Jaroslav Špaček: Čokoládové medaile jsem nekoupil. Vyhráli jsme si ty pravé
(VÍDEŇ, od našeho zpravodaje) Dlouhou chodbou z kluziště do kabiny kráčel schvácený potem. V očích nepřítomný výraz, v němž se dala vyčíst směsice únavy, radosti, vyčerpání i emocí. Jaroslav Špaček vyhrál mistrovství světa potřetí v kariéře, doma bude mít už čtyři zlaté medaile z velkých turnajů. Přesto se výher nenabažil. Chvíli po utkání už zářil na všechny strany. Prvenství na nejlépe obsazeném šampionátu v historii si užíval. V letech 1999 a 2001 byl také u zlaté radosti na MS, pokaždé nastupoval ve dvojici s Pavlem Kubinou. Tihle dva spolu válčili i ve Vídni.
Rodák z Rokyvcan nijak netajil ohromnou radost. "Je skvělé, že to takhle dopadlo. Vyhráli jsme a já jsem strašně šťastný," pronesl. Svůj výkon hodnotil tradičně střízlivě. "Osobně si myslím, že se to z mé strany trochu zlepšilo. Ale já se cítil dobře už před turnajem," popsal.
Nominaci měl jistou, český hokej nemá tolik zkušených beků, jakým je řízný Západočech. "Jsem rád, že mě sem Vláďa Růžička vzal. Abych řekl pravdu, štvaly mě spekulace, jestli je správné, abych na mistrovství světa hrál. Všem jsem chtěl dokázat, že na to ještě mám," řekl upřímně.
Svoji budoucnost v národním týmu vidí optimisticky. "Pokud budu mít výkonnost a trenéři projeví zájem, chtěl bych pokračovat. Překonal jsem hranici stovky mezistátních zápasů, jednou bych se možná mohl dostat k číslu 150," pravil na začátku šampionátu.
Po jeho skončení sršel odhodláním dokázat v národním týmu další velké věci. "Myslím si, že jsem ve věku, kdy mohu být platný. Každopádně je skvělé, že jsem si mohl zahrát teď ve Vídni, V týmu panovalo podobné klima jako na olympiádě v Naganu. V osmifinálové části jsme prohráli s Ruskem, ale tenhle výsledek nás povzbudil. Jinak jsme všechno vyhráli," připomněl.
Jako jeden z osmičky pravidelně nasazovaných zadáků měl Špaček podíl na parádní defenzivě českého týmu. "Za celý turnaj jsme dostali jen devět gólů. To je ale zásluha hlavně Tomáše Vokouna, kterého před turnajem hodně lidí podceňovalo. On jim však ukázal své kvality. Po éře Dominika Haška nemůžeme pochybovat, že je někdo lepší než Tomáš," ocenil kvality české brankářské jedničky.
Defenzivní činnost našich hokejistů fungovala bezchybně i ve finále. Soupeř nedokázal ani jednou skórovat, Češi odvedli stoprocentní práci. Hokejisté javorových listů nejprve marně bušili na Vokounovu branku. A když zjistili, že je zlatý kanadský hattrick v trapu, vyprovokovali na závěr šarvátku. "Z jejich strany to bylo jasné. Dokáží hrát do konce, jenže tentokrát postrádali patřičné hokejisty. V kanadském týmu byli jen ti, kteří se mohou postrkovat. My měli mnohem větší srdce," poznamenal.
Mužstvo trenérů Růžičky, Rulíka, Weissmanna a Jelínka šlo za vítězstvím jako býk za kusem červeného hadru. "Tři roky nebyla medaile a my to chtěli zlomit," uvedl Špaček. Vzápětí připomněl další motivaci. Tým hrál za Ivana Hlinku."On se na nás díval a věřil nám. Chtěli jsme to dokázat už na Světovém poháru, kde se nám dařilo, jenže v semifinále přišla nešťastná porážka právě s Kanadou," pokračoval Špaček.
Ve Vídni se českému týmu povedla odveta. "Ano, vrátili jsme jim to. Kdyby měli v mančaftu jakékoli hvězdy, stejně bychom je porazili," doplnil kmenový hráč Columbusu. Dobře ví, že jeho generaci tikají sportovní hodiny. Tihle zkušení mazáci věčně hrát nebudou. "Přichází nová generace mladých hráčů, kteří nás mohou, nebo spíš musejí nahradit. To je nejdůležitější. Věříme, že se teď český hokej vrátil tam, kam patří."
Z rakouské metropole se Špaček vrátí se zlatou medailí. Jednu mohl mít už předtím. Byla z čokolády a na první pohled vypadala náramně. "Před čtvrtfinále jsme byli s klukama v obchodě a tam měli čokoládové medaile. Uvažoval jsem o tom, že je koupím. Pak jsem si to ale rozmyslel. Na co čokoládové? Vyhráli jsme si ty svoje. Pravé," usmál se na závěr.
