Kadaňská buňka? Sídliště, vtípky a velký sen, líčí Gut. Extraliga ho překvapila
Michal Gut
|
Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
V kabině Litvínova se zformovalo komando Trhačů. Michal Gut navlékl černožlutý úbor loni, rok nato přijali stejné barvy za své Ondřej a David Kašové. Dva bratři, kteří mají za úkol vytáhnout chemiky z extraligového podpalubí. Vedle nich klubu poroste potenciální lídr pro časy budoucí.
Když padne otázka na parťáky z kadaňského sídliště, tak mu obličej rozzáří široký úsměv.
„Jsem rád, že tady jsou. Vyrůstali jsme spolu, o kluky se můžu opřít,“ libuje si dvacetiletý Gut.
„Je to super. Ale není to jen o nás, většina týmu pochází z kraje,“ podotýká perspektivní útočník.
Pomyslel byste si někdy, že se takhle sejdete?
Doufal jsem, ale nečekal bych, že to bude tak rychlé. Najednou jsme tady všichni tři, je to hezké. Můžu se někam posunout.
Každodenní cestování do Litvínova absolvujete dohromady?
Jezdíme zvlášť. Kluci vyráží z Kadaně, já teď bydlím s přítelkyní v Chomutově. Navíc jsem docela ranní ptáče, takže na zimák rád dorazím brzo. Nechci je nějak shazovat, ale oni přijíždějí až na sraz. (směje se) Ne, Kadaň je o dvacet minut dál, když chytíte kamion, tak je to takové…
Tak co společný kout v kabině?
Ani to ne. Já sedím v rohu vedle Ondry Jurčíka a Lukáše Válka, oni jsou úplně na druhé straně. My mezi sebou hodně vtipkujeme, takže bychom si možná lezli na nervy. (směje se)
„My mezi sebou hodně vtipkujeme, takže bychom si možná lezli na nervy.“
Do jednoho útoku by vás ale trenéři mohli seskupit...
Určitě je to moje přání, vždycky jsem měl sen si s nimi zahrát. Říkali jsme si ke konci kariéry, kdyby to klaplo… (směje se) Nevím, jestli to tak teď je. Uvidíme. Můžou přijít různá zranění, nebo se nebude dařit a sestava se protočí. Třeba to vyjde, třeba ne.
Jaké máte vzpomínky na staré časy v Kadani? Přece jen mezi vámi panuje určitý věkový odstup.
Jo, věkově jsme dost od sebe. Ale takhle… Na zimáku se potká každý s každým, ať už je o deset let starší nebo ne. Nebylo to tak, že bychom spolu každý den chodili ven. V Kadani pod zimákem je minigolf, který vlastní náš kamarád, tam jsme se jako malí občas sešli. Když byl ještě zimák propojený s koupalištěm, tak jsme tam po zavíračce chodili a hráli jsme si na schovku. To byla sranda. Jinak každé léto hrajeme hokejbalový turnaj, kde se náš tým jmenuje „Kadaň válec“. Tam jsou kadaňští rodáci, dál třeba Kuba Lauko. V Americe jsme si s Ondrou dost volali, pomáhal mi. Když přiletěl s Torontem do Seattlu, kam jsem to měl kousek, tak jsme spolu šli na večeři.
Zdá se, že jste v něm našel vhodného mentora. Ještě s přihlédnutím k tomu, jakou kariéru udělal v NHL...
Myslím, že si to zasloužil za to, jak dřel a vydržel. U Davida byla nevýhoda výška, velkou roli navíc hraje štěstí. Vezměte si, že Ondra byl draftovaný později a odehrál toho v NHL víc. Pro jejich rodinu byl neskutečný zážitek, když si zahráli proti sobě. Klobouk dolů před nimi, mají neskutečné kariéry.
Michal Gut | Foto: Matyáš Rjabi, hcvl.cz
Co ambice vrátit se do zámoří, stále ve vás přetrvávají?
Určitě. Bohužel nevyšel draft nebo tak, ale pořád na to myslím. Je to můj cíl, velký sen. Vidím, že se tam hráči stále podepisují, skauti se na to dívají jinak. Hned bych šel i do AHL.
V extralize vyhlížíte druhou sezonu. Už jste s realizačním týmem probíral roli, kterou pro vás chystá?
Jsem mladý hráč, musím se přizpůsobit týmu. Jeden den se můžu dostat do první pětky, další být ve čtvrté nebo nehrát vůbec. Furt musím bojovat o místo, konkrétní roli jsme neřešili. Uvidíme, jak se to vyvine.
Otrkávání mezi tuzemskou elitou každopádně nebylo snadné, kde vidíte prostor na zlepšení?
Když to shrnu, tak asi všude. Musím upřímně říct, že jsem to minulou sezonu čekal trošičku jednodušší. Extraliga je fakt podceňovaná, byl jsem z toho dost překvapený, jak je dobrá. Musím být silnější na puku, víc se cpát do střel… Prostě zlepšit úplně všechno.
„Jeden den se můžu dostat do první pětky, další být ve čtvrté nebo nehrát vůbec.“
Někteří hráči tvrdí, že se v Česku klade velký důraz na defenzivu a taktiku. To musí být ve srovnání s divokým juniorským hokejem také obrovský rozdíl.
Jo, asi největší. Když se na to podíváte, tak v extralize moc gólů nepadá. K bodům se dostanete na přesilovce, nebo musíte využít nějakou z mála šancí. Já jsem přišel ze soutěže v Americe, kde se jen útočilo. Moje role tam byla trochu jiná.
Prožil jste bezesné noci z toho, že čísla naskakují pomaleji? V mládeži jste rok co rok sbíral mraky bodů...
Tolik jsem to nevnímal. Nedíval jsem se na to, spíš jsem chtěl pomoct týmu a sledoval jsem, jak na tom jsme. To pro mě bylo po psychické stránce horší, když vidíte, že se tam perete o poslední místa. Vždycky chcete hrát hlavně pro tým, pak už je jedno, kdo dá gól.
Primárním cílem tedy pro Litvínov bude udržet se v klidných vodách, že?
Chceme se dostat co nejdál, ale musíme jít krůček po krůčku. Minulý rok byl náročnější, na začátku jsme byli takoví rozhození. Pak si to podle mě sedlo a já věřím tomu, že letos budeme mít lepší začátek. Snad nám to zase neuteče. Nebudu říkat žádné umístění, chceme se dostat do play off, pak se uvidí.
Tento týden v Břeclavi a Trenčíně probíhá Hlinka Gretzky Cup, kterého jste se před třemi lety sám zúčastnil. Plánujete se mrknout?
Určitě, koukám rád. Budu fandit.
Když jsme nakousli mládežnické reprezentace: co zpětně říkáte na stříbrný úspěch dvacítky? Loni v létě hodně podobnému výběru i s vámi cenný kov těsně unikl.
Musím říct, že to zamrzelo. (usměje se) Ne, já jsem byl za kluky rád, že to udělali. Myslím, že jim pomohlo, že z původního týmu odešlo jen pár hráčů. Šlo to hrozně vidět, už se ničeho nebáli. Škoda, že nevyšlo zlato. Podle mě k němu měli blízko. Třeba s Honzou Myšákem jsme si ale napsali: Ty jo, že to nevyšlo u nás…
„Nebudu říkat žádné umístění, chceme se dostat do play off, pak se uvidí.“
Dlouho se nestalo, že by z nás Kanada měla takový vítr, viďte?
On ji vedl můj trenér z Everettu. Psal jsem mu před prvním zápasem ve skupině, že jim přeju hodně štěstí, ale stejně vyhrajeme. To mi ještě odepsal. Když jsem mu to pak napsal před finále, tak už neodpověděl. (směje se)
Na konec jedna dobrá zpráva: váš kamarád Pavel Novák se po úspěšném boji s rakovinou letos vrací zpátky na led.
Jsem za něj strašně rád. I teď mám husinu, když se na to ptáte… Musím říct, že je to velký bojovník a hrozně moc jsem se od něj naučil, když jsme si třeba volali. Byl pořád pozitivní. Teď mi psal, že se fyzicky cítí líp než předtím. To je dobrá zpráva. Doufám, že se probojuje do AHL, získá tam místo a podívá se do NHL. Ale hlavně, ať jsme všichni zdraví, to je nejdůležitější. V jiných případech jde hokej stranou.
Michal Gut | Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Share on Facebook
