Kavalír Aulehla o Kanadě, fanoušcích, rvačkách i přístupu k hokeji

Foto: univerzitnihokej.cz

4. prosince 2020, 10:05

hokej.cz

Velká auta, vzdálenosti a zápal pro hokej. Za dva roky strávené v Kanadě si útočník brněnských Cavaliers Tadeáš Aulehla vyzkoušel nejen působení v GMHL lize za St. George Ravens, ale okusil také kanadský způsob života. Zjistil, že jak kanadská zdvořilost, tak vášeň pro hokej není jen médii zkreslená realita, a že přestože čas strávený v zahraničí rozšíří člověku obzory, doma je přece jen doma. „Líbí se mi naše kultura a zvyky. Češky a Slovenky jsou navíc nejhezčí holky na světě, tak co bych dělal jinde,“ směje se.

Aplikace Tipsport extraligy

Co se vám jako první vybaví v souvislosti s Kanadou?
Všechno je velké. Tak dvakrát větší než u nás. Ať už jde o obaly od jídla, flašky nebo auta. Na to jsem koukal, když jsem přiletěl, že potřebují mít velké věci. Asi si tím něco kompenzují. (směje se)

Jak se na vás dívali jako na cizince?
Na cizince jsou zvyklí. Ve velkých městech žije velký počet národností a kanadská vláda ani místní lidé s nimi problém nemají. Častokrát ale třeba nevěděli, že existuje Česká republika. Měli nás zafixované jako Čechoslováky. Nenechali si vysvětlit, že Československo už dávno není. V takových případech bylo lepší je při tom nechat, než se dohadovat. Hráči se ale orientovali lépe, český hokej znal každý.

Jaká byla mentalita kanadských hokejistů?
Přišlo mi, že jsou semknutější, víc jako rodina než třeba hokejisté v České republice. Hráči se řídili heslem: jeden za všechny, všichni za jednoho. Netvrdím, že tomu tak bylo všude, ale když se udělal dobrý tým, dobrá parta kluků, fungovalo to. Pevným vztahům pomáhalo například i to, že snad jen čtyři hráči pocházeli z daného města. Většina kádru byla ubytována v hostitelských rodinách.

Proč?
Bylo to pro ně jednodušší, pocházeli z různých koutů země a autem by museli dojíždět na stadion třeba sedmnáct hodin. Domů jezdili jen na Vánoce, takže jsme na tom byli v podstatě všichni stejně. Byli jsme jedna velká rodina. Stáli jsme za sebou, pomáhali si a respektovali se. 

Jak se lišil přístup k hokeji oproti České republice?
V Kanadě je hokej víc zábava než povinnost. Jdou si v klidu zahrát, když prohrají, prostě prohrají, svět se nezhroutí. Samozřejmě ale záleží, v jaké soutěži a na jaké úrovni hráči jsou.

Myslíte si, že na české hráče je vyvíjen větší tlak?
Asi ano. Člověk si musí uvědomit, že Kanaďané se rodí s hokejkou v ruce. Hokej je národní sport a s tím, kolik lidí v Kanadě žije, umí vážně každý bouchnout do puku. Oni hokejem prostě žijí, baví se jím. Hrají po většinu roku a všude. Někdy v listopadu si venku nastříkají vodu, zamrzne jim led a chodí trénovat – že jsou u nich tužší zimy je jim jedno, jsou zvyklí a chladno jim není. V Česku je to spíš povinnost než zábava, hrou se tolik nebaví. Přijde mi, že kanadští hráči mají i vyšší sebevědomí než ti čeští. Bude to asi tím, jak a v čem jsou vychovaní.

Kanadští rodiče dítěti do sportu nezasahují tolik jako třeba u nás?
Když to porovnám s námi, někdy jsem viděl extrémní případy, jak se chovali čeští rodiče. Kanadští příbuzní se do kritiky dětí tolik neženou. Mají zásadu: „Hokej je tvůj sport, tak si ho hrej. Já tě odvezu na trénink, na zápas, ale od toho, aby ti někdo řekl, co děláš dobře nebo špatně, je tu trenér.“

Platilo to tak u všech?
Pokud dítě nepocházelo z hokejové rodiny, kde táta, dědeček i pradědeček hokej hráli, tak v zásadě ano. V opačném případě mu pochopitelně řekli, co je potřeba zlepšit. Když ale hokeji nerozuměli, klukům nenadávali.

Přistupují k hráčům odlišně také trenéři?
Ano, u nich je nejmarkantnější rozdíl v přístupu. Chtějí, aby byl hokej pro hráče zábava. V České republice ho trenéři berou jenom jako dřinu. Myslím si ale, že když tě hokej baví, daleko víc se toho za kratší dobu naučíš a může z tebe být lepší hráč.

I kanadské ženy jsou do hokeje tak zapálené?
Holek hraje také hodně. V Kanadě je ženský hokej rozhodně rozšířenější než v Česku. Když jsem tam ještě bydlel, jednalo se o jeden z nejrychleji rostoucích sportů.

„Hokej je tvůj sport, tak si ho hrej. Já tě odvezu na trénink, na zápas, ale od toho, aby ti někdo řekl, co děláš dobře nebo špatně, je tu trenér.“

Vyhovoval vám kanadský styl hokeje?
Ze začátku jsem s ním měl problém. Chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykl. Je to jiné než tady v Evropě, ve výsledku mi ale kanadský styl hokeje vyhovoval. Je zábavnější, hraje se na menší ploše, takže je i rychlejší. Máš méně času i prostoru vymýšlet věci. Je také tvrdší, hráči se nebojí hrát do těla nebo i shodit rukavice.

Zažil jste rvačku na vlastní kůži?
Pár ano. Mě docela bavily, takže jsem se několika rvaček aktivně zúčastnil. (směje se)

Nezranil jste se i při nich?
Ne, pokud nepočítám krev z nosu nebo roztrhlý ret jako zranění, nezranil jsem se.

V čem vás kanadský styl hry hokejově posunul?
Bylo málo času na všechno, takže jsem si zvykl rychleji se rozhodovat. Dělat vše rychleji.

Sledoval jste v Kanadě populární pořad Hockey Night in Canada?
Párkrát jsem to viděl, ale stačí mi hokej hrát, nepotřebuji se pak ještě několik hodin dívat, co nového se stalo v hokejovém světě. Někteří kanadští kluci ale jsou zvyklí odmala sledovat pořad třeba s tátou nebo dědou, takže v tom pokračují a koukají pravidelně. V Kanadě je hokeje tolik, že je pořád o čem vykládat.

V čem se liší kanadští fanoušci od českých?
Jsou nudnější. Čeští fanoušci jsou zajímavější, je s nimi větší sranda a dávají víc najevo emoce. Kanaďané si při zápasech povídají, pijí pivo a jí předražené klobásy. Když padne gól, nějaký zvuk vydají, ale kromě toho se nic neděje. Není to jako v Česku, že fanoušci křičí a skandují různé chorály. To v Kanadě nedělají.

Navštívil jste zápasy NHL?
Ano, byl jsem asi na dvou utkáních. Byl to skvělý zážitek, zápasy NHL jsou prostě show. Mají velké stadiony s tisíci míst, zajímavým programem, hokej je fakt dobrý a vše stojí dost peněz. I přes kvalitnější hokej je ale možná větší sranda jít se podívat na utkání v Česku. U nás a v Evropě je lepší atmosféra při zápasech, je to balíček se vším všudy.

Jsou Kanaďané ve skutečnosti opravdu tak milí a zdvořilí, jak je zobrazují média?
Například oproti Američanům, ale i Čechům, jsou Kanaďané opravdu zdvořilejší, milejší a hodnější. Často je to však i tak, že se tě sice každý zeptá, jak se máš, vědět to ale nechce. Jedná se o zdvořilostní frázi, kterou používají mnohokrát denně. Hodně také záleží, v jaké oblasti Kanady se člověk nachází. Oproti semknutým komunitám z malých měst jsou ve velkoměstech lidé zaměření více na sebe.

Zpozoroval jste další rozdíly mezi Američany a Kanaďany?
Zase takové rozdíly mezi nimi nejsou. Kanaďani si myslí, že jsou lepší než Američani, Američané si myslí, že jsou lepší než Kanaďané. Věčný boj. Jsou jako Češi a Slováci.

Foto: univerzitnihokej.cz

Co byste řekl o jejich národním cítění?
Kanaďané i Američané jsou obrovští patrioti. Když jdeš po ulici, vidíš spousty vyvěšených vlajek. V Česku by sis řekl, že ze sebe nebudeš dělat blbce, a tam přemýšlíš, proč to vlastně dělají. Kanaďani jsou prostě hrdí na to, že jsou Kanaďani. Nosí vlajky a všude je vystavují.

Zaznamenal jste nějakou rivalitu mezi provinciemi Kanady?
Jediná rivalita, kterou jsem zaznamenal, byla, že v Quebecu se mluví francouzsky. Angličtina je neoficiální jazyk a pořád se tak dohadují, jaký bude úřední.

Co jste zjistil o kanadských zvycích?
Kanada kulturně vychází z Anglie, takže je tam hodně podobností s Velkou Británií. V některých rodinách měli třeba prarodiče rodilé Brity, takže zvyky jako posezení u čaje u nich bylo normální. Kanaďané si také víc povídají. U nás člověk nenarazí na zákazníky, kteří by si v obchodě vykládali s prodavači. V Kanadě se to ale stává denně. Na druhou stranu se ale Kanaďané scházejí s kamarády spíše doma než třeba v hospodách nebo restauracích jako v Česku.

Co vám dalo působení v zahraničí?
Spoustu dobrých zkušeností, hokejově jsem se posunul a naučil se pár věcí. Bydlet v jiné zemi navíc člověku otevře oči. Může porovnávat, jak se žije u nás a jak v zahraničí. Dá mu to rozhled, lepší vizi. Není určitě na škodu jet pryč a nějakou dobu žít v cizí zemi.

Dokážete si představit, že byste žil v Severní Americe natrvalo?
Dokázal bych si to představit, ale že by život v Kanadě nebo Spojených státech byl můj sen, se říct nedá. Víc se mi líbí v Česku a Evropě. V Severní Americe se pořád jezdí autem, protože je od sebe vše vzdálené. V České republice je to jednodušší. Máme také kreativnější a zábavnější život. Líbí se mi naše kultura i zvyky. Češky a Slovenky jsou navíc nejhezčí holky na světě, tak co bych dělal jinde. (směje se)

Autor: Klára Stráská

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz