Komentátor Olesz? Nebráním se tomu. Snažím se říkat věci s humorem a nadsázkou
Rostislav Olesz
|
Foto: hknj.cz
Sedmička draftu 2004 a borec, co se ještě loni proháněl v extralize v dresu Olomouce. Jeho pozápasové rozhovory byly vždy zárukou toho, že se reportéři a následně čtenáři dobře pobaví. Teď se snaží Rostislav Olesz bavit i diváky, nově komentuje pro internetové vysílání ČT jako expert zápasy hokejové Chance ligy.
Rostislave, jaké to je sledovat najednou hokej se sluchátky na uších a mikrofonem u pusy?
To je pohoda, když člověk vidí, že tam nemusí jezdit a srážet se. (směje se) Vidí to pěkně svrchu s nadhledem a taky je chytrý jak rádio a přesně ví, jak by se co mělo udělat a jak by to mělo vypadat. Samozřejmě řečeno s nadsázkou.
Jak velký rozdíl je dívat se na hokej z perspektivy hráče na ledě oproti tomu o něm mluvit živě z komentátorské pozice?
Je to opravdu jiné. Není to jako komentovat z pozice hráče po zápase do rozhovoru. Člověk to musí říct trochu jinak a všímat si jako expert jiných věcí, detailů. Ale troufám si tvrdit, že jako bývalý hráč vidím, jak ta hra asi bude plynout, jak se vyvine nějaká šance nebo celé střídání. A jak tým za daného stavu mezi třetinami přemýšlí.
Máte za sebou necelých deset odkomentovaných zápasů jako expert. Jaká jste zatím objevil úskalí nové profese?
Strašně těžké je komentovat něco, nebo mluvit o něčem, když se nic neděje. Co si budeme povídat, v jakémkoliv sportu na jakékoliv úrovni místy prostě není co říct. V hokeji se třeba párkrát za sebou jen nahazuje, vyhazuje a zase nahazuje a není tam nic. Nebo mi pustí nějaký sestřih a člověk k tomu musí něco říct. A dostat ze sebe vždy něco smysluplného, aby to vždy nebylo jen strojové „jel zleva, vystřelil, gólman to chytil“ je těžké. Tohle totiž každý vidí, to nepotřebuje komentář.
„Strašně těžké je komentovat něcom nebo mluvit o něčem, když se nic neděje.“
V rozhovorech po zápasech jste byl proslulý svými vtipnými průpovídkami. Snažíte se něco z toho přenést i do svého komentáře?
Na jednu stranu ano, ale na druhou stranu přeci jen musím na veřejnoprávní televizi působit trochu jinak než jako hráč. Jako reportér nebo komentátor prostě nemůžu říkat všechno tak volně jako hráč. Ale byl jsem osloven jako expert, abych věci říkal tak, jak je vidím a jak je cítím. Někdy je potřeba to říct trochu s nadsázkou a humorem, aby to diváka bavilo a našel si k tomu cestu. A buď se to bude líbit a zůstanu, nebo se to líbit nebude a pak nebudu ani já. Ale snažím se vše říkat spíš s humorem tak, jak je mi to blízké, a tak, jak jsem vedl rozhovory s vámi reportéry jako hráč.
Je to něco, co by vás do budoucna zajímalo?
Zatím jsem s Robertem Zárubou (šéfkomentátor Redakce sportu ČT, pozn. red) domluvený na zkoušku a on mi potom řekne své postřehy, jestli ano nebo ne. Rozhodně se tomu do budoucna nebráním. Je to krásné povolání a já vztah k hokeji pořád mám. Často se jezdím dívat na extraligu a teď i na Chance ligu, mám kamarády nebo bývalé spoluhráče, kteří ještě pořád hrají. Je to spojení příjemného s užitečným.
Zatím jezdíte po prvoligových stadionech a je vidět, že jste se pečlivě vybavil proti zimě.
Jako mladý hráč jsem si to vyzkoušel, největší nepřítel náhradníka je zima a hlad. Takže když se člověk dobře obleče, vezme si rukavice, teplou bundu a deku a taky jídlo a čaj, tak je v pohodě. Mám se rozhodně lépe, než kdybych byl náhradník nebo druhý gólman, kteří se nedostanou do hry.
„Je to krásné povolání a já vztah k hokeji pořád mám.“
Brusle se vám ale ještě úplně na hřebík pověsit nechce, že?
V určitém smyslu už brusle na hřebíku jsou, protože jsem ukončil profesionální kariéru. Ale člověk si hokej vždycky rád zahraje, aspoň já to tak mám. Třeba se to jednou změní a vyhodím všechnu výstroj pryč jako Roman Polák, ale zatím ji mám.
Během sezony jste začal hrát ve 2. lize za Nový Jičín. Co vás k tomu vedlo?
2. ligu beru fakt vážně, není jednoduché ji hrát. Ale chtěl jsem hrát, abych se trochu udržoval, i kvůli dětem. Chodím se synem na led a vedu tréninky dětí. A do toho člověk nemůže jít a ukazovat jim něco, když není nabruslený a připravený. Pro mě je tedy v tomto ohledu důležité někde hrát a pořád být v kontaktu s aktivním hokejem. Sice ne tak často, ale pořád aspoň občas na tom ledě být.
Share on Facebook
