Jakub Šindel po brutálním faulu necítí část obličeje. Zvažuje konec kariéry
Foto: Michal Beránek, isport.cz
V hokeji nikdy nevíte, co se přihodí. Ani v životě. Jakub Šindel patřil k elitním českým útočníkům, okusil reprezentační dres, umění předvedl v Rusku, Švýcarsku či Finsku. Šikovný bruslař a technik sešel poslední dobou trošku z očí, góly dával pod vrcholky italských Alp, na Britských ostrovech a během minulé sezony stihl i pět tref ve Francii. Jenomže angažmá v týmu Morzine-Avoriaz se na konci loňského léta proměnilo v hrůzu. "Při přátelském utkání s francouzskou reprezentací mě jeden ze soupeřů sekl hokejkou do obličeje a zlomil mi čelist," popisuje v rozhovoru pro hokej.cz.
Od té doby uteklo už nějakých deset měsíců a účastník čtyř šampionátů do 18 či 20 let má stále následky. "Necítím spodní část obličeje, především v oblasti dolního rtu. Ale mohl jsem dopadnout mnohem hůř," oklepe se. Během kariéry prošel různými zdravotními potížemi, tohle zranění bylo ze všech nejhorší. "Zlomená čelist je sám o sobě problém, já to měl horší ještě v tom, že se mi udělal poměrně velký zánět. Odnesly to tři zuby - osmička, sedmička a šestka. A málem to mělo vliv i na další orgány v těle."
Drsné zranění se nestalo při souboji u mantinelu či po nešťastně ráně kotoučem, šlo o brutální faul soupeře. "Dodnes nechápu, proč to udělal. Jel jsem sám na brankáře, puk byl ode mě na pravé straně. Soupeř přijel a hokejkou mě zleva vší silou praštil do obličeje. On za to dostal distanc na celý rok, já vlastně dohrál také. Dlouho jsem marodil, pak jsem musel znovu přestat a po sundání destiček řešit zánět pod zuby," popisuje.
Klub dotyčného hráče zažaloval. A já taky. Navíc to neudělal poprvé
Podle oficiálních statistik stihl Šindel sehrát 16 utkání základní části. "Jenže bylo jich méně, možná osm nebo devět. V klubu totiž vyhodili trenéra a řekli, abych tým vedl já. Neměl jsem licenci, napsali mě tedy do sestavy, ačkoli jsem nemohl nastoupit." Později převzal mužstvo Miroslav Fryčer. "Bylo to trošku na můj popud, já mu dělal asistenta. Snažil jsem se o návrat, jenže po té zlomenině čelisti to nebylo vůbec jednoduché. Dal jsem jeden zápas a hned zase šel. Nedalo se." Teď už se cítí lépe. "To ano, ale stále nejsem v ideálním stavu," konstatuje smutně.
Drsný zákrok nenechal plavat, obrátil se na soud. "Klub dotyčného hráče zažaloval. A já taky. V Morzine mi hned nabídli pomoc, dostal jsem právníka a nemusel se vůbec o nic starat. Od toho kluka to byla fakt prasárna. Navíc neudělal něco takového poprvé, předtím v juniorech způsobil jinému hráči otřes mozku, dotyčný byl posléze nucen ukončit kariéru," hlásí. I Jakub přiznává, že zranění má vliv na jeho hokej. Dokonce natolik, že zvažuje loučení. Přitom mu v lednu bylo teprve třicet let. "Vůbec nevím, jestli budu dál hrát. A zda vůbec chci. Musím si to nechat projít hlavou," říká.
O budoucnosti dumá intenzivně, zdravotní trable jsou pádným důvodem. "Když budu muset skončit, tak to udělám. To je život," povídá pragmaticky. Milovaný sport dělal od malička. Na rozdíl od tatínka Jaromíra, bývalého vynikajícího brankáře, se z něj stal útočník, který se může pochlubit parádními sezonami, pobytem v zámoří i hromadou zkušeností s angažmá po Evropě. Poslední tři roky strávil lehce v ústraní, vystřídal Itálii, Velkou Británii a Francii. "Nejvíc se mi líbilo v Itálii, dva roky ve Fasse byly nádherné. Příroda, prostředí, poměrně kvalitní soutěž. Ani britské Coventry nebylo špatné, chodí tam spousta hráčů z NHL nebo AHL, na Ostrovech zároveň studují. A Francie? Taky fajn místo, i když tamní lidé mi úplně nesedli," připomíná.
Už tři roky mám obchůdek. Zkusil jsem si, jak v praxi vypadá podnikání
Vzhledem k minulosti a velkému potenciálu se zdá, že Šindel poněkud brzy opustil svět elitního hokeje. "Měl jsem zranění, nepovedla se mi sezona 2011-12, kdy jsem byl v Rusku, Finsku a ve Švýcarsku. Pak probíhala výluka NHL, najít kvalitní angažmá nebylo snadné. Rozhodl jsem se pro Itálii a zamířil do méně kvalitní soutěže, to je pravda. Pak jsem zvažoval návrat do extraligy, všechno se mohlo vyvíjet jinak. Ale ničeho nelituju. Asi to tak mělo být," povídá s nadhledem. Jakub je velmi inteligentní člověk. Motivaci měl pořád, ale zajímaly ho i jiné věci. Hrozně rád třeba cestoval. Viděl Kubu, Malajsii, další končiny. "Zrovna jsem se vrátil z Filipín. Ukecal jsem Karla Hromase, projeli jsme to tam na motorkách," zmiňuje nejčerstvější dojmy hokejový Marko Polo.
Vážné zranění možná uspíší jeho hokejový konec, ale Jakub je připraven nakrojit novou etapu. "Myslím, že to v mém případě nebude těžké. Bez hokeje se nezblázním. Už tři roky mám obchůdek s použitým zbožím, je to takové papírnictví. Nic velkého. Dostal jsem se k tomu trošku náhodně, ale aspoň jsem si zkusil, jak v praxi vypadá podnikání." Možná ještě bude hrát hokej. Třeba se vydá na trenérskou dráhu jako jeho táta. Ve Francii stál Jakub na střídačce už jako devětadvacetiletý novopečený kouč, kdo tohle mohl v jeho věku říci. Umí několik řečí. Má zkušenosti. Nápady. Chuť. "Trenéřinu bych nevyloučil, musím si to promyslet. Na střídačce zažijete velké nervy, zároveň by ovšem člověk pokračoval u hokeje," uvažuje. V těchto dnech ho najdete především v Plzni, kde má zázemí. Na stavbě. "Akorát betonuju, zatím si všechno dělám sám. Stavím barák a všechno připravuju na to, aby mohla přijít firma," dodává závěrem.
Share on Facebook
