Hráč ledna Postava o formě Přerova, návratu Vlka z Wall Street i fotbalové Slavii
Michal Postava
|
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Michal Postava letos jako první brankář ovládl hlasování o hráče měsíce v Chance lize, ke kterému dokráčel s famózní úspěšností zásahů 96,33 % v devíti lednových zápasech. Dostal tak jako vítěz ankety pozvánku do živého vysílání na Instagramu, ve kterém se rozpovídal o trenérské výměně během sezony, svém zápasovém vytížení, ale i o návratu Romana Pšurného nebo své zálibě ve fotbalu a fandění pražské Slavii.
O ZVOLENÍ HRÁČEM MĚSÍCE. Tyhle věci samozřejmě sleduju, kdo říká, že ne, tak podle mě kecá. Moc to potěší, i když to není to nejdůležitější. Snažím se hlavně co nejvíc pomoct týmu. V lednu jsme až na jeden zápas vyhráli všechno, co šlo. A to bylo v celém měsíci hlavní.
O VELKÉM ZÁPASOVÉM VYTÍŽENÍ ZEJMÉNA V LEDNU. Je pravda, že v lednu jsem skrz množství zápasů do posilovny ani moc nechodil. Spíš to bylo o regeneraci. Chtěl bych tedy poděkovat kustodovi Lukáši Menšíkovi, který u nás vlastně dělá i maséra. Ten mě dával vždycky ve čtvrtek po středečním zápase dohromady. Zápasů bylo fakt hodně a jsem rád, že to nakonec vyšlo i Pepovi Němečkovi na výhru a nulu v Prostějově v den, kdy mu končilo hostování. Vlastně za celé působení u nás nedostal gól. (směje se)
O VYSOKÉM MNOŽSTVÍ ZÁSAHŮ BĚHEM CELÉ SEZONY. Naštěstí v posledních zápasech a po změně trenéra těch střel na mě už není tolik. Hrajeme víc defenzivním stylem, střel není tolik a když už, tak nejsou tak složité. Předtím třeba bylo 50 střel a z toho 25 nebezpečných. Chytá se mi ale obecně líp, když to na mě létá a jsem v zápřahu.
„I když pro diváky tenhle styl nemusí být ideální, tak bychom to s ním mohli dotáhnout daleko."
O TRENÉRSKÉ ZMĚNĚ A PŘÍCHODU MICHALA MIKESKY. Určitě to pomohlo. Některým hráčům třeba tenhle styl nemusel úplně sednout, ale podle mě hrajeme to, na co máme, a vychází nám to dost dobře. Snad to tak půjde dál. I když pro diváky tenhle styl nemusí být ideální, tak bychom to s ním mohli dotáhnout daleko. Je to lepší, než hrát pěkný hokej a třeba prohrávat. Pan Mikeska na mě působí dobře. Umí i vynadat, ale vždycky je to v dobrém, není tam rozhodně žádné urážení nebo shazování. Spíš to řekne tak, aby si z toho hráč něco vzal a mohl se posouvat a být lepší. Dřív mi vadilo, když trenéři šli opravdu až do hrubých urážek.
O NÁVRATU ROMANA PŠURNÉHO Vrátil se Vlk z Wall Street a všechno je zpátky ve stejných kolejích jako před dvěma lety, když tu byl naposled. Byla to vzpruha, je to vlastně skoro hráč NHL, takže se od něj všichni máme co učit. (směje se) Ta parta kolem něj se zase dala dohromady a začala řádit, třeba v týmovém chatu. Tam hned začalo létat pár fotek navíc. A tohle všechno se přenese jak do kabiny, tak na led. Doufám, že nám Roman ještě předvede, co umí.
O ROLI JASNÉ JEDNIČKY A ZÁPASOVÉM ZÁPŘAHU LONI A LETOS. Loni to na mě z ničeho nic spadlo a to na mě opravdu padla nervozita. Vlastně mi to ani v klubu nikdo nějak speciálně nepodal. Prostě bylo jasné, že budu chytat a chytal jsem furt. Ale zase jsem byl ve velkém zápřahu a rychle jsem se do toho dostal. Nebyl jsem zvyklý naskakovat takhle pravidelně, takže jsem si musel nastavit nějakou svou rutinu. Pro mě a mou kariéru to bylo štěstí, dostal jsem šanci a využil jsem ji. Ale na druhou stranu mi bylo líto Petyho (Michaela Petráska, pozn. red), který se zranil. Je to super kluk, byl to prakticky můj mentor. Hlavně na trénincích, ale tahal mě i do posilovny, když se mi kolikrát fakt nechtělo. Vycházeli jsme spolu výborně, občas si i teď napíšeme a zareagujeme si vzájemně na něco na sítích.
„Pro mě a mou kariéru to bylo štěstí, dostal jsem šanci a využil jsem ji. Ale na druhou stranu mi bylo líto Petyho."
O SVÉM VNITŘNÍM KLIDU A JISTOTĚ PŘI ZÁPASECH. Možná to tak navenek působí, ale vždycky to tak uvnitř není. Snažím se být pořád klidný a soustředěný. Když dostanu gól, snažím se si to tolik nebrat a pokračovat tak, jako by to bylo 0:0. Útočníci se mě třeba občas snaží rozhodit, nejvíc toho bylo asi proti Slavii. Tam už to zacházelo kolikrát až do nadávek. Já to ale moc neposlouchám, nebo se jim spíš ještě vysměju. A většinou v tom chumlu před bránou ani nevím, kdo co řekl.
O SÉRII TÉMĚŘ 191 MINUT BEZ INKASOVANÉHO GÓLU A JEJÍM PŘERUŠENÍ PŘED KONCEM ZÁPASU PROTI SLAVII. Vedli jsme 2:0 a oni se rozhodli už nějakých šest minut před koncem, že budou hrát power play. Tak jsem si říkal, že to bude fakt těžké udržet. Ale zbývající čas v zápasech nějak neřeším, navíc v Přerově je ve třetí třetině jediná časomíra za mnou, takže jsem to ani nemohl každou chvíli kontrolovat. Ještě tam pak přišel náš trest, bylo to 6 na 4 a bohužel to tam spadlo. Mrzelo mě to, ta série mohla být ještě delší. Ale zase dobře pro Meňu (kustod Lukáš Menšík, pozn. red), který by mi musel už třikrát po sobě připravovat snídani.
O STŘELBĚ NA PRÁZDNOU BRANKU PŘES CELÉ HŘIŠTĚ. Je důležité vyhodnotit to riziko. Vidím, jak jsou protihráči blízko, a musím si rozmyslet, jestli mám čas vytřepat puk z lapačky a ještě to vystřelit. Já osobně jsem se k tomu moc nedostával, tak jsem to proti Kolínu za stavu 2:0 chtěl zkusit. Trochu jsem se lekl hráče před sebou, takže jsem to spíš házel na jistotu ven, než že bych mířil. Chybělo mi nakonec tak pět metrů. (směje se) Je to na každém, jak to vyhodnotí, třeba nedávno v Plzni Samuel Hlavaj dvakrát trefil protihráče. Ale je fajn to zkusit, když je na to příležitost při zápase. Zkoušíme to i na tréninku, když tam jsme ještě sami gólmani, nebo při rozbruslení si vždy vyhodím pár puků přes celé hřiště. Celkově je na celé manipulaci s holí nejtěžší puk správně zvednout, aby to nikoho netrefilo. A taky to, jak si puk hodím pod sebe, aby nebyl moc daleko.
O SKVĚLÉ ÚSPĚŠNOSTI V NÁJEZDECH. Nájezdy mě opravdu moc nebaví. Jsou to navíc zbytečné přesčasy, radši bych byl za výhru za tři body a být dřív v šatně. Ale jsem rád, že mi to vychází, snažím se vždy dobře připravit i pomocí videa. Když vím, že proti mně jede hráč, který častěji střílí na vyrážečku, tak už se dopředu trochu jinak postavím. Ale kolikrát pak hráči udělají úplně něco jiného, musím být připravený na všechno.
„Hrál jsem obránce, jednou nám ale chyběl gólman, který prostě nepřišel."
O FANDĚNÍ FOTBALOVÉ SLAVII. Ne, že by to byl úplně klub mého srdce, ale fotbalová Slavia mi byla blízká a sympatická už dříve. Zůstalo mi to a teď se aspoň můžu vždycky poštěkat s trenérem gólmanů Jirkou Sklenářem, protože on je sparťan. Gólmanské tréninky pak bývají zajímavé, občas soutěžíme o to, kdo řekne lépe upravené pokřiky toho druhého týmu. Navíc mi po zápase proti hokejové Slavií zmizel můj hrníček s logem té fotbalové. První podezřelý byl právě Jirka Sklenář, ale ten nakonec řekl, že, kdyby to bylo on, schválně by mi ho rozbil a nechal na místě. Doteď nevím, kam hrníček zmizel, asi se to bude řešit po zbytek sezony. Doufám, že mi ho pachatel vrátí. (směje se)
O SVÝCH HOKEJOVÝCH ZAČÁTCÍCH. K hokeji mě přivedl taťka, už snad ve třech letech jsem ťapkal ve Valašském Meziříčí na zimáku na bruslích. Hrál jsem obránce, jednou nám chyběl gólman, který prostě nepřišel. Bylo to v pátek, poprvé mě oblékli do výstroje a v sobotu jsem jel chytat turnaj. Vyhrál jsem tam cenu pro nejlepšího brankáře, a tak jsem si řekl, že u toho zůstanu. Taťka vůbec nechtěl, abych byl v bráně, ale po tomhle už jsem se tomu nevyhnul.
O EXTRALIGOVÉ BUDOUCNOSTI. Měl jsem letos chytat za Kometu proti Litvínovu před Vánoci, už to byla hotová věc. Bohužel, pak se stala ta hrozná věc v Praze, celé kolo se odložilo a mě to minulo. Mám ale vyřízené střídavé starty do Brna, takže technicky vzato by to třeba mohlo dopadnout ještě letos. Uvidíme v příští sezoně, něco se řeší, ale moc se k tomu zatím nechci vyjadřovat.
Share on Facebook
