Kristian Reichel o začátcích na farmě, podpisu v NHL nebo protekci

Foto: https://moosehockey.com/

22. června 2020, 14:38

Ondřej Mach

Prosadit se v zámoří je pro většinu hokejistů pořádná fuška. Své o tom ví Kristian Reichel, který jako nedraftovaný hráč dva roky bojoval o kontrakt na farmě Winnipegu a před nedávnem s Jets podepsal nováčkovskou smlouvu. „Musel jsem si to vyšlapat těžší cestou, ale teď jsem za to rád,“ říká syn slavného českého útočníka.

Jak se váš podpis s organizací Winnipeg Jets seběhl?
Bylo to docela rychlé. V sobotu jsem byl kamarádovi na svatbě a dozvěděl jsem se, že mi Winnipeg dal nabídku. Dá se říct, že v pondělí bylo hotovo. Seběhlo se to rychle, nad ničím jsem nepřemýšlel. Byl to pro mě velký zážitek, užil jsem si to.

Měl jste už předtím nějaké náznaky, že by k tomu mohlo dojít?
Po sezoně jsme měli sezení s trenéry a manažery ohledně ukončení sezony a bavili jsme se, co příští rok. Ale já jsem to všechno nechával na agentovi, který mi pak volal, že mi Winnipeg učinil nabídku.

„Vím, že jsem poslední roky obětoval tomu, abych se přiblížil a zkusil to. Teď mi to přináší ovoce.“

Vnímáte smlouvu s Jets jako další krok vstříc NHL?
Samozřejmě. Vím, že jsem poslední roky obětoval tomu, abych se přiblížil a zkusil to. Teď mi to přináší ovoce. Pro mě je to další krok k tomu, abych si NHL zahrál, ale na druhou stranu vím, že je to ještě hodně daleko.

Poslední dva roky jste se o kontrakt rval na farmě v Manitobě. Berete to nyní jako určité zadostiučinění?
Dva roky jsem hrál na farmě a musel jsem si to vybojovat, protože jsem tam přišel jako volný hráč. Nikdo mě nedraftoval a nedal mi šanci, takže jsem musel přehrát hráče, kteří draftovaní byli. První rok byl těžký, druhý už to bylo lepší. Trenéři mi víc věřili a věděli, co ode mě očekávat. Pro sebevědomí to bylo lepší.

Vaše cesta zámořím je poněkud neobvyklá. Udělal byste zpětně něco jinak?
To se takhle těžko říká, asi ne. Byl jsem vychovávaný pod velkým drilem a dá se říct, že jsem si to vybojoval těžkou prací. Nepřestával jsem věřit a obětoval jsem tomu všechno. Nic bych neměnil, jen možná kdybych byl v raném věku lepší, tak by k tomu mohlo dojít dřív. Ale jsem rád, že to vyšlo.

„Byl jsem vychovávaný pod velkým drilem a dá se říct, že jsem si to vybojoval těžkou prací.“

Za Atlantik jste odešel před sezonou 2017/18, až ve svých devatenácti letech. Nebylo ve hře, že byste do Kanady zamířil dřív?
Bylo, ale prvotně jsem chtěl dodělat školu a potom to zkusit. Dva roky jsem byl v A-týmu Litvínova, kde jsem se chtěl prosadit. Po druhé sezoně jsme se s rodinou a agentem rozhodli, že by nebylo na škodu se o to pokusit. Naštěstí to vyšlo, pro mě to byl určitě dobrý krok.

V juniorské soutěži WHL jste se zadaptoval skvěle, tehdy jste byl třetím nejproduktivnějším hráčem celku Red Deer Rebels. Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?
Hokej byl jiný, i všechno okolo něj. Byl jsem tam sám, ale bydlel jsem u fantastické rodiny, která má velkou zásluhu na tom, že jsem podepsal smlouvu v NHL. Musíte mít štěstí na výběr rodiny, jak se o vás starají a jaké vám dají podmínky. V tomto ohledu to bylo hodně důležité. Hokejově je to na malém hřišti trochu jiné, ale asi mi to sedí víc. To asi bylo nejtěžší. Ale zvykl jsem si rychle, kluci mě vzali mezi sebe. Měli jsme i skvělý realizační tým, který mi dával hodně rad.

V zámoří panuje naprosto odlišná konkurence než v českých mládežnických soutěžích. Byla to velká změna?
Nevěděl jsem do čeho jdu, protože jsem dva roky v Česku hrál extraligu. Měl jsem informace od kamarádů a známých, ale pak si to stejně osaháte, až tam budete sám. Šel jsem tam s respektem, že je to kvalitní soutěž a hráči jsou dobří. Měl jsem štěstí, že mě klub draftoval a dal mi šanci. Parta byla skvělá, pro mě to bylo super.

Přestože se vám první rok povedl, tak si vás na draftu žádný tým nevybral. Jak jste to nesl?
Určitě to bylo zklamání, protože jsem měl náznaky, že by to mohlo vyjít. Byl jsem i na combine a myslel jsem, že by to konečně mohlo vyjít, ale nestalo se. Dalo mi to pozitivní energií do sezony, abych týmům ukázal, že na to mám a že se chci prosadit. Musel jsem si to vyšlapat těžší cestou, ale teď jsem za to rád.

„Nikdo mě nedraftoval, ale bylo osm týmů, které by mě chtěly vyzkoušet.“

Následně jste podepsal smlouvu s farmou Winnipegu. Kdy se vám ozvali?
Vlastně hned po draftu. Nikdo mě nedraftoval, ale bylo osm týmů, které by mě chtěly vyzkoušet. Winnipeg mi hned nabídl smlouvu na farmě a já jsem po tom skočil. Chtěl jsem si to vybojovat touhle cestou, což se mi nakonec povedlo. Bylo to narychlo, ale všechno dopadlo tak, jak mělo.

Foto: https://www.nhl.com/

Úvodní sezona v AHL musí být pro každého hokejistu velmi těžká. Jak jste ji prožíval vy?
Zase to bylo odlišné od juniorky. Bydlel jsem sám, musel jsem si vařit a starat se o všechno sám. V tomhle smyslu to bylo těžší. Ale hokej byl podobný, ten je všude skoro stejný. Musíte být rychlejší a zesílit, to je možná jediný rozdíl. Nejtěžší bylo se prosadit do mužstva, protože tam jdete jako volný hráč a musíte si svoji pozici vybojovat. Trenér vás nezná, takže musíte makat, aby vám věřil. V tomhle to bylo těžké, ale já jsem si za tím šel pevnou vůlí a dřinou.

„Nejtěžší bylo se prosadit do mužstva, protože tam jdete jako volný hráč a musíte si svoji pozici vybojovat.“

Byla vaše pozice hodně jiná oproti hráčům, kteří měli kontrakt přímo s Winnipegem?
Určitě. Hráčům, kteří jsou pod kontraktem nebo byli draftovaní, dají šanci rychleji než volnému hráči. V tomhle to bylo trochu jiné. Šanci vám dají, ale vy ji musíte chytit za pačesy. Je to těžší varianta, ale zaplaťpánbůh, že to vyšlo.

O AHL se říká, že se v ní chce každý ukázat a hráči někdy hrají víc za sebe než za tým. Souhlasíte s tím?
Než jsem tam šel, tak jsem to taky slýchával, že to takhle funguje. V Manitobě jsme ale měli skvělé kluky, málokdy jsem to viděl. Když je prázdná branka, tak většinou hráč vystřelí, ale nebylo nic, že bych si trhal vlasy, proč mi to nenahrál. Myslel jsem si, že to bude daleko horší, ale překvapilo mě to, jak si hráči navzájem přejí a chtějí nahoru.

S Manitobou jste poté podepsal smlouvu i na další rok. Rozmýšlel jste se, nebo jste měl rychle jasno?
Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, ale pak jsem si řekl, že to chci ještě jeden rok zkusit a dát tomu úplně všechno. Bylo to náročné, protože jsem věděl, že to nebude sranda. Zkusil jsem ještě rok a za tu dřinu a práci jsem byl odměněný.

Na startu sezony jste odehrál výborný kemp, jenže pak vás na dva měsíce vyřadilo zranění. Pro psychiku to musela být velká rána, že?
Celé léto pracujete na tom, abyste byl lepší a víc se do týmu prosadil, a pak přijde zranění. Po mentální stránce je to náročné, protože musíte dřít jen v posilovně, nejste na ledě a nemůžete se zlepšovat. Bylo to strašné, protože jsem věděl, že se mi kemp povedl.

„Celé léto pracujete na tom, abyste byl lepší a víc se do týmu prosadil, a pak přijde zranění.“

Když se vám znovu začínalo dařit, tak sezonu ukončil koronavirus…
Na hlavu to bylo zase náročné, protože jsem hrál hodně minut s těmi nejlepšími hráči. Hrál jsem přesilovky a oslabení, v podstatě dvacet minut na zápas. Pak přišel koronavirus, ale s tím se nedalo nic dělat, zdraví bylo důležitější. Prostě to přišlo, všichni hráči to měli stejné.

 

Nedoufal jste třeba, že by vás vyzkoušeli i v prvním týmu Winnipegu?
Neměl jsem smlouvu s Jets, takže jsem nahoru nemohl. Musel bych podepsat NHL smlouvu, prvně by mi jí museli nabídnout. To se během sezony nestalo, ale jsem rád, že to vyšlo teď.

„Měli jsme letět na zápas do Milwaukee, ale když jsme přistáli, tak nás otočili zpátky, že je sezona přerušená a letěli jsme domů.“

Někteří hráči se ze zámoří dostali do Česka doslova na poslední chvíli. Jak jste to měl vy?
Podobně. Měli jsme letět na zápas do Milwaukee, ale když jsme přistáli, tak nás otočili zpátky, že je sezona přerušená a letěli jsme domů. Čtyři dny nato se to přerušilo a řekli nám, že můžeme letět domů. Za dva dny jsem si sbalil věci a odletěl domů.

Pojďme k Litvínovu. Setkával jste se v mládežnických letech s řečmi o protekci?
Slýchám to pořád. V Kanadě se to tolik neřeší, tam jde o to, jaké výkony podáváte na ledě. Tady v Česku se to řeší furt, slyším to pořád. Trápil jsem se tím možná první rok v extralize, ale pak jsem se od toho oprostil. Lidi, co to budou chtít tvrdit, tak to budou tvrdit pořád. Nezaobírám se věcmi, které nemůžu ovlivnit.

Klub vám tehdy jako juniorovi dal první šanci v dospělém hokeji. Jak na to vzpomínáte?
Skvěle, druhou část sezony jsem odehrál stabilně v A-týmu. Radek Duda si mě vzal pod křídla a naučil mě, jak se mám chovat, jak trénovat, bral si mě na individuální tréninky. Patří mu velký dík, protože mi dával první rady, hned když jsem přišel mezi dospělé.

A co s tatínkem? Diskutujete s ním ještě o vašich výkonech?
O hokeji se bavíme pořád, ale už ani ne tolik o mně. Někdy si pár věcí řekneme, ale už je to většinou o hokeji obecně. Poslední dobou individuální věci moc neřešíme. Rady samozřejmě dostávám, ale že by mi dával nějaké konkrétní, tak to už ne.

„O hokeji se bavíme pořád, ale už ani ne tolik o mně. Někdy si pár věcí řekneme, ale už je to většinou o hokeji obecně.“

Sledujete výsledky Vervy i ze zámoří?
Jo, jsem Litvínovák a vždycky mi na hokeji záleželo. Nesledoval jsem každý zápas, ale když jsem měl čas, tak jsem se rád podíval.

Foto: Markéta Křížová

V mládežnických letech jste často jezdil na reprezentační srazy, loni jste byl na kempu dospělých v Jihlavě. Láká vás reprezentace?
Určitě láká, pro každého sportovce by měla být čest, že může reprezentovat svůj národ. Vždycky jsem na nároďák jezdil rád, takže určitě ano.

„Pro každého sportovce by měla být čest, že může reprezentovat svůj národ.“

Jaký teď v době koronavirové máte denní režim?
Musel jsem upravit svůj tréninkový plán, protože sezona v Americe se bude dohrávat. Další ročník možná začne až někdy v lednu, to se ještě neví. Upravil jsem to, ale pořád trénuju s kondičním trenérem, který mě připravuje už tři roky. Na nic si nemůžu stěžovat. Do července se vždycky připravuju na suchu, pak chodím na led.

Máte představu, kdy byste se mohl do Kanady vrátit?
Vůbec žádné zprávy nemám, protože se teď řeší dohrávání play off. S vedením jsem mluvil, dostali jsme nějaké věci, na kterých bychom měli pracovat a zlepšovat se. Ale konkrétní datum ještě nemám.

Neexistuje možnost, že byste na podzim hrál v Evropě?
Vůbec nevím, jak tohle chodí. Ale podle mého názoru, když je hráč vázaný smlouvu v NHL, tak tým určitě nebude chtít, aby se zranil. Tohle jde mimo mě, neovlivním to.

„Cílem je jednoho dne NHL. Vím, že ta cesta bude dlouhá a musím se na ní připravit.“

Dáváte si do budoucna nějaké cíle? Ať už krátkodobé, nebo dlouhodobé?
Cílem je jednoho dne NHL. Vím, že cesta bude dlouhá a musím se na ní připravit. Jsem zase o krok blíž, jednou bych tam chtěl hrát stabilně.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz