Haken o bronzu: Úžasné, pořád jsem klukům věřil. Snad je to neuspokojí

Foto: Karel Švec, cslh.cz

18. listopadu 2017, 10:53

Martin Voltr

World Hockey Challenge zažil podruhé. Loni z toho po slibném startu bylo poslední místo, letos naopak přes mizerný začátek bronzová medaile! Čeští reprezentanti do 17 let pod vedením hlavního kouče Petra Hakena prožili v Kanadě dva týdny s nádhernou tečkou. „Budu rád, když si toho budou vážit stejně, jako si toho vážím já,“ říká Haken ve velkém rozhovoru.

Fanshop

Znovu jste poznali, jak je turnaj nevyzpytatelný. Co platí jednu polovinu turnaje, to ve druhé neplatí. Už jste s tím trochu počítali?
V loňském roce jsme měli solidní výsledky ve skupině, a pak se to celé otočilo ve čtvrtfinále. I letos jsme šli do turnaje s tím, že se chceme dobře připravit na čtvrtfinálový zápas, protože podle něj se potom hodnotí, jestli je to úspěch, nebo neúspěch. Nechci říkat, že jsme předtím zkoušeli a ty zápasy nějak vypouštěli, to ne. I začátek je hrozně důležitý. Adaptace, časový posun, nová zkušenost hráčů... Je to dlouhé, náročné, ale když se povede čtvrtfinále, tak je to úspěšné.

Foto: Hockey Canada

Do jaké míry přičítáte špatnou bilanci ve skupině právě tomu, že jste se museli adaptovat na nové prostředí a úzký led?
Hlavně to bylo konfrontací s těmi soupeři. Kolikrát i v Česku je užší hřiště a někteří kluci taky hrají ve větších halách. Ale ta konfrontace se stylem hry soupeřů, to byla novinka. Od toho se přesně odvíjely výsledky. Řadu hráčů zaskočil nový, jiný a silovější styl, než jsou zvyklí doma.

Američany už jste si vyzkoušeli v srpnu v Porubě, ale jak se teď ukázalo, nestačilo to. O jejich stylu jste věděli, jenže realita byla ještě drsnější, že?
Určitě. A hlavně kvalita. Nechci snižovat tým, který hrál v Porubě, ale v Kanadě měli výběr z jejich programu, a to byl top tým. Nakonec to dokázal i tím, že turnaj vyhrál. Musím ale říct, že pro nás bylo výborné, že jsme měli ve skupině i kanadské výběry. Během turnaje jsme si prošli zápasy se všemi třemi týmy Kanady, navíc pak o umístění jsme si zahráli ještě jednou. Měli jsme super program a jak byli kluci nejdřív zaskočení, tak potom ukázali, že se můžou přizpůsobit. Jsem rád, že se to celé otočilo. I týmovou prací byli schopní ukázat, že jsou kvalitní hráči a že si poradí.

„Změnili jsme nejen herní projev, ale právě i myšlení: Oprostit se od toho, že budeme hrát „evropsky“, i když jsme ve čtvrtfinále dostali Rusy. Potřebovali jsme hrát ten severoamerický styl.“

V čem nastal po skupině největší obrat? Ve hře, nebo i v myšlení?
V Kanadě se mě na to taky ptali. Všichni to glosovali, že co jsme předváděli od čtvrtfinále, bylo opravdu velkou změnou oproti skupině. Myslím, že to bylo všechno dohromady. Nejen herní projev, ale právě i myšlení: Oprostit se od toho, že budeme hrát „evropsky“, i když jsme ve čtvrtfinále dostali Rusy. Potřebovali jsme hrát ten severoamerický styl. Po skupině jsme si rozebrali, co nám nešlo, v čem jsme byli špatní a v čem jsme se mohli zlepšit. Na zápas s Rusy jsme se dobře připravili. Něco jsme změnili, hráči to akceptovali a přenesli do hry. A myslím, že to bylo vidět, protože ten zápas byl výborný. Ostatní utkání jsme potom taky odehráli velice dobře. Bylo to spojení všeho – myšlení, projev, a hlavně týmovost. Ta se potom hrozně ukázala.

Hráčům jste pouštěli motivační videa. Myslíte tedy, že zabrala?
Realizační tým odvedl výbornou práci. Všichni jsme se snažili na čtvrtfinále kluky připravit, můžu ostatním jenom poděkovat. Videokouč Lukáš Lomický taky odvedl skvělou práci. Domluvili jsme se, že na rozhodující zápasy budeme chtít zapojit právě i motivační videa. Před čtvrtfinále, semifinále i utkáním o třetí místo jsme je těsně před zápasem v šatně pustili, a musím říct, že to bylo výborné. Věřím, že to hráče správně namotivovalo, protože utkání jsme nastartovali úplně jinak než předtím.

Bronz je senzační! jásá Poizl. Čechům pomohly steaky i motivační videa »

Váš ročník ještě Rusy nikdy neporazil, až teď poprvé. Věděli jste přesto, co na ně může platit?
Pro mě to byla novinka, protože jsem loni s tímhle ročníkem nebyl. Ale měli jsme stažená videa ze zápasů Rusů ve Fort St. John, měli jsme informace. Z nich jsme čerpali. Možná i pro nás všechny z realizačního týmu bylo dobře, že jsme nebyli ovlivněni tím, že se s nimi ještě nevyhrálo. Připravili jsme se kvalitně, a navíc byla vidět motivace kluků, že turnaj chtějí v nejdůležitějším utkání zlomit. Vzali to vážně.

Foto: Hockey Canada

Dovedu si představit, jaká vlna euforie zalila kabinu po čtvrtfinále. Vydržela vám i pro semifinále?
Myslím, že ano. Pak už samozřejmě ubývaly síly, ale kluci si najednou mnohem víc věřili. I to byl ve skupině trochu problém, jejich sebevědomí padalo dolů. Teď si opravdu vyzkoušeli, že to umí a jsou schopni porazit kohokoli. Do semifinále jsme šli s tím, že ho chceme zvládnout, a navíc to byla ta jediná Kanada, se kterou jsme ještě nehráli. Podařilo se nám poprvé na turnaji dát první branku. Pak jsme se ale malinko uspokojili, což nás stálo druhou třetinu, kde jsme se nechali soupeřem přehrát. Navíc jsme si v utkání dali smolně dva vlastní góly.... Škoda. V závěru jsme byli vyloučeni a soupeř se štěstím skóroval. Mohlo se jít do prodloužení a pak už se mohlo stát cokoli.

„Přišlo docela dost lidí, utkání přenášela kanadská televize. Řekli jsme si, že to je naše malé finále a že to malé finále chceme vyhrát. Už jenom proto, že jsme hráli s týmem, který nám dal ve skupině 7:2!“

Tady je slovo „smůla“ asi na místě. Jak jinak nazvat, když si dáte dva vlastní góly, a ten druhý v předposlední minutě. Naštve to víc, než kdyby místo nich dali hezké góly?
Jsou tam. To už nikdo nezmění, jestli byl hezký, nebo ošklivý. Myslím, že oběma dvěma jsme mohli zamezit. V prvním případě hráč, který si tu branku dal, nedostatečně dobrusloval a pak byl v té situaci hrozně překvapený. Před posledním gólem zase stačilo minimum, abychom v oslabení vyhodili kotouč z obranného pásma. Nepovedlo se to a pak přišel náhodný odraz. Opravdu smolná branka.

Brali si to ti dva hráči hodně? Pořád to jsou mladí kluci...
První gól, myslím, vyplynul z obrovské snahy. Ten druhý i trochu z únavy, protože v tom oslabení jsme byli pod velkým tlakem, a možná trochu z dezorientace v prostoru. Neviděl jsem ale, že by to na nich zanechalo nějaké stopy. My jsme s nimi mluvili, že jdeme dál, že chceme další zápas zvládnout a turnaj zakončit vítězstvím. Myslím, že oba do toho pak šli s čistou hlavou.

Prožíval jste zápas o bronz stejně jako čtvrtfinále? Nebo ještě víc?
Vraceli jsme se zpátky do haly, kde jsme hráli skupinu a turnaj tam vrcholil. Přišlo docela dost lidí, i utkání o třetí místo přenášela kanadská televize v přímém přenosu. Byla to obrovská odměna, nejen pro nás, ale hlavně pro kluky. Prožívali jsme to jako vrchol celého turnaje. Řekli jsme si, že to je naše malé finále a že to malé finále chceme vyhrát. Už jenom proto, že jsme hráli s týmem, který nám dal ve skupině 7:2! Chtěli jsme všem dokázat, že je zvládneme porazit. Hráči pracovali výborně, dokonce se nám dařilo v jednu chvíli Kanaďany přehrávat. Byli jsme je schopni zatlačit v útočném pásmu a držet je tam. Prožívali jsme to, bylo to úžasné až do konce. Potom přišel i tlak, snížili po takovém vyloučení nevyloučení, ale kluci to zvládli a byli po zásluze odměněni.

„Gólmani? Byla to naše obrovská zbraň. Jak Nick Malík, tak Lukáš Pařík chytali výborně.“

Svazoval vás tlak fanoušků? Hlavně tedy v závěru, kdy Kanaďané sahali po vyrovnání...
Myslím, že první dvě třetiny jsme hráli velmi dobře a soupeře jsme prakticky do ničeho nepouštěli. Navíc zachytal výborně Nick Malík, to byla obrovská jistota. A kluci to věděli. Věděli jsme, v čem je silná zbraň právě toho kanadského týmu. V závěru jsme samozřejmě pod tlakem byli, oni jakmile cítí šanci, tak přitlačí. Ale hráči to odehráli velice dobře. Rozdrobili jsme hru, měli jsme nějaká zakázaná uvolnění, využili jsme i oddechového času. A na konci... Úžasný pocit.

Foto: Hockey Canada

Jak se zvedl celý tým, zvedli se i gólmani? Nebo myslíte, že podávali konstantní výkony během celého turnaje?
Byla to naše obrovská zbraň. Jak Nick Malík, tak Lukáš Pařík chytali výborně. Zápasy si rozdělili pravidelně, Nick pak dostal šanci na zápas o třetí místo. Nemyslím si, že by brankáři mohli za góly, které jsme ve skupině dostali. Spoustu jich padlo z předbrankového prostoru, kde jsme soupeře nechali dorážet. Dělali jsme chyby v rozehrávce, měli jsme obrovský počet ztrát kotoučů. To se potom změnilo. Myslím, že kluci začali taky přemýšlet trochu jinak, že nemůžou hrát jako tady v Evropě.

Malík s Paříkem byli nepřekonatelní, chválí brankáře Fürbacher »

Hodně vám pomohlo, jak jste se během turnaje zlepšili v blokování střel, že?
Určitě. Když jsme s Kanadou ve skupině prohráli 2:7, napočítali jsme dvě zblokované střely. A to na tomhle hřišti a v tomhle stylu hry neexistuje. Ve volném dnu jsme se na to zaměřili a povedlo se to. Ale nejde jenom tak říct, že budeme blokovat střely. Musí přijít odhodlání a chuť se tam postavit a dobře reagovat na situaci. S Ruskem jsme jich měli už dvacet tři! Tímhle se láme zápas a tvoří se i soudržnost týmu, protože se vzájemně podpoříme.

„Je to úžasné. Myslím, že je to velký úspěch. Proklouzli jsme mezi nejlepší čtyři týmy, a ještě navíc jsme v utkání o bronz porazili kanadský tým v jeho prostředí. “

Dokázali jste hned docenit hodnotu bronzové medaile? Obvykle se říká, že až s odstupem času člověk pozná, jaký je to úspěch...
S kolegou Vaškem Eismannem jsme po loňském roce už věděli, do čeho jdeme. Měli jsme tu zkušenost. I proto jsme se opravdu malinko víc připravovali na čtvrtfinálový zápas. A jestli jsme to docenili... Hned jsme věděli. Je to úžasné. Myslím, že je to velký úspěch. Proklouzli jsme mezi nejlepší čtyři týmy, a ještě navíc jsme v utkání o bronz porazili kanadský tým v jeho prostředí. Jak jsme turnajem procházeli, tak to bylo trochu i zadostiučinění za výkony ve skupině, které optimální nebyly.

Myslíte, že vám už málokdo věřil?
Nene, aby to takhle nevyznělo. Myslel jsem to vůči klukům. Museli si na něco zvyknout, a bylo to pro ně hrozně těžké. Já jsem věřil, že čtvrtfinále zvládneme, a prostě se to povedlo. Doufám, že oni taky vidí proč a že to náhoda nebyla. Budu rád, když si toho budou vážit stejně, jako si toho vážím já jako trenér.

Před turnajem jste přiznal, že hráče ještě tak dobře neznáte. Dva týdny už asi byly dost dlouhá doba na to, abyste je po všech stránkách poznal.
Určitě. Byla obrovská výhoda, že jsme měli k dispozici čtrnáct dnů, protože týden je opravdu málo. Prošli jsme si i těmi těžkými situacemi, porážkami a spousty gólů, které jsme dostali, což nás taky trochu víc seznámilo. Nejen nás trenéry s hráči, ale i opačně. Je strašně důležité, aby věděli, jak to máme nastavené a jak bychom chtěli, aby to fungovalo. Teď už se známe mnohem víc.

Foto: Hockey Canada

Měli hráči v týmu rozdělené role na tahouny a dříče? Nebo jste je vnímal jako jeden celek, ve kterém má každý stejnou funkci?
Už jsme se je snažili trochu dostávat do určitých rolí. Myslím, že to je hrozně důležité, protože tady v klubech jsou většinou špílmachři a stojí to na nich. A pak je musíte dát dohromady tak, že všichni nemůžou hrát přesilové hry, oslabení, a nestráví na ledě tolik času, kolik jsou zvyklí. Snažili jsme se je už dopředu vytipovávat a věřím, že ve většině případů se nám to povedlo. Někdy se to taky nepovede. Je to reakce na to, že ten hráč by se typologicky na tu roli zrovna hodil. Pak si to musíte vyzkoušet v utkání. A na takovém těžkém turnaji se to všechno projeví.

Kteří hráči tedy v klíčových okamžicích vystoupli a zaveleli za vítězstvím?
Brankáře už jsme zmiňovali, jejich výkony ve vyřazovacích bojích byly základ. Ale nebylo to jenom o nich. Já vždycky mluvím o týmové práci, ale musím říct, že se velice dobře ukázali Filip Přikryl, Matěj Toman, Michal Teplý. Tihle tři útočníci určitě. Z obrany musím vyzdvihnout Honzu Mlčáka. Potvrdili, že v týmu mají důležitou roli, a pak se přidali i ostatní a šlapalo celé mužstvo. A hlavně celé mužstvo hrozně chtělo, což byl asi rozdíl oproti Rusům. Mysleli si, že to budou mít jednoduché. Určitě jsme měli lepšího brankáře a ta týmovost a chuť nás přes ně dostaly do semifinále.

„Odměna byla ta medaile! Já jsem hráčům pořád říkal, že to je to krásné, co můžeme mít. Byl to pro ně dárek, stejně jako když jim pak lidi zatleskali.“

Jak můžete srovnat dějiště letošního turnaje s tím loňským? Daniel Poizl říkal, že atmosféra byla hodně hokejová i díky zimě a sněhu...
Bylo to specifické tím, že opravdu už byla velká zima (směje se). To místo bylo rozlehlé, žilo tam méně obyvatel. Nechci říct, že v okolí byla úplně pustina a les, ale Sault Ste. Marie je přece jenom trochu jinde položené. Tady byl hotel, zimák, a skoro nic mezi tím. Loni bylo větší město, ale my jsme tam nejeli proto, abychom se dívali na město, ale přesně pro hokej. A možná i tohle hrálo roli. Hráči věděli, že tam jsou kvůli hokeji.

Jak na vás reagovali místní?
Měli jsme místního teamhosta, který se o nás staral. Byli jsme se podívat i ve městě, ukazoval nám nultý kilometr Alaska Highway. Když jsme měli den volna, snažili jsme se, aby si kluci trochu vyčistili hlavu. Odvezl nás na farmu, kde chovali velké tažné koně, tam kluci viděli zase trochu něco jiného. Když jsme odjížděli, byli jsme pozvaní místostarostou Dawson Creeku na barbecue, připravili nám steaky. Bylo to úžasné, taková rodinná atmosféra. A pak byli hrozně potěšení, že jsme porazili Rusy! Myslím, že jsme tam udělali dojem nejen hokejově, ale i po stránce dobrého vystupování týmu.

Foto: Hockey Canada

Je tohle věc, na které si s realizačním týmem hodně zakládáte? Musel jste hráčům někdy připomínat určité zásady, nebo je to u nich naprosto bezproblémové?
Musím říct, že po téhle stránce jsme neměli s kluky sebemenší problém. Je to úžasná skupina lidí, kteří fungují. Když si něco řekneme, tak s tím nikdo nemá problém. Nemuseli jsme vůbec řešit jakékoli starosti mimo, soustředili jsme se jen na hokej, což pro nás trenéry bylo úžasné.

Neměli jste pro hráče slíbenou nějakou odměnu, když získají medaili?
Odměna byla ta medaile! Já jsem jim pořád říkal, že to je to krásné, co můžeme mít. Byl to pro ně dárek, stejně jako když jim pak lidi zatleskali. A že jich opravdu přišlo dost. Fandili, bylo to moc příjemné.

„Přál bych každému trenérovi možnost, aby si to vyzkoušel. Možnost správně se rozhodnout, vědět, že to je dobrá cesta. Věřit týmu, i když se nedaří, a mít snahu pořád něco zlepšovat a připravovat, abychom vždycky ten další zápas zvládli.“

Věříte, že výsledek ukázal potenciál vašeho ročníku, nebo je ještě brzo o tom takhle mluvit?
Kluci sami sobě dokázali, že jsou schopni porazit kohokoli. Teď, zrovna teď. Ale my se samozřejmě bavíme o tom, že jejich vrchol bude příští rok na mistrovství světa osmnáctiletých. Chceme, aby je tenhle ročník ještě víc prověřil a my abychom mohli říct, že jsou dobře připravení. Já se teď hrozně těším na další akce a věřím, že kluci se budou těšit taky. Že nepřestanou, aby je neuspokojilo, že jsme teď udělali výsledek. Budeme chtít dál pracovat. Pro ně je teď rozvoj hrozně důležitý, letos už řada z nich nakukuje mezi dospělé a ten hokej je trochu jiný. Chceme, aby pracovali dál a zlepšovali se. Protože všichni ostatní se samozřejmě zlepšovat budou.

Pro hráče je účast na takovém turnaji, navíc okořeněná bronzem, obrovským zážitkem. Jak velkým zážitkem a školou je pro trenéra? Budete na to dlouho vzpomínat?
Určitě. Můžu říct, že jsem toho plný, teď je to pořád ještě hrozně moc čerstvé. Každý z nás už zase skočil zpátky do reality, do práce v klubu a do svých povinností. Ale co jsme tam zažili, to byly zkušenosti, které normálně nenajdete. Přál bych každému trenérovi možnost, aby se tam podíval a vyzkoušel si to. Možnost správně se rozhodnout, vědět, že to je dobrá cesta. Věřit týmu, i když se nedaří, a mít snahu pořád něco zlepšovat a připravovat, abychom vždycky ten další zápas zvládli. Hrozně si vážím celého našeho realizačního týmu, všichni odvedli výbornou práci. Jsem rád, že se to povedlo až takhle, že jsme byli schopni přivézt do Čech medaili. Dokázali jsme, že to zvládneme.

Foto: Hockey Canada

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz