Zavařený, ale šťastný! Rolinek si splnil sen, díky Kudrnovi vychytal vítězství
Foto: Stanislav Souček
Dva velcí kamarádi a bývalí parťáci z Pardubic či Magnitogorsku Jaroslav Kudrna a Tomáš Rolinek si znovu zahráli v jednom dresu, pomohli Třebechovicím pod Orebem v zápase krajské ligy s Opočnem. První jmenovaný, který tamní tým vede jako trenér, vstřelil vítězný gól. Druhý si splnil svůj dětský sen, naskočil jako gólman a 26 úspěšnými zákroky přispěl k výhře 6:2!
Když Jaroslavu Kudrnovi před časem v Třebechovicích chyběli gólmani, vzpomněl si na svého kamaráda, zvedl telefon a nabídl mu zatrénovat si s týmem v brankářské roli. Tomáš Rolinek kývl, v tu chvíli ještě netušil, že za pár týdnů se zrodí nápad v podobě povolání k zápasu.
„V pondělí jsme se dohodli, že jo. Hned jsem byl trénovat, protože jsem předtím čtrnáct dní nestál na bruslích. V úterý jsem šel s klukama v Třebechovicích na předzápasový trénink a ve středu už do samotného utkání. Takže to proběhlo strašně narychlo,“ popisuje Rolinek.
Svou brankářskou premiéru chtěl prožít v poklidu, bez jakékoli pozornosti, ale pochopitelně se jeho plán provalil. „Bylo by pro mě jednodušší, kdyby o tom nikdo nevěděl. Takhle jsem měl v hlavě, že se přijdou podívat lidi, dorazí rovněž moje rodina, a byl jsem nervózní.“
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
S blížícím se úvodním buly nervozita stoupala, Rolinek příliš nevěděl, do čeho jde. „Vůbec jsem netušil, co od toho mám čekat, protože zápas je něco jiného než tréninky. Navíc šlo o úplně odlišnou roli. Ani jsem nevěděl, jestli těch šedesát minut v brankovišti zvládnu.
Bál jsem se, aby to nebyla blamáž. Abych v šesté minutě nebyl na bidle a nesledoval zápas z druhé řady. Musím přiznat, že zatímco na mistrovství světa, v Rusku nebo v extralize, když o něco šlo, jsem ani nebyl tolik nervózní, tak teď tedy jo,“ říká kapitán mistrů světa 2010.
„Bál jsem se, aby to nebyla blamáž. Abych v šesté minutě nebyl na bidle a nesledoval zápas z druhé řady.“
Samotný zápas navíc pro něj nezačal úplně podle představ. Poprvé si sáhl na kotouč v páté minutě, zanedlouho už inkasoval. „Nebylo to příjemné. Člověk čeká a čeká, kdy ho to trefí. Trefilo, ale vzápětí jsme ztráceli. Situaci jsem vyřešil špatně, ale pak už to bylo dobré.“
Třebechovice otočily, po dvou třetinách vedly 3:2 a zdařilým závěrem potvrdily výhru. „Za stavu 3:1, 4:2 jsem si říkal, že i když udělám nějakou chybu, tak pořád vedeme. Ale až když jsme dali pátý gól, tak jsem věřil, že už soupeř nevyrovná,“ prozrazuje po vítězství 6:2.
„Je to pecka. Celé se to povedlo a hezky sešlo. Můj výkon, výkon kluků, výhra. Jsem strašně šťastný, že jsem si splnil sen a odchytal zápas. A když jsem pak viděl radost kluků v kabině, i za to jsem rád. Musím je pochválit, jak hráli obětavě a skvěle do obrany,“ jásá Rolinek.
Po svém vystoupení smeká před všemi gólmany. „Mají to strašně těžké. Jsem vařil už v první třetině. Byl jsem úplně hotový. Pořád jsem se díval na časomíru, která vůbec neubíhala. Ale v moment, kdy skončil zápas, jsem byl šťastný. Hodně zavařený, ale šťastný,“ usmívá se.
„Jsem vařil už v první třetině. Byl jsem úplně hotový. Pořád jsem se díval na časomíru, která vůbec neubíhala.“
Utkání s Opočnem rozhodl 46letý Jaroslav Kudrna, který šel do zápasu po šesti letech. „A to absolvoval jen jeden trénink, na němž se zavařil stejně jako já. Asi si ho uzpůsobil, aby se do toho pořádně dostal,“ říká Rolinek na adresu trenéra týmu z Třebechovic pod Orebem.
„Jardu mám strašně moc rád, prožili jsme spolu několik sezon v Rusku nebo v Pardubicích. Jsme velcí kamarádi. Díky němu se mi splnil sen. Byl to jeho nápad a lidí z třebechovického hokeje, za to jim chci poděkovat,“ doplňuje současný manažer pardubického A-týmu.
Foto: Stanislav Souček
„To je další věc, proč jsem chtěl zápas zvládnout. Kluci z Dynama mě hecovali. Jsem rád, že můžu do kabiny, nebudu v roli poraženého a nebude se mi nikdo smát. Kdo někdy dělal kolektivní sport, tak ví, že srandičky přicházejí. Každý si dobírá každého,“ hlásí Rolinek.
Už odmala jej to táhlo mezi tyče. Když před barákem hráli hokej, vždycky se cpal do brány. Dokonce si vyráběl i svou výstroj z kartonu. Až dosud si ale zachytal jen na exhibici v Rusku. Velký dětský sen si splnil až pod Orebem. Po konci kariéry, v jedenačtyřiceti letech.
„V poli mě určitě už nikdo neuvidí, ale jako gólman bych chtěl pokračovat. Když mě kluci budou chtít a nebudou mít gólmany, tak rád na trénink do Třebechovic zase přijedu.“
„Ozývali se mi hráči, se kterými jsem hrál v extralize, že jsem blázen, když do toho jdu. Ale zpětně jsem rád, že jsem do toho šel,“ děkuje za zážitek třebechovické partě, která jej hned zkásla. „Zápisné, něco jsem vypsal i za výhru, takže nějaké peníze tu nechám,“ culí se.
Rolinek nevylučuje, že by Kudrnově družině v budoucnu ještě pomohl. „V poli mě určitě už nikdo neuvidí, ale jako gólman bych chtěl pokračovat. Když mě kluci budou chtít a nebudou mít gólmany, tak rád na trénink do Třebechovic zase přijedu,“ uzavírá Tomáš Rolinek.
Foto: Stanislav Souček
Share on Facebook
