí šel se svou oblíbenou partou slavit konec juniorské kariéry v národním týmu.
Dá se vůbec popsat, co se dělo ve 3. třetině?
Bavili jsme se o tom v kabině, že tomu pořád musíme věřit a věřili jsme. Řekli jsme si, že všechno musíme pálit na bránu, což jsme udělali. Dali jsme góla, to nás nakoplo a ta hra pak už byla naše.
Všichni říkali, že kapitán byl ten, kdo pořád věřil a povzbuzoval ostatní. Co padlo od vás směrem k hráčům?
Byli jsme tam trošku s prominutím chcíplí na střídačce po té druhé třetině. Takhle to nemohlo být, takže jsem klukům něco řekl, abychom tomu pořád věřili, protože jak vidíte, může se stát cokoliv. Dali jsme pět gólů za třetinu a je to naše.
Čtyři branky za 50 vteřin jsou novým rekordem juniorského MS. Co za tím obratem je?
I trenéři nám říkali, že Finové jsou lidi a jeden gól je může položit, takže my jsme se snažili všechno dávat na bránu, pak nám to tam spadlo a už jsme byli sebevědomější. I v kabině předtím jsem chtěl jsem klukům předat podobnou zkušenost z minulých turnajů. Celou dobu jsem věřil, že to dokážeme otočit.
„Celou dobu jsem věřil, že to dokážeme otočit.“
Jak těžké bylo dát dohromady různé hráčské povahy a porazit i papírově silnější mužstva?
Samozřejmě bylo to těžké, ale myslím si, že všichni jsme udělali tu roli, kterou tady máme a udělali jsme ji perfektně. Od prvního zápasu, co se nám nepovedl, už jsme si jasně řekli, co a jak dál, abychom byli úspěšní a myslím si, že všichni jsme to pochopili a ukázali jsme světu, že dokážeme hrát opravdu s každým a teď máme tu placku.
Sil na takový závěr bylo dost?
Je to trošku frustrující, když jsme unavení, ale zase všichni na tom jsou stejně, takže já jsem trošku klukům položil otázku ze začátku větu, jestli jsme unavení, ale odpověděli mi, že nejsou, takže si myslím, že únava v tom vůbec nehrála roli. Věřili jsme tomu, šli jsme si za tím a je jedno kolik to bylo. Prostě věřili jsme a udělali jsme comeback.
Vaše spojeni s českým hokejem nekončí, ale začíná. Co bude dál?
To nedokážu říct zatím. Máme třetí místo, jdeme to pořádně oslavit a uvidí se.
Co stojí za vaší střelou?
Když jsem byl malý, každý den jsem střílel stovky puků na branku navíc. I teď v Rochesteru s Isakem Rosénem třeba 300 puků denně vystřílíme. Navzájem se motivujeme.
„Musíme to oslavit a doufám, že co nejvíc.“
Pomohlo dnes i to, že vám osobně Finové nechali větší prostor?
Samozřejmě jsem cítil, že se musím dobře nabízet na nahrávku. A Melda (Matyáš Melovský) mě skvěle našel a já jsem neměl jinou práci, než to tam zavěsit, takže musím dát klukům velký kredit. Konečně mi to tam padlo. Ale vůbec nezáleží na tom, jestli já jsem dal ty góly. Důležitý je, co máme tady všichni a to je pro nás, pro celé Česko. (ukazuje na medaili)
Budete řídit tým i při oslavách?
Já doufám, musíme to oslavit a doufám, že co nejvíc. (usmívá se)
Je pro vás medaile i motivací do další práce před návratem do USA?
Určitě, bude se mi tam vracet s chutí a se sebevědomím. Ale na to je ještě čas, teď si to užijeme s týmem.
Share on Facebook
