Asi moc chceme, přemítá Langhammer po návratu na hradecký led. Znovu stál na špatné straně
Foto: mountfieldhk.cz
Přetahovaná o druhé místo versus napjatá bitva o holý postup do předkola play off. V úterním kole se na hradeckém ledě střetly dva týmy, které mají úplně jiné starosti. Slavia se však nedokázala zvednout ze své bídné formy, domácí Mountfield hrál naopak od začátku ve velkém tempu a nakonec byl blízko k vítězství s nulou. To mu ale překazil symbolicky Jakub Langhammer, tedy hráč, který je ve Slavii na hostování právě z Hradce.
Je to vlastně smolař vzájemných zápasů probíhající sezóny. Než se přesunul do hlavního města, Mountfield porazil Slavii jednou ze tří případů – když Langhammer zrovna chyběl. Teď už válčí na druhé straně barikády – a zase je to ta neúspěšná! „Proti klukům jsem vlastně hrál po čtyřech letech. Byl to zvláštní zápas, měl jsem takové jiné pocity. Ale prostě jsem do Hradce přijel jako soupeř a chtěl jsem vyhrát,“ říká mohutný útočník.
Jenže Slavii se na sedmizápasové venkovní šňůře zatím prostě nedaří, padla i napotřetí. „Zase jsme měli špatný vstup do zápasu. První třetinu jsme neodehráli dobře, začali jsme hrát pozdě a Hradec má zkušené mužstvo, které už si to pak dozadu podrží,“ komentuje vývoj zápasu. Východočeši po první třetině vedli o gól, až dvě pojistky v závěrečné části ale rozhodly. „Ne nadarmo vyhrávají na dva, na tři góly,“ uznává Langhammer.
Aspoň malou vzpruhou pro slávisty může být právě gól kladenského odchovance ze samotného závěru, který upravil skóre na konečných 3:1. Červenobílí měli ve třetí třetině dvakrát víc střel než za první dvě dohromady (!) a skórovat si přece jen zasloužili. „Už to ale přišlo pozdě. Něco jsme si před zápasem v kabině řekli, ale byli jsme takoví laxní. Asi moc chceme, všichni víme, o co hrajeme. Chceme do předkola, ale takovýmhle výkonem se tam nedostaneme,“ přemítá Jakub Langhammer, pro kterého byl návrat pod Bílou věž hodně pikantní.
„S klukama v kontaktu jsem. Že by tam ale proběhlo nějaké hecování, to ne,“ odmítá devětadvacetiletý útočník. Stejně tak ani svým novým spoluhráčům neradil, co by na Hradec mohlo platit. „Pan Růžička je natolik zkušený trenér, že se podívá na video a ví, co ten tým hraje. Neptal se mě na nic, radit jsem mu nemusel. Prostě nám řekl, co kluci hrají, a řekl to dobře. Jenže my jsme to nedrželi,“ říká smutně.
Přesun sto kilometrů na východ pro Langhammera nebyl jednoduchý. Ne snad proto, že zasvětil významnou část své kariéry úhlavnímu rivalovi z Holešovic, ale najednou je v mužstvu, kde mají trochu jiné starosti. „Každý odchod je těžký. Já jsem se z toho ale rychle oklepal, věděl jsem to dopředu. Zkrátka jsem to vzal tak, jak to je,“ hlásí bez emocí.
V Hradci Králové se mu letos příliš nedařilo, postupem času navíc dostával stále méně prostoru. Klub ho tak do Slavie uvolnil na hostování do konce sezóny – a pak se uvidí, co dál. V pěti zápasech zatím dvakrát skóroval a přidal jednu asistenci, takže se zdá, že by mu styl sešívaných mohl sedět. „Je to ve srovnání s Hradcem víc o bruslení. Víc se útočí a napadá. Ale na druhou stranu, i když je ta hra jiná, pořád je to hokej a rozhoduje se na ledě,“ ví dvojnásobný mistr extraligy.
Langhammer se po příchodu do Růžičkova kádru zařadil na centr elitní formace po bok Jaroslava Bednáře. „Hráli jsme spolu první dva zápasy, ale nedařilo se mi úplně stoprocentně,“ přemítá silný forvard, který tak následně dostal místo ve druhém útoku. „Teď hraju s Petrem Jelínkem a Markem Tomicou. Jsou to taky dobří hráči, takže myslím, že si k sobě sedneme,“ věří Jakub Langhammer.
Share on Facebook
