„U mě hrát nebudeš.“ Přístup klubů k dívkám? Jako den a noc, říká Mašek

Foto: Martin Mašek

Nejmladší ze všech českých reprezentací dodává hráčky do hlavních výběrů, i její činnost se na výsledcích našeho ženského hokeje v posledních letech projevila. Už od začátku v roce 2009 je u toho jako manažer Martin Mašek. „Jeho“ patnáctka teď souběžně se svými kempy navíc pravidelně vyhledává nové talenty v rámci dívčích tréninkových dnů – a tahle myšlenka se stoprocentně chytla.

Fanshop

Důkazem toho je i nejčerstvější lednová akce, která proběhla v Novém Jičíně den po konci domácího mistrovství světa juniorek. Na východ republiky dorazilo 54 hráček, což znamenalo dosud rekordní účast. Český svaz ledního hokeje se v tomto směru úspěšně přidává k celosvětovému proudu.

Cíl je jasný – povzbudit dívky, aby si vybraly právě hokej, aby u něj zůstaly a aby později pomohly k co nejlepším reprezentačním výsledkům. „Jsou šikovné a my si jenom trpělivě počkáme, až nám dorostou do toho správného věku,“ hlásí manažer výběru do patnácti let Martin Mašek.

Jak vás potěšila rekordní účast na posledním dívčím tréninku?
Poprvé jsme akci přesunuli ze soboty na neděli, abychom viděli, jaký bude rozdíl v možnosti holek se uvolnit. Žádný velký rozdíl v tom prakticky není. Tuhle rekordní účast v podstatě způsobili Bobři z Valašského Meziříčí, kterých přijelo na akci šestnáct.

Stává se, že děvčata nemůžou přijet vzhledem k zápasům v klubech?
Zhruba deset patnáct procent odpovědí na naši pozvánku je, že mají klubové povinnosti. Sem tam někdo na poslední chvíli omarodí. Zase na druhou stranu nás těší, že ty akce už mají takové renomé, že do Nového Jičína přijeli nejdál až od Plzně. Nějakých 430 kilometrů. Rodiče neváhají sednout a jet napříč republikou za naším celodenním programem i takovou vzdálenost.

Fotogalerii z akce v Novém Jičíně najdete ZDE »

Máte hodně rodičů, kteří jezdí pravidelně?
Jsou lidi, kteří pokud můžou, tak jedou. V lednu jsme měli druhou akci v sezoně a na konci sezony bude ještě třetí, třeba deset hráček bylo letos na obou akcích. Na první akci do Náchoda víc směřovali ze západu, středu, východu Čech. V Novém Jičíně zase byla převážná většina účastníků ze severní, jižní Moravy, něco málo východní Čechy a potom pár opravdu z velké dálky.

Už víte, kdy a kde bude další akce?
Chtěli jsme ji dát někam doprostřed republiky, nakonec to bude v sobotu 1. dubna v Poděbradech. Původně jsme měli mít kemp o týden dřív, ale holky ještě dohrávají domácí soutěže.

Autor: Martin Voltr

Na trénincích děvčata detailně sledujete. Jaký máte pocit z jejich dovedností, zlepšují se?
Na holkách je určitě vidět vývoj. Na těchhle akcích jsme od šesti do čtrnácti let, takže je tam široké spektrum hráček různých věkových kategorií a různých stupňů dovedností. Ty menší mají vždycky možnost potrénovat se staršími, což se jim v klubu nepovede. Vidí, jak jsou ty starší holky šikovnější, že už mají něco natrénováno. Pak když se po nějakém čase zase na dívčí den vrátí, vesměs je vždycky vidět určitý pokrok.

Věříte, že tohle by mělo českému ženskému hokeji pomoci?
Myslím, že z dlouhodobého hlediska by nám to pomáhat mělo. Většina hráček přijíždí jako jednotlivci ze svého klubu, kde nepřijdou do styku s dalšími holkami. Takhle můžou vidět, kolik jich po republice je, že je tam návaznost a mají kam pokračovat dál. Na trénincích nám pomáhají holky z patnáctky, takže vidí, jaký kousek stačí k tomu, aby se k reprezentaci postupem času dopracovaly, protrénovaly se a vybojovaly si to místo.

Jaký přístup podle vás mají kluby k děvčatům? Vím, že leckde se na ně stále dívají skrz prsty.
Je to jako den a noc. Liší se to klub od klubu, trenér od trenéra. Hodně času trávím povídáním s rodiči, přijdou se dva na něco zeptat a každý má naprosto opačnou zkušenost. Někde je v klubu opravdu jenom trpí, někde jsou naopak rádi, že přijde holka, která je univerzální pro tři věkové kategorie, příspěvky platí stejně jako kluk... Pak už je to hodně závislé na pohledu konkrétního trenéra. V jedné věkové kategorii s tím nemá nejmenší problém, holka u něj může trénovat a hrát. Pak se posune k jinému trenérovi, ten jí řekne: Trénovat tě nechám, ale hrát u mě nebudeš. Jsou i holky, které trenéři shání, chtějí je k sobě, aby u nich trénovaly a hrály. Je to klub od klubu, trenér od trenéra hrozně odlišné.

Jak se s tím dá ze strany hokejového svazu pracovat?
Svaz se snaží podporovat začleňování hráček do chlapeckých oddílů, ale ten způsob se hledá hrozně těžko. Samozřejmě to nemůže nařídit, je to vždycky na rozhodnutí v klubu. Třeba jeden nejmenovaný klub, šéf tam řekne: Holky ne, tečka, přes to vlak nejede. Nikdo jim nemůže diktovat, že musí holky povinně brát. Svaz se ale všemi aktivitami, jako Pojď hrát hokej nebo regionální trenéři, snaží narovnávat podmínky mezi velkými a malými kluby, aby byla v tréninku srovnatelná kvalita. Pro klub je stokrát lepší mít tam tři holky, než aby kluci trénovali v osmi lidech.

Autor: Martin Voltr

Dívky si na trénincích vyhlížíte i pro reprezentační patnáctku. Viděli jste naposledy zase nějaké, které v nejbližších měsících či letech dostanou šanci?
Určitě se nám osvědčilo, že na konec dívčího dne zařazujeme modelový zápas patnáctky. V průběhu dne si trenéři vybírají holky, které by do něj chtěli zkusit, aby viděli, jaký je v nich potenciál. Samozřejmě bereme v potaz rozdíl v ročnících a ve výkonnosti. Holky mají možnost si to zkusit v tempu patnáctky, odehrají si s námi dost těžké utkání, protože vždycky chceme maximální tempo a nasazení. Ukazují, že do budoucna bude zase z čeho čerpat. Teď jsme tam měli holky, které byly třeba mínus dva tři roky, což je velký skok. Jsou ale šikovné a my si jenom trpělivě počkáme, až nám dorostou do toho správného věku. Když teď vidí, na jaké úrovni jsou holky ve čtrnácti letech, tak věřím, že na sobě budou dál pracovat. A pak až nám přijdou do patnáctky, měli bychom mít další hokejovou kvalitu.

Děvčata jezdí z vašich akcí dost utahaná, celodenní program pro ně znamená slušnou zátěž. Je tohle vaším cílem?
Snažíme se udělat program tak, aby byl co nejvíc nabitý a aby holky pokud možno úplně vyčerpal. Ale všechno vedeme směrem zábavy. Chceme, aby si to holky užily, aby na ledě strávily maximum času. My je můžeme vidět jednak v tréninku u klasického cvičení, a jednak ve hře, kde se zase ukáže, kdo je jak hladový, dravý, kdo chce puk, kdo chce hrát. Jsou tréninkoví hráči, kteří vypadají krásně na tréninku, ale potom v zápase to nemusejí využít. A zase jsou hráči, kteří při cvičení nevypadají tak úžasně, ale v zápase mají dravost a nasazení takové, že nějakou nedokonalost stokrát vynahradí. Chceme mít program bohatý i s ohledem na to, jaké vzdálenosti rodiče urazí. Aby si to děti užily na maximum, odjížděly spokojené a vyčerpané. Velice často se rodiče hned na konci akce ptají, kdy bude další. Když holky posíláme z ledu do kabiny, je to jejich první otázka, kdy budou moci jet někam zas. To nás těší, že si to s námi děti opravdu užijí a mají chuť se účastnit dalších akcí.

Celkově tedy sbíráte od rodičů kladné ohlasy?
Ohlasy jsou kladné, nebo k nám negativní nedojdou (směje se). Chodí nám maily: Děkujeme, bylo to super, holka si to hrozně užila, byla nadšená. Kdy bude další kolo nebo kdy bude letní hokejová škola, že je to baví a chtějí se přihlásit. Pro holky je to jedna z mála příležitostí, aby byly čistě v dívčím kolektivu.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz