22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Na jednu mezistátní akci nezapomene, ačkoli v celkovém měříku určitě nepatří k těm nejvýznamnějším. "Rok před olympiádou se konal konal v Calgary turnaj, který se nám hodně vydařil. I mně osobně. Calgary Cup jsme vyhráli, já dával góly Kanadě i Sovětům. Škoda, že to o rok později dopadlo úplně jinak, na olympijské hry jsem nejel. Mrzí mě to stejně jako pražské mistrovství světa," přiznává po letech.
František Černý se v hokeji prosadil jako velmi mladý. Ve druhé polovině 70. let byla domácí nejvyšší soutež plná hvězd, mladí hráči museli usilovat o místo na slunci v národní lize. Anebo čekali, až se v ligových kádrech něco uvolní. Černý ne, první šanci dostal už v šestnácti letech. "Jako všichni tehdejší kluci jsem chtěl hrát hokej co nejlépe, abych se podíval do zahraničí a mohl žít slušný život. Naše motivace byla veliká," tvrdí.
Mládežnické kategorie produkovaly desítky skvělých talentů. "V juniorském období jsem se potkal s Jirkou Lálou. Stali se z nás velcí kamarádi. Sice jsme spolu nikdy nenastoupili v klubu - ani na vojně ně, protože já byl v Trenčíně a Jirka v Jihlavě -, ale za nároďáky jsme si zahráli do sytosti. Jezdili jsme spolu na dovolené, sedli jsme si po všech stránkách. S Jirkou jsme v kontaktu i teď, pořád o sobě víme," konstatuje.
Dvojice přátel se prosadila do reprezentační osmnáctky, pak i do dvacítky. Pravidelně cestovali na turnaje do zámoří. "Vlastně každé Vánoce jsme byli pryč z domova. Někomu by to přišlo líto, ovšem my si toho vážili. Hráli jsme nejlepší hokej v Kanadě, strašně moc to pro nás znamenalo. Rád třeba vzpomínám na dvacítky. Nastoupil jsem proti Gretzkymu a dalším osobnostem, v kariéře mi to pomohlo," přiznává.
Tehdejší mladí hokejisté nesnili o NHL. Vrcholem jejich snažení byla reprezentace, odchod za Atlantik totiž povoloval režim až veteránům, kteří dovršili třicítku. "Kdo by chtěl do NHL, musel emigrovat. Mnozí kluci dostali nabídky, v mém případě to proběhlo také. Na Calgary Cupu se mi ozvali lidé z Edmontonu, jestli bych neměl zájem. U Oilers končil Jarda Pouzar, chtěli do klubu někoho místo něj. Ale já to odmítl," vypráví.
Proč? Důvod je jasný. "Měl jsem rodinu, dvě děti. Dneska se to může zdát jako legrace, ale nikdo si neumí představit, o jak závažné rozhodnmutí šlo. Už bych třeba nikdy neviděl své blízké. Také proto jsem do toho nešel," vypráví. Místo toho byl dál věrný Plzni. V kádru tehdejší Škody měl jasné místo. Černý dělal kapitána, dával spoustu gólů. Na jeho spolupráci kupříkladu se Zdeňkem Patou nebo Josefem Táflíkem mladším pamětníci vzpomínají dodnes.
Také plzeňská ikona mohla změnit dres. "Nedá se mluvit o tom, že jsem měl někdy zaječí úmysly. Ale ve druhé polovině 80. let mi dala velice zajímavou nabídku Sparta. Klub vedl trenér Wohl, jenž mě znal z reprezentačního áčka i béčka. Hrál jsem hodně do těla, zdravě agresivně, takový styl vyznávala právě Sparta. Pamatuju si, jak jsem přijel do Prahy, vedení nás s manželkou vzalo na Malou Stranu. Přiznávám, lákalo mě to. Plzeň by mě možná i pustila, už přece jen nepanovaly tak přísné poměry. Ale já nakonec zůstal."
Černý dělal každým rokem ve federální lize téměř 50 bodů, což byl při pouhých 44 zápasech unikátní výkon. V létě 1989 se dostal do zahraničí. Tehdy třicetiletý útočník zamířil do německého Stuttgartu, pak následovaly tři roky ve Finsku. Konkrétně v týmu Hermes Kokkola. "Byl jsem tam moc spokojen, skutečně vynikající angažmá. Člověk se mohl soustředit jen a jen na hokej, bavilo mě to tam po všech stránkách," vrací se k pobytu na severu Evropy. Poté přesídlil znovu do Stuttgartu, načež přišel nečekaný konec kariéry.
Výtečný útočník odešel od hokeje v pouhých pětatřiceti letech. "Mám to před očima, jako by to bylo včera. Přijel jsem po sezoně domů, necítil jsem se dobře. Najednou to se mnou seklo. Embolie! Můj život visel na vlásku, stačilo málo a už bych tady nebyl," popisuje situaci, kdy se mu kus sražené krve dostal do srdce. "Musel jsem na operaci, která se naštěstí povedla. Všechno dopadlo dobře. Od té doby si vážím i různých maličkostí, podruhé jsem se narodil." líčí s úlevou.
Od té doby uteklo skoro patnáct let. Černý oslaví 28. července padesátiny, cítí se fit a v pohodě. "Mohu dělat všechno, prodělaná operace mě ničím neomezuje. Jen jednou měsíčně chodím na pravidelné kontroly, také beru prášky na ředění krve," připomíná. Ačkoli už dávno není k vidění mezi mantinely předních soutěží, u hokeje zůstal. "Dal jsem se na trenérskou dráhu. Původně jsem to ani neplánoval, ale když se blížil konec kariéry, nějak to prostě vyplynulo," říká.
Momentálně vede plzeňské juniory, práce ho po všech stránkách naplňuje. "Dělal jsem i plzeňské áčko, trénování dospělých a mladých je samozřejmě malinko odlišné. Osobně nejsem typ demokratického trenéra, práce s hráči musí mít vždycky určitá pravidla. Ale musím říci, že dnešní junioři dobře vědí, čeho mohou dosáhnout, když budou dobře pracovat. Celkově to mají v hlavách srovnané lépe než moje generace," srovnává.
Během aktivní činnosti poznal Černý řadu uznávaných trenérských veličin. Kdo ho nejvíc ovlivnil? "Každý určitým dílem, ale hodně jsem se učil od Marka Sýkory. Zažil jsem ho v Plzni, vím, jak pracuje. Hodně ho respektuji," konstatuje. Dnešní začínající hokejisté jsou na odlišné startovní pozici, než kdysi býval třeba právě Černý. "Ano, jsou jiní. Nemluvím o věcech jako počítače, internet, ty jsou dané změnou doby. Ale kdo chce stoupat, má tu možnost stejnou jako my kdysi. Dnešní mladíci kluci mají jednu podstatnou výhodou, mohou kdykoli odejít do ciziny. To my nemohli. Ale vždycky záleží na konkrétním jedinci, jak se prosadí," uzavírá.
