Karlovarská loupež? I lepší může prohrát, mrzí Janka. K bronzu gratuloval i švagrovi
Bohumil Jank
|
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Pro bezmála 3 700 diváků to byl v Hradci Králové smutný večer. I přes místy až drtivou dominanci totiž Mountfield podlehl karlovarské Energii 2:3 po nájezdech. Na prohře Východočechů nic nezměnil ani návrat obránce Bohumila Janka do sestavy po pětizápasovém disciplinárním trestu, stejně tak jako jeho gól od modré v čase 36:06. „Takový je hokej, i lepší tým může prohrát,“ smutně krčil rameny 31letý obránce po zápase.
Šel jste do akce po měsíční pauze. Jak to bylo pro vás, hlavně na začátku utkání, těžké?
Snažil jsem se hrát jednoduše, o což se ale snažím vždy. (směje se) Musím poděkovat především Ralfsovi, výrazně mi pomohl svým pohybem a stylem hry.
Jak jste vůbec vnímal vaši dlouhou stopku? Něco podobného jste si zažil dva roky zpátky, ale předpokládám, že jste to musel i teď nést těžce.
Trápí mě to. Lidi, co mě znají, tak ví, že nejsem někdo, kdo by chtěl soupeře na ledě zmrzačit. Snažím se hrát tvrdě, ale občas z mého pohybu vyplyne takový nechtěný zákrok. I na tom videu je myslím vidět, že jsem neudělal rychlé tři kroky, abych Petra brutálně sestřelil. Musím říct, že to vzal s humorem, mluvil jsem s ním po utkání a jsem rád, že to nebylo nic vážnějšího než otřes mozku.
Dá se z toho nějak poučit? Je těžké najít nějaký balanc mezi tvrdou hrou a ostrými fauly?
Ten balanc tam samozřejmě musí být, na druhou stranu se některé věci dají vyřešit jinak. Člověk se na to může připravit a být opatrnější. Kolikrát je to tak rychlé, že k soupeři krok uděláte a musíte hrát do těla. Jak jsem říkal, nikdy do toho nejdu zákeřně zezadu, abych hráče trefil na mantinel.
„Lidi, co mě znají, tak ví, že nejsem někdo, kdo by chtěl soupeře na ledě zmrzačit. Snažím se hrát tvrdě, ale občas z mého pohybu vyplyne takový nechtěný zákrok.“
Pojďme zpět k zápasu s Karlovými Vary. Byli jste v něm aktivnější a vyhrávali jste souboje, v tomto ohledu jste tak museli být spokojeni.
Všech pět zápasů, které jsem nehrál, jsem viděl z tribuny a upřímně se mi na to nekoukalo moc hezky. Pocitově mi přišlo, že proti Varům jsme se zlepšili ve spoustě věcí a můžeme na to navázat už v neděli.
Spokojeni už ale nemůžete být tolik s výsledkem, měli jste dobře našlápnuto na tři body, nakonec máte jeden…
Občas to bylo trochu o štěstí, aby se ten puk odrazil na naše hokejky. Nastřelili jsme tyčku, párkrát trefili brankáře, i když skoro vůbec neviděl… takový je ale hokej, i lepší tým může prohrát. Jsem ale velmi rád za to herní zlepšení celého týmu.
Bylo klíčové to, že se vám nepovedlo odskočit na rozdíl dvou branek? Šancí jste na to přitom měli hodně.
Vidím to podobně, akorát s rozdílem, že jsme v prodloužení měli přesilovku čtyři na tři. Myslím si, že takové situace by se měly proměňovat a druhý bod jsme měli vzít.
Před utkáním jste si říkali, že je důležité se nenechávat vylučovat. To se podařilo, přesto jste v jednom ze dvou oslabení inkasovali.
Těžko se mi to teď hodnotí. Neřekl bych, že jsme ten moment sehráli špatně, padlo to tam z odrazu od gólmanova betonu. Někdy se to ale tak stane, odrazí se kotouč k dojíždějícím hráčům, od nichž to jde zpátky do branky. Pro nás smolný gól.
Dominik Frodl měl v duelu 45 zákroků a hodnotil výhru tak, že to byla loupež. Souhlasil byste?
Asi ano, celkově jsme měli lepší pohyb a chtíč z týmu byl vidět až na tribunu.
„Asi to byla loupež. Měli jsme lepší pohyb a chtíč z týmu byl vidět až na tribunu.“
V neděli vás čeká Kladno, budete s ním hrát podruhé za týden. Je to pro vás výhoda, že toho soupeře znáte z nedávné doby?
Týmy se v extralize celkově znají, musíme se ale připravit na to, že tam je o dost menší led a bude na všechno méně času. Je potřeba hru maximálně zjednodušit, abychom se dostávali co nejrychleji z našeho pásma. Jakákoliv střela od mantinelu může být klidně i gólová.
Odbočíme trochu jinam. Krátce před úvodním buly skončilo utkání o bronz na juniorském šampionátu, které Češi fantasticky otočili. Vítěznou branku dal Tomáš Hamara, syn asistenta trenéra. Bylo to na něm nějak znát?
On je profík. (smích) Byl úplně klidný a nedal to znát. Samozřejmě ale klukům gratuluju, jsem rád jak za ně, tak i za švagra, kterým je Patrik Stehno (videokouč Hradce), že všichni vezou domů medaili.
„Dvakrát jsem zažil MS dvacítek jako hráč a vzpomínám na to dodnes. Byl to jeden z největších zážitků kariéry. Na kluky jsem pyšný.“
Když to bylo poté v aréně divákům oznámeno, že bronz má mimojiné i hradecký videotrenér, tak jste to slavil i na střídačce.
No jasně, jsme rodina a Patrik si to vydřel tvrdou prací. Troufám si tvrdit, že tu tráví nejvíce času z realizačního týmu, neustále rozebírá situace s trenéry a jde do detailu. To je pro něj největší odměna.
Jak vůbec juniorský šampionát vnímáte? Sice jste už hokejově starší, ale pohltí to nějak toho hráče?
Dvakrát jsem jej zažil jako hráč a vzpomínám na to dodnes. Byl to jeden z největších zážitků kariéry, když jsme hráli v Calgary a Edmontonu, tak na nás chodilo 19 tisíc lidí. Hráli jsme čtvrtfinále s Ruskem, v něm sice prohráli v prodloužení, ale povést se nám postoupit, asi bychom tu placku taktéž přivezli. Dvacítky sleduju rád, je to živý hokej a na kluky jsem pyšný. Jsme malá země, máme úzkou základnu a dokážeme dva roky za sebou dovézt medaile, to je fantazie.
Share on Facebook
