BLOG z MS 20: Pomocnice Čechů? Táta mi to schválil, říká Jessica Smehlik
Foto: Ondřej Kalát
(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Je k ruce, jakmile dvacítka potřebuje cokoli vyřídit. Milá drobná dívka působí na šampionátu jako průvodkyně české výpravy. Jmenuje se Jessica Smehlik, její tatínek Richard téměř před dvaceti lety vyhrál olympiádu v Naganu a dlouho patřil k oporám místních Sabres. "Když se mi naskytla tahle práce, táta říkal, že to bude fajn. Schválil mi to," usměje se. Češtinu má s anglickým přízvukem, ovšem používá ji ráda. "Doma se česky bavíme pořád," dodává s úsměvem.
"K práci průvodkyně českého týmu, nebo chcete-li team hosta, jsem se dostala přes kamaráda. Marek dělá stejnou práci pro Slováky. Zeptal se, jestli bych neměla zájem. Dost lidí si možná myslelo, že mě pořadatelé oslovili díky tomu, že můj táta dlouho hrával za místní Sabres. Ale tak to nebylo. Marek mi dal číslo a já s ozvala s tím, že ano. Že bych do toho šla.
Docela mě to lákalo, přitom hokej u mě není na prvním místě. Abych řekla pravdu, až tolik ho nesleduju. Jasně, podívám se na zápasy, pustím si televizi, ale můj život to není. Na druhou stranu - v naší rodině je hokej samozřejmě hodně populární. Kvůli tátovi k němu mají všichni blízko. Když skončil, už s tím nemá nic společného. Ale jakmile se naskytla možnost působit u české reprezentace v téhle roli, podpořil mě. Říkal, že to bude dobré. Fajn.
Táta se moc hokejových akcí neúčastní, jenže teď je po dlouhé době v Buffalu český nároďák, tak se samozřejmě chodí podívat., Navíc k nám přijel Robert Reichel s rodinou, s mými rodiči chodí na zápasy a drží klukům palce. Na NHL ale tátu moc neužije. Nemá čas, myslím, že už ho to nijak netáhne. Žije svým životem, který je už dneska trošku jinak zaměřený. Ale lidé o něm pořád vědí. Pokud v hale potkám někoho ze starší generace, a ten zjistí, že jsem Jessica Smehlik, hned se mě ptá: jste příbuzná s Richardem Šmehlíkem? Je moc fajn vědět, že fanoušci na tátu nezapomněli.
Když ještě hrál za Sabres, s mamkou si zařídili domov v Amherstu, odkud to je do centra Buffala asi třicet minut autem. Táta se roky věnuje hotelu a servisu pro pejsky. Já se mu snažím pomáhat, naopak sestra moc ne. Jde o časově náročnou práci, táta na ni není sám - má dost zaměstnanců. Samozřejmě pro něj není tak jednoduché, aby mohl třeba na delší dobu odjet. Ale zařídit se dá všechno.
Během turnaje se s rodiči moc nevidím, každý den jsem k dispozici českému týmu. Jsme na to tři, se mnou ještě Chris a Mike, snažíme se pomáhat, jak to jen jde. Řešíme bydlení, stravování, transport. Různé věci, které se vyskytnou. Všechno je v pohodě. Manažer týmu pan Černý, trenéři i další lidi z realizačního týmu umí krásně anglicky, bez problémů všechno vyřídíme. Pevně doufám, že je celá výprava v Buffalu spokojena.
Jeden z důvodů, proč u mužstva působím, je moje čeština. Anglicky mluví na turnaji asi každý, ale pokud je možnost hovořit s vašimi kluky v jejich mateřském jazyce, je to lepší. Moji rodiče pocházejí z Ostravy, tam se narodila i starší sestra Adéla. Já přišla na svět až v Buffalu, ale česky mluvím. Bavíme se takhle doma, hlavně s našimi. Je to zajímavé, pro mě určitě výhoda.
K zemi svých rodičů mám vztah. Žije tam babička, máme tam rodinu. Do Ostravy se snažím dostat každým rokem, mám to u vás moc ráda. Kamarádi jsou fajn, jakmile je příležitost, moc ráda někam zajdu, nebo poznám třeba nová místa. Ale doma jsem v Buffalu, žiju tady celou dobu. Na místní univerzitě studuji komunikaci, což se týká i médií. Zajímá mě to. Když jsem se před studiem rozhodovala, říkala jsem si, že bych třeba mohla i jednou pracovat v oblasti PR. Takže teď na mistrovství světa juniorů se dívám také tímhle směrem.
Během zápasů samozřejmě sleduju, jak se Čechům daří. Přeju jim. A kdyby hráli proti Američanům? No, to nevím... Né, v pohodě. U táty je to jasné, ten hrál za Česko a pořád to v sobě má. Mně je 21 let, táta brzy po mém narození vyhrál olympiádu v Naganu. Z aktivní kariéry si ho moc nepamatuju, ale vybavím si, jak končil v New Jersey a získal Stanley Cup. Jo, to mám před očima. Jak zvedal pohár. Každopádně je výborné mít za tátu olympijského vítěze. Tím se moc dětí pochlubit nemůže. On je super! Jenže hokej už pro něj skončil. Dívá se na to tak, že to byla zábava a práce, které nechal. Žije fakt jinak."
Share on Facebook
