Ubouchali jsme to! Tři dny jsem skoro nespal, líčí Stehlík po záchraně
Foto: Kateřina Kundertová
Litvínov cílil s týmem hvězdiček na juniorské play off, ale nakonec musel obhajovat extraligovou příslušnost v baráži s Přerovem. Mužstvo kolem kapitána Lukáše Stehlíka, který poslední tři dny skoro nespal, to nakonec zvládlo.
Jaké teď prožíváte emoce?
Určitě neskutečné. Všichni jsme rádi, že jsme to dokázali. Celá sezona byla velice těžká a nebyla podle našich představ, my jsme měli tým na to hrát někde výš. Nakonec jsme to ale zvládli, takže emoce jsou neskutečné.
Můžete popsat všechny části oslav?
Přišlo hodně lidí, za což jsme rádi. Podporoval nás kotel, což nás hnalo a pomohlo nám to. Oslavy teď samozřejmě budou, to nesmí chybět. Jsme opravdu rádi, že jsme to ubojovali, i když jsme měli nějaké problémy. Ať už u nich, když jsme vyrovnali na 2:2, ale dostali špatný gól a bylo po zápase. Jsme rádi, že jsem to doma ukončili a zůstáváme v extralize.
Kotel jel snad celý zápas a v hojném počtu. To bylo znát, co?
Litvínov má obecně jedny z nejlepších fanoušků v lize a když teď přišli na naši mládež, bylo to super. Hnali nás dopředu a byli jako šestý hráč na ledě. Moc nám pomohli.
Jaký ten poslední zápas vůbec byl?
Po první třetině to bylo dobré, ale ve druhé srovnali, takže se šlo za nerozhodného stavu do třetí třetiny. Bylo to kdo s koho. Řekli jsme si, že prostě musíme a nemáme co ztratit. Bylo to posledních dvacet minut sezony, šli jsme do toho po hlavě, skákali do střel, hráli do těla a dělali všechno, co se po nás chtělo. Nakonec jsme duel urvali a jsme ti šťastnější.
„My máme spoustu individualit, ale nemohli jsme si nějak sednout.“
Byl už to ten správný týmový výkon, který jste měli předvádět celou sezonu?
Myslím, že teď už jo, ale to je bohužel pozdě. Chtěli jsme celou sezonu hrát play off a ne baráž o záchranu. My máme spoustu individualit, ale nemohli jsme si nějak sednout. Nevíme, čím to bylo. Snažili jsme se dělat všechno, co po nás chtěli, ale někdy to prostě nejde. Nakonec jsme to teda ubouchali a jsme moc rádi, že jsme udrželi extraligu v Litvínově, což je tradice.
Vidím trochu paralelu s A-týmem…
Já opravdu nevím. Neumím to vysvětlit. Jsou tady strašně zkušení a výborní hráči, ať už v áčku, anebo v juniorce. Já nevím. Kdybych to věděl, tak něco zlepším, nebo něco uděláme jinak, ale my prostě nevíme.
Pro vás je to asi velká úleva, protože nikdo nechce mít na triku sestup, viďte?
To opravdu ne. Já jsem poslední tři dny skoro ani nespal. Je to tady tradice a fakt mě mrzelo, co se to tady děje. My jsme mířili do play off…
Foto: Kateřina Kundertová
Prožíval jste baráž ještě intenzivněji jako kapitán?
Poslední zápas určitě jo. Nemůžu ani mluvit. Bylo to super. Pořádně jsem se na to připravil a jsem rád, že kluci bojovali. Byli jsme tam jeden pro druhého a díky tomu jsme vyhráli.
Co byste řekl na konto tohoto týmu?
Když jsem přišel, tak to bylo horší, ale postupem času se to zlepšovalo. Znám tady hodně kluků od malička, chodili jsme spolu do školky anebo pak do školy. Postupem času se to zlepšovalo, ale pak už bylo pozdě a udělali jsme jenom baráž, což nás mrzelo. Byli jsme z toho na dně, ale řekli jsme si, že to prostě musíme udržet, což se povedlo. Tým v posledním zápase šlapal, kdybychom takhle hráli pořád, tak jsme hráli play off.
„Ukončení mládežnické kariéry jsem si představoval trochu jinak.“
Je to pro vás v určitém směru úspěšné ukončení mládežnické kariéry?
Jo, dá se to tak říct, ale představoval jsem si to trochu jinak. Udrželi jsme extraligu, takže jsem nesmírně spokojený. Z osobního pohledu byla sezona ze začátku dobrá, protože jsem začal v áčku a odehrál tam nějakých čtrnáct zápasů. Bylo to super, ale pak jsem šel do juniorky, protože na tom byla špatně. Nevěděli jsme, co s tím máme dělat. Zkoušeli jsme úplně všechno. Tým si postupem času sedal, ale měli jsme výkyvy ve výkonech, když jsme porazili první Spartu a pak prohráli s posledním Kladnem. Nevíme, čím to bylo.
Na mužstvo působilo během celého ročníku šest trenérů. Jak jste to vnímali?
My to nevnímáme. Ať je to jakýkoliv trenér, snažíme se dělat, co po nás chce. Když teď přišel pan Růžička, tým se opravdu zvedl. Všichni viděli, že přišel trenér z áčka, takže do toho musí dát ještě víc, i když nevím přesně, jak to mám říct. Tréninky se zvedly, mělo to náboj a hráli jsme do těla. Bylo to lepší a pan Růžička nám hodně pomohl.
Foto: Helena Smetanová
Byl to psychologický tah, aby se všichni chtěli ukázat?
Určitě, máte to v hlavě. Někdo na přítomnost trenéra nemyslí, ale určitě to má každý v hlavě. Přijde trenér z áčka, tak se chcete ukázat. Víte, že bojujete o místo. Pokud se chcete hokejem živit, za to áčko musíte hrát. Byl to dobrý tah.
Máte už představu, co s vámi bude příští sezonu?
Nemám. Budu se o tom teprve se všemi bavit. Musím to probrat s agentem i vedením klubu. Uvidím, jestli mě tady pan Růžička bude chtít. Budu rád za každou příležitost, kterou dostanu. Budu se ji snažit maximálně využít.
„Já jsem rád tady v Litvínově. Přiznám se, že kdybych tu měl hrát celou svoji kariéru, tak bych tu zůstal.“
Nemáte touhu vyzkoušet zahraničí?
Já jsem rád tady v Litvínově. Přiznám se, že kdybych tu měl hrát celou svoji kariéru, tak bych tu zůstal. Pro mě to je rodné město. Je tady skvělá atmosféra a když to řeknu blbě, tak prostě jenom stadion. Je to moje místo v srdci a hrál bych tu klidně celou kariéru.
V juniorce aktuálně končí, případně bude příští sezonu končit, řada reprezentantů. Mohla byste být generace, která pozvedne litvínovský hokej?
Musíme si to srovnat v hlavách. Co jsme tady předváděli celou sezonu, to je zklamání. S tímhle týmem s řadou reprezentantů hrát baráž o sestup z extraligy, to si nikdo nemyslel. To nebylo pomalu ani možné, ale nakonec to tak skončilo. Urvali jsme to jako tým a ne jako jednotlivci, což je hlavní.
Foto: Kateřina Kundertová
Share on Facebook
