Jsem rád, že kluci urvali bronz, říká Vlasák. Na jaký turnaj vzpomíná nejraději?
Foto: hcplzen.cz
Od konce letošního mistrovství světa uplynulo několik dní. O své dojmy z bronzového šampionátu se nyní podělil někdejší vynikající útočník Tomáš Vlasák. Řeč přišla na herní projev českého týmu, Davida Jiříčka i vzpomínky na Petrohrad.
Po deseti letech jsme z velké akce přivezli medaili. Pomůže to českému hokeji?
Kéž by. Ale pořád musíme změnit strašnou spoustu věcí v oblasti práce s mládeží. Redukovaly se ligy dorostu a juniorky, což je jedině dobře. Musíme pokračovat dál. Náš hokej není jednou medailí z mistrovství světa vyléčený, náš hokej je furt nemocný a já doufám, že si to všichni kompetentní uvědomují. Kdyby si někdo začal říkat, že teď je najednou všechno v pořádku, je to cesta do pekel.
Co říkáte na hru národního týmu na mistrovství světa?
Bylo to trošku nahoru dolů. Na takové akci jsme historicky poprvé prohráli s Rakouskem, ale turnaj se odvíjí od čtvrtfinále, ve kterém jsme šli na Německo a zvládli to. S Kanadou to byla přesně ukázka toho, kde je světový hokej a kde my ztrácíme. Ale je dobré, že kluci zápas o bronz zvládli, byť Amerika měla čtyři beky, ale na to se historie neptá. Čekání bylo nejdelší, pro zemi s takovou hokejovou tradicí možná až tristní, takže jsem rád, že kluci bronz urvali. Žijeme v těžké době, ale tenhle úspěch by mohl trochu zvýšit zájem o hokej, protože děti mají vždycky blíž k těm vzorům, které vidí v televizi a které slaví úspěchy.
„Jsem rád, že kluci urvali bronz, ale náš hokej není jednou medailí z mistrovství světa vyléčený."
Sám toho máte v reprezentaci za sebou spoustu. Co se podle vás odehrávalo v kabině národního týmu mezi druhou a třetí třetinou zápasu o bronz, že nakonec došlo k tak diametrálnímu obratu?
Kluci si k tomu určitě řekli svoje. Určitě si řekli, že mají posledních dvacet minut na turnaji a že musí zkusit všechno. My jsme byli ve stejné situaci ve finále mistrovství světa 2001 s Finama, kdy jsme po dvou třetinách prohrávali 0:2. Taky jsme si říkali, že to ještě musíme zkusit a dát do toho všechno. Hodně nám pomohl rychlý gól na 3:3. Když jsme chvíli poté dali na 4:3, Američanům to vzalo vítr z plachet, protože věděli, že budou muset dohánět a hru otevřít. Po gólu na 5:3 jsme byli prakticky nezastavitelní.
Opět se ukázal klíčový faktor psychiky.
Přesně tak. Nahoru se škrábete těžko, ale dolů vždycky sletíte rychle. Hlava dělá opravdu hodně.
Hodně se mluví o změně herního stylu pod Karim Jalonenem. Jak to vidíte vy?
Styl je trošičku jiný, ale tak to má každý trenér. Nemyslím si, že bychom hráli vyloženě defenzivně, ale je pravda, že většinu útoků soupeře jsme zachytávali ve středním pásmu. Nebyli jsme tak aktivní při napadání. Málokdy se stalo, že by šli napadat třeba dva hráči.
„Kluci jako Pasta, Červus nebo Krejča volnost měli."
Pro mě jste byl vždycky hráč, který si zakládal na volnosti pro kreativitu a tvoření hry. Jak byste se tomuhle systému přizpůsoboval?
Mistrovství světa je krátkodobý turnaj, který trvá čtrnáct dní. Vy během té doby musíte podřídit všechno pro to, aby mužstvo uspělo. Myslím, že kluci jako Pasta, Červus, nebo Krejča tu volnost měli a ukázali nám to. Neřekl bych, že ve hře měli něco nařízeného. Samozřejmě, že směrem dozadu musí svoje úkoly plnit taky, ale to všichni. Bez toho neuspějete.
Přišlo mi, že týmu hodně pomohl příjezd Davida Pastrňáka. Jako by od té doby vše šlo správným směrem.
Je to tak. Pastra je rozdílový a vynikající hráč. Do týmu přinesl svoji energii. První lajna fungovala i před jeho příjezdem, ale on tomu dal punc výjimečnosti. I mentální nastavení kluků se jeho příjezdem podle mě změnilo. Vše začalo jít, jak jste řekl i vy, tím správným směrem.
„Máme signály, že David Jiříček půjde na draftu do první desítky. Někdo mluví o první pětce."
Jak se vám jevily výkony plzeňského Davida Jiříčka?
Je to kluk, kterému je osmnáct, takže pro něj to byla obrovská škola. Rozhodně nezklamal. Jsem rád, že dostal šanci, byť mě trošku mrzelo, že v dalším průběhu turnaje už nenastupoval, ale to je samozřejmě rozhodnutí trenérů. Má každopádně velký talent. Věřím, že na draftu bude hodně vysoko a že svou kariéru bude dál zvedat.
V čem je podle vás jeho největší síla?
Má obrovské sebevědomí. Ale zároveň je to zdravé sebevědomí, ne namyšlené. Když udělá chybu, tak si ji uvědomuje, ale při dalším střídání jde na led, jako by se nic nestalo. To je jeho obrovská síla. Zároveň ví, že hokej umí a snaží se ho hrát tak, jak ho cítí. Tohle ho už v jeho letech dělá takovým hokejistou, jakým je.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Máte signály, na jaké pozici by mohl být David Jiříček draftovaný?
Signály jsou. Odhaduje se, že bude draftovaný v první desítce. Někdo říká, že míří do první pětky. Ale rozhodne samozřejmě až konečný draft. Necháme se překvapit. Určitě to ale bude první kolo a hodně vysoko.
„Nejraději vzpomínám na Petrohrad 2000. Moc se nám nevěřilo a my získali zlato."
Když to bude tak vysoká pozice, asi se nedá moc počítat s tím, že ho v Plzni udržíte ještě alespoň na rok.
Šance je, ale je malá. Počítáme s tím, že půjde do zámoří a že ho ten tým bude chtít mít pod drobnohledem. Když to dobře půjde, mohl by třeba i brzy naskočit za áčko, protože pro daný klub bude jedním z největších příslibů draftu.
Když sledujete reprezentační turnaje, vybavíte si dobu, kdy jste v národním týmu nastupoval vy?
Občas si na to člověk samozřejmě vzpomene. Vybavím si kluky a jaké to na daném turnaji bylo. Teď už se na to ale dívám víc z pohledu trenéra a manažera. Přemýšlím o tom, kam se hokej za tu dobu posunul. Hraje se v obrovské rychlosti a tak dál…
Vy jste vždycky byl rychlonohý technik. Nynější styl by vám tedy mohl vyhovovat, ne?
Co se občas bavíme s klukama, tak jsem si právě spíš říkal, že by mi tolik neseděl. Ale těžko říct, každá doba je jiná. A každý hráč, který se v jakékoliv době prosadí, tak si zaslouží absolutorium.
„Vzájemné finále se Slováky bylo velkou událostí. Mezi oběma týmy probíhalo spoustu hecování."
Na který reprezentační turnaj vzpomínáte nejraději?
(přemýšlí) Asi na Petrohrad 2000. Jeli jsme tam v pozici, kdy nám moc lidí nevěřilo. Nepočítalo se s námi v boji o nejvyšší příčky, ale všechno si sedlo a my nakonec vybojovali zlato. Navíc i mně osobně se turnaj povedl a v jeho závěru jsem byl vybrán do All Stars výběru šampionátu.
Navíc finále se Slováky mělo říz. Oba bývalí federální partneři měli tehdy k dispozici mimořádně silnou hráčskou generaci.
Vzájemné finále bylo velkou událostí. Lidé ho hodně prožívali. Oba týmy byly našlapané a tomu podle mě odpovídala i samotná úroveň zápasu. Byla to vyrovnaná bitva od začátku do konce. A samozřejmě probíhalo mezi oběma týmy hodně hecování.
Foto: Jakub Pláteník, Český hokej
Share on Facebook
