Hattrick? Je to moje práce, říká střelec Doležal. Proč se vrátil do Chance ligy?
Zdeněk Doležal
|
Foto: Barbora Balvanová, lhkjestrabi.cz
Na časomíře v Prostějově při zápase proti Kolínu svítil čas 13:25 a na led už přiletěla jedna čepice na
znamení vstřeleného hattricku. Zdeňku Doležalovi na něj stačily tři minuty a 41 sekund, těžko už letos
v Chance lize uvidíme rychlejší třígólový zápis. Doležal je momentálně nejlepším střelcem soutěže,
zůstává ale skromný a nad osobní výkony staví tým. A také vysvětlil, proč se před sezonou rozhodl
opustit nejvyšší soutěž a překvapivě se vrátit o patro níž.
Jen třem hráčům v třicetileté historii české extraligy se povedlo vstřelit hattrick do tří a půl minuty. Davidu Hruškovi, Miroslavu Machovi a Dominiku Lakatošovi. Od začátku zápasu se do 14 minut třikrát trefili jen Marko Daňo v roce 2022 a Jaroslav Bednář v roce 2009.
Zdeněk Doležal to v zápase Prostějova proti Kolínu stihl za 3 minuty a 41 sekund a za 13 minut a 25 sekund od úvodního buly. V první lize budou oba počiny patřit k nejrychlejším v historii. Sám jejich autor ale zůstává skromný. „Splnil jsem jen svou práci,“ uvedl po zápase, který Jestřábi ovládli 5:2 a pod novým trenérem Janečkem ještě neztratili ani bod.
Zdeňku, rychlým hattrickem jste se posunul na pozici nejlepšího střelce ligy. Těší vás to?
Přeženu to, ale od toho na ledě jsem. Samozřejmě, když to tam takhle napadá během jedné třetiny a čtyř minut, je to super. Ale hlavní je, že tým vyhrál, že jsme všichni splnili svou práci a že se posouváme tabulkou zase trošku výš.
Každá gólová situace byla jiná, takže kromě přesnosti vám neschází ani všestrannost.
U prvního gólu to byl námaz od soupeře. Petr Hašek to dobře vybojoval a předložil mi to na zlatém podnose, takže to byl spíš jeho gól. U druhého jsem chtěl vystřelit nahoru, gólman to vyrazil a já už jsem to pak viděl až někde z rohu, jak to nějak doskákalo do branky.
Třetí gól a dělovka bez přípravy z levého kruhu. To je vaše oblíbená pozice, že?
Hodně to trénuju, takže jsem rád, že jsem to zase jednou za pár zápasů trefil. A hlavně jsem rád, že nám ten gól pomohl k výhře.
Hattrick za necelé čtyři minuty! Čepici na led si vysloužil Doležal
Vzpomenete si na svůj poslední třígólový večer?
Já jsem těch moc hattricků nedal. Neříkám, že gólů dávám nějak hodně, ale měl jsem sezony, kdy se mi střelecky dařilo. Hattricků si ale moc nepamatuju. Doma mám natočený svůj hattrick z roku 2015 za Litoměřice, když jsme hráli na Kladně, ten si pamatuju. Jinak byly góly vždycky maximálně dva.
Všechny tři branky dělily tři minuty a 41 sekund. Moc hráčů to rychleji v historii českých soutěží nesvedlo, v první lize možná nikdo…
Prostě se to všechno sešlo během necelých čtyř minut. Současně ale musím říct, že to udělali výborně i moji spoluhráči. U prvních dvou gólů výborně vybojovali puk, u třetího mi to zase krásně připravil Tomáš Hanousek. Vlastně všichni udělali svou práci dobře a tak, jak měli.
„Spousta hráčů je teď jak vyměněných, i celý tým je jako vyměněný. Když to takhle půjde dál, bude to skvělé.“
Chtěli jste soupeře, který navíc přijel v okleštěné sestavě, pořádně zmáčknout už na začátku?
Je to naše přání do každého zápasu vletět a soupeři hned v první třetině vysvětlit, že tady se nevyhrává. To se nám povedlo. Jen mě mrzí zbytek zápasu, tam bylo z naší strany hodně laxnosti a lehkovážnosti. To se příště stát nesmí.
Je těžké za vedení 4:0 udržet koncentraci a otěže zápasu ve svých rukách? To polevení bylo dost vidět.
Bylo to viditelné, ale je to ve všech kolektivních sportech, ve všech soutěžích. Člověk vede značným rozdílem, trochu poleví a soupeř se najednou zlepší. Za takového stavu má navíc každý v hlavě i to, že si třeba taky chce dát nějaký ten gól. Tak to je, to je normální jev. Do příště se to musíme snažit vymýtit, určitě si to ještě ukážeme na videu. Naštěstí to pro nás dopadlo dobře, ale je to ponaučení do dalších zápasů.
Jak velký vliv na výkony týmu měla výměna trenéra?
Naše hra jde nahoru, ale otázkou je spíš, proč tomu tak je. Jestli to bylo jenom výměnou, tak to byl opravdu mistrovský tah. Ale já si to moc nemyslím. Spousta hráčů je teď jak vyměněných, i celý tým je jako vyměněný. Když to takhle půjde dál, bude to skvělé.
Jak jste vůbec před sezonou dospěl k rozhodnutí se po třech letech v extralize vrátit o patro níž?
Rozhodoval jsem se tak, jak jsem to cítil. V extralize jsem měl jeden rok trenéra, který mi věřil a sázel na mě. Splatil jsem mu to a dostal jsem nějaký osobní kredit. Pak jsem šel do lepšího týmu, tam to bylo jiné a když jsem se vrátil do Budějic, tým se změnil a moje role už nebyla taková.
„Těžko jsem kousal, že dostávám minimum času na ledě. Je těžké z extraligy takhle v podstatě utíkat, ale dva roky jsem to měl v hlavě.“
Musí hráč hodně přemýšlet nad takovým verdiktem?
Lámalo se to ve mně. Pořád jsem si říkal, jestli je pro mě dobré hrát v extralize třetí nebo čtvrtou lajnu a pár minut za zápas, nebo to pro mě dobré není. Fakt jsem těžko kousal, že dostávám minimum času na ledě. Je těžké z extraligy takhle v podstatě utíkat, ale dva roky jsem to měl v hlavě.
Zatím to podle průběhu a vašeho herního sebevědomí vypadá jako dobrý krok. Jak to berete s odstupem?
Vydal jsem se touhle cestou a vůbec toho nelituju. Z osobního hlediska to zatím splnilo moje očekávání. Měl jsem strašnou chuť hrát zase roli klíčového hráče. V Prostějově se mi toho dostalo a hrozně mě to tady baví. A řekl bych, že na ledě to je snad vidět.
Nabídka z extraligy? Slyšel jsem jen nějaké šprochy
Je těžké v nějakém věku rozlišit, jestli má cenu ještě bojovat nahoře, nebo raději být nejlepší dole?
Přeci jen už mi je třicet, takže o tom přemýšlím. Navíc teď je tam ještě velký faktor rodiny. V Prostějově je to fakt skvělé. Parta je dobrá a hokej mě tady baví. Ale jsem tu sám bez rodiny. Mám dvě dcery, jedna má čtyři roky, jedna tři měsíce. Obě rostou a manželka je na to doma sama, do toho ještě stavíme dům u Prahy. Je to složité, pořád všechno řešit na dálku a po telefonu. Teď na to ale nechci myslet, jsem v Prostějově, jsem tu rád a doufám, že se dostaneme daleko v play off, protože už jsem ho docela dlouho nehrál. To je můj cíl.
Co budete dělat, jestli zazvoní telefon s nějakou nabídkou to zase zkusit v extralize, třeba jen na pár zápasů?
Soustředím se hlavně na to, co je v Prostějově. Teď už jsme se dostali snad tam, kam patříme. Zlepšujeme se. Nic konkrétního směrem k extralize se ke mně zatím nedostalo, slyšel jsem jen nějaké šprochy. Nevím, co je na nich pravdy. My hlavně potřebujeme vyhrávat tam, kde jsem teď, o ničem jiném nepřemýšlím.
Share on Facebook
