Chci hrát tak, aby na mě byla máma pyšná, tvrdí Martin Tůma. Hokejovou deku setřásl díky přítelkyni
V roce 2005 získal bronzovou medaili na mistrovství světa dvacítek, poté působil v organizaci Floridy. Martin Tůma sahal po NHL, když se vrátil domů, válel nejvyšší soutěž za Litvínov a České Budějovice. Poslední dobou se ale urostlý zadák ztratil z povědomí fanoušků. Pobýval ve slovinské Jesenici, hrál za slovenskou Nitru. Zkusil hokej na Britských ostrovech i rakouskou EBEL v Dornbirnu. Teď se drápe zpátky mezi tuzemskou elitu. "V posledních dvou letech jsem měl spoustu problémů, některé jsem udělal z vlastní blbosti. Nebýt přítelkyně, možná bych hokej zabalil," přiznává.
Sympatický Severočech se ocitl pod psychickou dekou. Ztratil chuť bojovat, neměl motivaci. "Bylo to peklo! Mazec!" říká otevřeně. "Naštěstí jsem měl kolem sebe přítelkyni, ale i rodinu. Všichni mi pomohli. Teď chci dokázat, že ještě můžu hrát hokej na nejvyšší úrovni," dodává. Ve středu se dohodl na spolupráci s Litvínovem. Bude hostovat v Mostě, odkud má vyřízené střídavé starty do kádru Vervy.
Tůma se pere o třetí návrat do klubu, kde začínal. Hrát za žluto-černé, to je pro něj výzva i z osobních důvodů. "Můj přesun do Litvínova hodně vyplynul z osobních problémů. Měl jsem doma nemocnou mamku, přijel jsem a přemluvil ji, aby šla do nemocnice. Druhý den zemřela... Byly to strašně těžké chvíle. Nejen pro mě, ale pro všechny blízké. Táta se o mámu dva měsíce staral, teď se podporujeme navzájem, abychom tu bolest překonali," vykládá tiše.
Martin má v hlavě jasný úkol. "Chci hrát zase dobrý hokej. Tak, aby na mě byla máma pyšná," hlásí. K tomu musel podniknout několik důležitých kroků. Osobních, sportovních i legislativních. "Podařilo se mi vyřešit svoje hráčská práva, kluby za mě nemusejí platit tabulkové odstupné. V tomto ohledu to mám jednodušší. Svého času jsem byl v kontaktu s Brnem, protože odtud mám přítelkyni a žili jsme tam. Trenér Kýhos mě navíc vzal kdysi do ligy. Nevyšlo to, já ale cítil, že bych nejraději hrál za Litvínov."
Teď tahle touha dostala i osobní rozměr. "Mám za sebou dva roky, které byly složité," reaguje. Po rozvodu s Kateřinou Kristelovou si našel novou přítelkyni, střídal angažmá a výkonnostně padal ke dnu. "Byly chvíle, kdy jsem se chtěl na všechno vykašlat. Jednu sezonu jsem hrál celou zadarmo, s kluby se dodneška soudím. Neměl jsem chuť na sobě makat, přibral jsem. Ještě že mám přítelkyni! Závodila na koních, ví, co sport obnáší. Se mnou prošla děsným obdobím, chci jí ukázat, že živost s hokejistou můře vypadat úplně jinak," naznačuje.
Tůma původně předpokládal, že by mohl dál hrát rakouskou EBEL. "Čekal jsem, jak se vyvine situace v Donbirnu. Měli tam Kanaďana, který šel do kempu NHL. Kdyby uspěl, vzali by mě, jenže on se vrátil. Já trénoval sám ve Villachu, pak následoval návrat domů." Hokejová budoucnost se tehdy jevila hodně nejistě. "Nevěděl jsem, co bude. S agentem jsme to řešili, přišla nabídka od Mory, která hraje druhou švédskou ligu. Já ale za dvě sezony prošel pět klubů, chci se usadit. Chci být s přítelkyní, blízko rodině a malé dceři, kterou jsem poslední dobou bohužel moc neviděl."
Také proto dotáhl k cíli dohodu s Litvínovem. "Papírově jsme to museli udělat tak, že půjdu do Mostu a na střídavé starty do Litvínova. Byl jsem v kontaktu s trenérem Hořavou i s Robertem Kyselou. Pan Hořava mě vedl v Ústí, nakonec se nám podařilo všechno dát na papír. Mým cílem je extraliga, ale hned do ní nemůžu. Dva měsíce jsem trénoval sám, aniž bych viděl puk. Na litvínovském zimáku vždycky zhasli, všichni odešli, načež jsem dorazil já a zase si rozsvítil. Hodinu nebo dvě jsem jen bruslil. Po kondiční stránce se cítím výborně, jako kdysi. Oproti začátku minulé sezony jsem shodil 20 kilo, ale chybí mi zápasová praxe," popisuje.
Poslední soutěžní utkání absolvoval letos v únoru za Dornbirn, další následovalo až tuto středu. V dresu Mostu proti Benátkám. "Měl jsem dvě nahrávky, ale také jsem zavinil jeden gól. Podělal jsem to, chybějící zápasy se nedají ničím nahradit. Musím se do toho dostat, potřebuju hrát. Ve čtvrtek jsem byl na tréninku v Mostě a pak na druhém v Litvínově. Mám ohromnou chuť! Chci, vlastně musím to dokázat!" vykládá bojovně. Když hovoří o minulých měsících, nekličkuje, nehledá výmluvy. "Dělal jsem blbosti, hokeji jsem nedával zdaleka všechno. Po smrti mámy jsme se celá rodina ocitli v těžké situaci, vím, že mamka by byla ráda, kdybych zase hrál jako dřív. Tohle mě žene dopředu," přísahá.
Kdysi u nás patřil k nejlepším hráčům ročníku 1985. Nastupoval s borci, jako jsou Roman Červenka, Jakub Petružálek, Lukáš Kašpar, Petr Vrána, Rostislav Olesz. Zatímco někdejší parťáci z juniorské reprezentace září a vydělávají peníze v KHL nebo za Atlantikem, Martin Tůma má úplně jiné sny. "Jednou jsem se dostal na určitou úroveň, jsem přesvědčen, že ve mně pořád je síla, abych to dokázal znovu," nepochybuje. Za hlavní motor označuje přítelkyni. A rodinu. "V minulých letech jsem potkával lidi, kteří se mi jako by báli říci: hele, prober se, nechovej se jako debil, nebo to špatně skončí. Našlapovali po špičkách. Přítelkyně, táta, sestra, strejda a do poslední chvíle máma za mnou vždycky stáli! Teď je na mně, abych jim to vrátil. A dokázal, že ještě můžu hrát špičkový hokej," uzavírá.
Share on Facebook
