Hodně věcí se změnilo, líčí Šlahař. Mluví o návratu i otcovství
Jakub Šlahař
|
Foto: beranizlin.cz
Do Zlína se Jakub Šlahař během kariéry vrací už poněkolikáté. Nynější návrat je ale jiný než ty předešlé, jak sám přiznává. „Přijde mi, že se vracím domů, ale zároveň přicházím do jiného prostředí. Hodně věcí se tady změnilo." Cíl má zkušený útočník jasný - vrátit rodný klub do nejvyšší soutěže.
O uvolnění z Poruby jste prý požádal vy sám. Je to pravda?
Ano. V Porubě jsem byl spokojený, ale vyskytly se zdravotní problémy rodinných příslušníků, kterým jsem potřeboval být na blízku. Proto jsem požádal vedení Poruby o uvolnění. Trvali na hráčské náhradě, přičemž, když se ozval Zlín s možností výměny, souhlasili. Jsem moc rád, že to vyšlo. Děkuju oběma stranám.
Ve hře byl jen Zlín?
Primárně jsem chtěl být blízko domovu. Vzdálenostně do třiceti minut jízdy autem. Řešil se tedy hlavně Zlín, ale na stole byla i varianta jít hrát za Přerov. Ale jsem rodilý Zlíňák – a když se mi ozval Zlín s eminentním zájmem, všechno směřovalo k návratu.
Do Zlína se během kariéry vracíte už poněkolikáté. Je nynější návrat v něčem jiný než ty předešlé?
Přijde mi, že se vracím domů, ale zároveň přicházím do jiného prostředí. Hodně věcí se tady změnilo. Ať už lidé ve vedení nebo osazenstvo kabiny. Moc zlínských stálic z minulosti už v ní nenajdete.
„Byla varianta jít hrát za Přerov, ale když se ozval Zlín, všechno směřovalo k návratu."
Vy, Pavel Sedláček a Bedřich Köhler jste vlastně takoví poslední pamětníci dob minulých, že?
Asi se to tak dá říct. Pavla znám dlouho, oba jsme Zlíňáci, máme skvělý vztah. Stejně jako s Béďou, i když s tím bych se nesrovnával. On v kariéře nasbíral mnohem víc úspěchů než já. Já jsem Zlíňák a vždycky budu Zlíňák. Až skončím s hokejem, moje místo bude na tribuně jakožto divák. Teď mám radost, že můžu být u restartu klubu coby hráč.
Nemrzí vás, že si letos nezahrajete s Antonínem Honejskem? V extralize vám to šlapalo.
To víte, že mě to mrzí. Skončil Tonda Honejsek, Zdeňa Okál, kluci, kteří patří do mojí generace. Zažili jsme tady spolu úspěšné roky. Nicméně třeba právě s Tondou jsem hodně komunikoval a plně ho chápu. Byl dlouhou dobu na jednom místě a prostě potřeboval změnu. Třeba se někdy vrátí.
„Přijde mi, že se vracím domů, ale zároveň přicházím do jiného prostředí."
Koneckonců změna prostředí pomohla i vám, ne?
Určitě! Po sestupu o mě ve Zlíně nebyl zájem. Porubu vnímám jako výborné okysličení, pomohlo mi to. Parta byla skvělá, dařilo se nám. A ačkoliv jsem měl platnou smlouvu a těšil se na další ročník, rodinné záležitosti převážily. Rodinu máme zkrátka jen jednu, takže jsem zase doma.
Jakub Šlahař | Foto: beranizlin.cz
Teď můžete porovnávat. Liší se atmosféra kolem klubu hodně od doby, kdy jste Zlína odcházel?
Musím říct, že jo. Bylo to patrné na první pohled. Odcházel jsem v sezoně, která skončila zlínským sestupem, atmosféra nebyla dobrá prakticky od jejího začátku. Všechno to gradovalo v první polovině loňského ročníku v Chance lize. Ačkoliv jsem tehdy hrál za Porubu, hodně se mě to dotýkalo. Zlín mám v srdci. Poté došlo k výměně některých lidí ve vedení, vyměnil se trenérský tým, přičemž ze všech je cítit snaha dosáhnout společného cíle, tedy návratu do extraligy. Vedení pro to dělá maximum.
Nemůžu se zbavit dojmu, že sestup, kterého se každý klub bojí jako čert kříže, zlínskému hokeji nakonec paradoxně prospěl…
Sestup mě hlavně hodně mrzel. Hned po jeho definitivě mi bylo jasné, že se chci do Zlína jednou vrátit a pomoct klubu zpět nahoru. Pokud ale budu upřímný, všechno k tomuhle scénáři směřovalo delší dobu. Výsledky byly horší a horší. A ano, sestup klubu možná pomáhá v tom smyslu, že teď mají všichni o to větší motivaci, aby se zlínský hokej drápal zase nahoru.
„Změna atmosféry kolem klubu byla pro mě patrná na první pohled."
Ostatně o snaze změnit zaběhnuté pořádky svědčí i masivní rekonstrukce hráčské kabiny. Těšíte se na nové prostory?
Už ji netrpělivě vyhlížíme, měla by být brzy hotová. Dřívější kabina patřila spíš už někam do muzea, byl to historický unikát. (směje se) I rekonstrukce kabiny je důkaz toho, že nové vedení chce zlínský hokej posunout dopředu. Věřím, že vylepšené zázemí ocení i hráči, kteří do Zlína přišli.
Co říkáte na konkurenci ve zlínském kádru? Ta je možná už teď vyšší než v posledních extraligových letech…
Konkurenci kvituju. K tomuhle sportu patří, pro hráče je to hnací motor, aby se zlepšoval v každém věku. Během sezony navíc přijdou zranění a nemoci, takže se vyplatí mít kádr širší. Budu se opakovat, opět to ukazuje snahu vedení dostat zlínský hokej nahoru.
Jakub Šlahař | Foto: beranizlin.cz
Jaký dojem na vás dělají hráči na zkoušku Márk Schlekmann a Atte Huhtela?
Na ledě momentálně trénujeme rozdělení na dvě party a já jsem zrovna v partě, kde tihle kluci nejsou. Nicméně na suchu vypadají velice dobře. Jsou dobře fyzicky připravení, hladoví a ambiciózní. Uvidíme, jaké plány s nimi budou mít trenéři. Pokud ale zlínskému hokeji pomůžou, bude jen dobře, když zůstanou.
Nemůžu se nezeptat na loňskou sezonu a čtvrtfinálovou sérii Poruba – Zlín. Byla pro vás hodně pikantní?
Jasně! Ale musím říct, že jsem si Zlín absolutně nepřál, byl to tým s nejlepší aktuální formou, což se nakonec potvrdilo. Stáli jsme proti nejtěžšímu možnému soupeři. Z mého osobního pohledu tam byla touha vyhrát, abych dosáhl určitého zadostiučinění. Bohužel se to nepovedlo.
„Do loňského čtvrtfinále jsem si Zlín nepřál."
Prý jste hrál se zraněním.
Je to tak. Bylo nutné, abych zápasy ve Zlíně odehrál pod injekcemi. Ale znáte to… Play off je play off a pokud máte všechny čtyři končetiny, prostě se kousnete a bolest v danou chvíli nevnímáte. Ta přijde až po sezoně, kdy tělo bolí o nějaký ten týden déle.
Jak čtvrtfinále prožívala rodina a kamarádi?
Hučeli do mě ze všech stran. (směje se) Rodina mi přála, ale byli tady i kamarádi, kteří mně osobně přáli, nicméně chtěli, aby postoupil Zlín. Štengrovali jsme se, bylo to vyhecované.
Po sérii jste si ale dali pivo na usmířenou, ne?
Jo, i když pro mě bylo tohle pivo hořčejší než obvykle. Cílili jsme alespoň na semifinále. Tak či tak to byla dobrá sezona, v základní části jsme skoro všechny válcovali, jenže pak přišla zranění, hrálo se na pár lidí a došla nám šťáva.
Šlahař sestřelil mateřský Zlín
Několikrát jste během rozhovoru mluvil o své rodině, tak mě zajímá, změnilo vás otcovství?
Samozřejmě! Víte, starší syn měl komplikovanější start do života, bylo to období, které pro nás bylo náročné. Něco takového vám nevyhnutelně změní hodnoty i pohled na život. Rodina je pro mě tím nejdůležitějším. Manželka a děti mi dávají nejvíc radosti ze všech a všeho.
Když vidíte, že zdraví fakt není samozřejmost, člověk získá o to větší nadhled, že?
Jak říkáte. Hokej je krásný sport, ale není středobod vesmíru. Paradoxem je, že nejlepší sezony jsem z individuálního úhlu pohledu zažil v době, kdy jsme měli zdravotní trable se starším synem. Při zpětném pohledu vím, že to bylo hlavně kvůli tomu, že moje hlava byla nastavená úplně jiným směrem než hokejovým. Rodina je základ. To, že se můžu věnovat práci, která je zároveň mým koníčkem a dělat ji ke všemu doma, je příjemný bonus.
Foto: hokej.zlin.cz
Share on Facebook
