Svého času se Novák věnoval trenéřině, ovšem ne na dlouho. Veškerý čas zaměřil na podnikání v oblasti hotelových služeb a ubytování. "Pomohlo mi, že jsem se na učil jazyky. Měl jsem možnost hrát ve Švýcarsku, Francii či Itálii. Bylo to sice až po třicítce, ale aspoň tak. Hned jsme dali děti do škol, sám jsem se učil řeči, protože jsem věděl, že se budou hodit," vypráví.

Na Štědrý den s kanadskou dvacítkou

V Pardubicích nyní vlastní hotel Euro, který byl otevřen nedávno. "Je s tím spojena spousta starostí, ale baví mě to. Hodně povinností jsem přesunul na děti, sám bych to nezvládl. Nejsem workoholik, který prací tráví celé dny. Zahraju si golf i tenis, umím vypnout. Ale musím říci, že mě podnikání pořád baví," přiznává.

Klientelu prý z 80 procent tvoří zahraniční hosté. "V Pardubicích vyrostla spousta nových továren, do tohoto záměru jsme šli i s tím, že bude poptávka po ubytování." Během letošního mistrovství světa bydlely u Jiřího Nováka tři výpravy. Především mistři světa Kanaďané. "Bylo to s nimi náročné. Kromě hráčů přijel tým lidí, který měl své představy. Ale dobře to dopadlo. Kanadský svaz poté poslal dopis s poděkováním. Příjemnými hosty byli také Slováci a Finové."

Jelikož šampionát začínal o Vánocích, neměla rodina Jiřího Nováka pořádný Štědrý den. "Jsme zvyklí, že máme spoustu poviností. Poslední svátky byly pracovní. Kanaďané dorazili už 22. prosince, takže jsme se na Štedrý večer doma nesešli," dodává.

Vlastnit hotel, to je poměrně velký závazek. Jiří Novák to dobře ví, přesto by neměnil. K hokeji se už nevrátí. "Kdybych měl trénovat, znamenalo by to, že bych žil přes týden někde v cizím městě a domů jezdil jen na víkendy. To dělat nebudu." Navíc by možná nenašel pořádné uplatnění. "Moje generace už vypadla ze hry. Nastupují mladší, což je jenom dobře. Trenéřině jsem se kdysi věnoval, třeba šest let ve Švýcarsku. Ale už se k ní nevrátím," líčí jasně.

Krásných dvanáct let s Martincem a Šťastným

Když má čas, zajde se podívat na hokejové zápasy jako divák. "Sleduju extraligu i reprezentaci. Samozřejmě mám největší přehled o Pardubicích." Jeho klub prožil lonji výborný rok, minulá sezona však byla slabší. "Hodně záleží na penězích a také na tom, které hráče se podaří sehnat. Myslím, že kolikrát je lepší dobrá parta mladých kluků, než tým, v němž jsou tři starší hvězdy třeba se zkušenostmi z NHL," nabízí svůj pohled.

Rodák z Jaroměře vyrostl v pardubické Tesle, které byl s výjimkou dvouleté vojenské služby v Jihlavě věrný od roku 1962 až do jara 1981. Následující dvě sezony prožil ve švýcarském Lausanne, následovaly pobyty ve francouzském Villard de Lans a italské Cortině. Na východě Čech se v raném věku prosadil mezi elitu a posléze se zařadil k nejlepším středním útočníkům v Evropě. Novák uměl dát gól, měl cit pro přihrávku, výborně četl hru. Navíc skvěle zvládal obrannou činnost.

Jeho schopnosti vynikly po boku dlouholetých spoluhráčů Vladimíra Martince s Bohuslavem Šťastným. "Poprvé jsme se potkali v dorostu, v letech 1968 a 1969 jsme hráli za juniorskou reprezentaci. Ale mým křídlem byl původně Milan Hejduk, jehož syn válí v NHL. Myslím, že byl lepší než my ostatní. Ale pak ho zranil Šíma, Milan dlouho nehrál a už se do toho nikdy nedostal," připomíná.

I vzhledem k tomu mohla vzniknout bájná formace Martinec, Novák, Šťastný. "Když jsme končili v dorostu, z áčka odešlo dost hráčů a nám se otevřel prostor. Pamatuju si, že nás vzali snad dvanáct. S Vláďou a Bohoušem jsme začali hrát, což nám vydrželo krásných dlouhých dvanáct let," konstatuje. V dnešních podmínkách je něco podobného nemyslitelné. "A víte, co je zajímavé? My se za tu dobu nikdy nepohádali," doplňuje Novák.

Po Shuttově faulu hrozilo ochrnutí

Každý z uvedeného tria měl určité přednosti. "Byli jsme z jiného těsta, ale fungovalo nám to. Mimo led jsme se tolik nevídali, ovšem kamarádi jsme a budeme." Pardubická trojka se dostala do reprezentace, dvakrát vyhrála mistrovství světa, představila se na prvním ročníku Kanadského poháru 1976. Tento turnaj stál málem Nováka zdraví. "Moc nechybělo a mohl jsem ochrnout," vrací se k události, jež se přihodila v duelu s Kanadou.

Útočník Steve Shutt z Montrealu fauloval pardubického centra hokejkou tak surově, že Novák posléze málem ochrnul. "Vypadl mi první a druhý obratel, špatně se to dostávalo zpátky. Lékaři se toho báli, až šestý doktor mi to dal do pořádku. Po zákroku Shutta to odnesl nejvíc atlas a čepovec, dohromady jsem měl poškozených sedm obratlů. Klidně jsem mohl skončit špatně. No, naštěstí se tak nestalo," uleví si útočník, jenž po tatínkovi zdědil přezdívku Bochník.

Hokeji se věnoval dál, ale nezabezpečil se. "Dneska by to bylo jiné, ovšem o tom nemá cenu mluvit. Byly jiné možnosti. My mohli jít ven až po třicítce, jakmile člověk splnil určitý počet mezistátních zápasů. Povedlo se nám vyhrát dvakrát šampionát, v Praze 1978 chyběl ke zlatu jediný gól. Vzpomínky jsou nádherné. Kdybych chtěl jít ven, musel bych jedině emigrovat. Takhle jsem se dostal do ciziny později, ale i za to jsem rád," říká.

Novák není ten typ, který se vrací k velkým momentáům kariéry a zálibně v rukou žmoulá medaile. "Ani nevím, kde je mám. Opravdu. Jakmile jsem s hokejem skončil, začala nová éra. Nevracím se k minulosti, na tohle jsem si nikdy nehrál. Zajímá mě, co bude. Předvším se starám, abych měl zaplacené DPH a aby byly v pořádku všechny věci, jež se týkají podnikání. Krásné hokejové časy jsou pryč, teď žiju jiný život," uzavírá s úsměvem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter