Gruntová o repre, Příbrami i hře s kluky: I jako holka jim můžu nakopat zadek
Lucie Gruntová
|
Foto: ceskyhokej.cz
Je jedinou hokejistkou z tuzemské soutěže, která se ukázala v národním týmu žen na turnaji WEHT v Liberci. Devatenáctiletá útočnice Lucie Gruntová v letošní sezoně obléká dres ženského extraligového hegemona Příbrami, kde vévodí kanadskému bodování. Zároveň ještě naskakuje v juniorce Klášterce nad Ohří se svými vrstevníky. „Dokud to půjde, chci hrát s kluky,“ usmívá se.
Poprvé se turnaj ženské evropské hokejové tour uskutečnil v Česku a v počtu diváků na stadionu padl tuzemský dvanáct let starý rekord. Co říkáte na návštěvnost?
Bylo to suprové. Moc jsem si atmosféru domácího prostředí užila. Přijeli přátelé i rodina, nemůžu si na nic stěžovat. Jsme moc rády, že nás přišli fanoušci podpořit a moc si jich vážíme.
V letošní sezoně jste podruhé dostala šanci podívat se do národního týmu. Myslíte si, že jste udělala dojem?
Doufám. (úsměv) Snažím se hrát, jak nejlépe umím. I když jsem jediná holka, co momentálně působí v Česku. Je to pro mě motivace. Chci ukázat, že i holky, co zůstanou v domácích soutěžích, mají na to hrát v reprezentaci. Do budoucna ale také plánuji odejít.
Jak vnímáte, že jste jediná hráčka z domácí soutěže?
Je to zvláštní pocit, protože nikdy jsem si nezahrála před takovou diváckou kulisou. Byl to pro mě sen. Další z cílů je zahrát si proti Kanadě. Snad se mi to někdy splní. Kdybych se ještě dostala na mistrovství světa v Česku, to by byl úplný top.
„Chci ukázat, že i holky, co zůstanou v domácích soutěžích, mají na to hrát v reprezentaci."
V extraligové Příbrami jste nasbírala 50 bodů (24+26). Jaké je to být nejproduktivnější hráčkou ligy?
Podíl má na tom hlavně moje lajna a spoluhráčky. Je to hezký pocit, když vedete kanadské bodování a vidíte pak v článcích své jméno. Na to se ale neupínám, soustředím se hlavně na výkony, aby byly co nejlepší.
Příbram několik let dominuje tuzemské ženské soutěži. Co je kouzlo její neporazitelnosti?
To bych ráda prozradila, ale sama to nevím. (směje se) Jsme tým a táhneme za jeden provaz – stejně jako v nároďáku.
Foto: Jakub Knap, hcsokolov.cz
Zároveň působíte v juniorce Klášterce nad Ohří v Regionální lize juniorů. Jaké je to hrát v této kategorii s kluky?
Je to suprové, i když někteří moc hokejistky neberou. Můžu je překvapit. A ukázat, že i jako holka jim můžu nakopat zadek.
Je těžké si mezi nimi vybudovat respekt?
Hodně těžké. Snažím se hrát co nejlépe. Oni zkouší různé zákeřnosti. Třeba mě chtějí sundat, tak se jim to snažím vrátit a oplatit. Vůbec mě nešetří, já se ale nenechám a bojuju. Bylo by dobré, kdyby se i v ženském hokeji hrálo více do těla.
V čem vnímáte největší rozdíl ve hře s kluky a s holkami?
U kluků je to více na sílu, totální řežba. U holek je hra spíše systematická. Skládají se herní plány, hraje se rozumem.
„Vůbec mě nešetří, já se ale nenechám a bojuju. Bylo by dobré, kdyby se i v ženském hokeji hrálo více do těla."
Jste odchovankyně Chomutova. Jak jste se k hokeji dostala?
Moje začátky byly vtipné. Rodiče chtěli, abych se naučila bruslit, tak mě vzali do Chomutova na přípravku. V hale jsem viděla hned kluky s hokejkami a samozřejmě jsem ji hned chtěla mít taky. Když jsem pak byla na přípravce, měli tam kotouče a vždy jsem si je brala. Lákalo mě to. Asi bych hokej nevyměnila. Je to moje druhé já.
Nepřemýšlela jste, že byste hrála i na jiném postu?
Když jsem byla malinká, chtěla jsem jít do brány. Mamka to ale zatrhla. (směje se) Zkoušela jsem obranu, spíš jsem se tlačila do útoku. Baví mě dávat góly.
Co na to, že hrajete hokej, říká okolí?
Spolužáci to berou v pohodě a úplně normálně. Dřív mě některé holky využívaly kvůli klukům. Přeci jen když máte plnou kabinu hokejistů, chtějí se tam dostat a bavit se s nimi. Kamarádi i rodina mě podporují.
„Přemýšlím o univerzitě, to je top. Do budoucna třeba vyzkoušet švédskou ligu, ale uvidím, co bude."
Jak je náročné kombinovat školu, hokej a osobní život?
Už jsem si několikrát promítala, co mi hokej dal a co vzal. Díky němu jsem navštívila hodně zemí, poznala spoustu přátel a spoluhráček. Vzal mi čas, kterých bych trávila s přáteli nebo rodinou.
Přemýšlela jste tedy někdy o konci?
Párkrát jsem takové stavy měla. Ale vím, že by mi strašně chyběl. Nedokázala bych si to už bez něj představit.
Zmínila jste, že byste v budoucnu chtěla odejít do zahraničí. Co vás nejvíc láká?
Přemýšlím o univerzitě, to je top. Do budoucna třeba vyzkoušet švédskou ligu, ale uvidím, co bude. Dokud to jde, chci hrát s kluky. Přeci jen mám ještě další možnosti.
Foto: Micheline Veluvolu / HHOF-IIHF Images
Share on Facebook
