Tlačil zpátky ve Spartě: Můj úkol? Aby kluci chodili na stadion rádi

Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz

6. května 19:37

Matěj Mayer

Novým šéftrenérem mládeže pražské Sparty se stal krátce po konci ročníku Jan Tlačil. Právě se Spartou ještě coby hráč vybojoval v roce 1990 titul, jako trenér došel dvakrát v řadě až na vrchol s dorostem Českých Budějovic. Mnoho zkušeností načerpal v cizině – dlouho působil ve Francii a Švýcarsku, v posledních letech poznal také salcburskou akademii. K funkci šéftrenéra bude na Spartě také trénovat juniory. „Mládež tady funguje velmi dobře. Rád bych ovšem dosáhl toho, aby akademie Sparty byla nejlepší v Evropě,“ říká.

Fanshop

Tlačil sice v uplynulé sezoně nikde nepůsobil, angažmá však původně domluvené měl. „Nastoupil jsem do Magnus ligy ve Francii do Chamonix. Ale podmínky, které tam byly, nebyly uspokojivé. Snažil jsem se je tedy zlepšit, aby byl tým schopný hrát v lize důstojnou roli. Bohužel se mi to nedařilo, a tak jsem se ještě před začátkem domluvil, že v těchto podmínkách pracovat nechci,“ vysvětluje, proč ve Francii nezůstal. Celou zbývající část sezony tak věnoval samostudiu – zdokonaloval se v práci s počítačem, trenéřině a jazycích.

Po trénování se mu ale začalo stýskat, a tak se ozval kamarádovi Petru Břízovi. „Měl jsem různé kontakty a shodou okolností jsem se dozvěděl, že Sparta uvažuje o přesunech a změnách trenérů. Nevěděl jsem, na jaké úrovni, ale pro mě je Sparta prostě Sparta. Od jisté doby jsem sparťan a jak se říká: Z Prahy je na Hrad nejblíž,“ říká. Šéftrenérem mládeže Sparty se stal v dubnu a hned na něj čekala práce. Jako kouč vedl starší dorost na Memoriálu Jana Marka. „Pro mě bylo důležité hned poznat, jak klub funguje. Chtěl jsem poznat hráče ještě v akci na ledě, protože letní příprava trvá nějaké dva měsíce a hráči reagují jinak,“ uvažuje Tlačil.

„Shodou okolností jsem se dozvěděl, že Sparta uvažuje o přesunech a změnách trenérů. Od jisté doby jsem sparťan a jak se říká: Z Prahy je na Hrad nejblíž.“

S týmem získal na kvalitně obsazeném turnaji stříbrné medaile a jeho svěřenci nestačili na celém memoriálu pouze na hokejovou školu z lotyšské Rigy. „Šli jsme do turnaje s malou skupinkou, která prokázala obrovskou odolnost a vůli po vítězství. Mě fascinoval obrovský průměr vstřelených gólů na zápas, skoro všechno nám padalo do brány. To se nevidí. Klukům všechno vycházelo, a když nepočítám finále, tak jsme v každém zápase dali minimálně šest gólů,“ pochvaluje si kouč, kterého rovnou zaujali hráči jako František Gajdoš nebo Patrik Prymula.

Tlačil sice na turnaji trénoval starší dorost, od příštího ročníku ale povede juniory, jelikož tyto dvě kategorie pro příští ročník splynou. „Nový model tady je a uvidíme, co nám přinese. Mně se ale nelíbí, protože moje zkušenost je taková, že hráči se během prvního roku v juniorech teprve adaptují. Je to logické, jako je skok mezi juniorskou soutěží a extraligou, tak je skok i mezi dorostem a juniorkou,“ sděluje svůj názor na reorganizaci mládežnických soutěži, který z větší části odstřihne hráče ročníku 1999. „Já chci hráčům ročníku 1999 u nás zaručit aspoň to, že s námi budou pokračovat v tréninkovém procesu až do konce června. Jsou to kluci, kteří jsou třeba z daleka, mají tady školy a najednou nemají kde hrát. My je ale bereme jako naše.“

Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz

Svou vizi pro sparťanskou mládež má Jan Tlačil jasně vytyčenou. „Chci, aby naším cílem bylo vychovávat člověka-hokejistu, člověka-sportovce. Tak jako má fotbalová Barcelona krédo, že vychovává především člověka a teprve pak fotbalistu. Chci tedy klást důraz na prospěch hráčů ve škole. Podle mě je důležité zdůraznit, že ne všichni mohou být hokejisti, ale všichni mohou být lidé, kteří prošli systémem, který je obohatil a připravil na život. Mým úkolem je, aby kluci chodili na stadion rádi a těšili se tam. Aby to nebyl žádný stres a cítili se v maximální pohodě,“ říká.

Akademie Sparty byla za poslední čtyři roky dvakrát vyhlášena nejlepší akademií v rámci českého hokeje. Tlačil by však rád posunul její fungování ještě dál. „Mládež na Spartě funguje podle mého názoru v posledních letech velmi dobře. Rád bych ovšem dosáhl toho, aby akademie Sparty Praha byla nejlepší v Evropě. Poznal jsem akademii v Salcburku, která je postavena ekonomicky neskutečně vysoko. Tam asi nedosáhneme. Chtěl bych ale, abychom se jim vyrovnali kvalitou naší práce,“ zdůrazňuje Tlačil jednu z věcí, kterou by do klubu ze své pozice rád přinesl.

„Poznal jsem akademii v Salcburku, která je postavena ekonomicky neskutečně vysoko. Tam asi nedosáhneme. Chtěl bych ale, abychom se jim vyrovnali kvalitou práce.“

Osmapadesátiletý kouč se podělil také o zkušenosti právě z akademie v Salcburku, kde působil mezi lety 2014 a 2016. „Pracuje se tam hodně a nesmírně kvalitně. Když třeba potřebujete specialistu na bruslení vzad, tak zvednete telefon a přijede specialista ze Švédska, který učí bruslit hráče pozadu. Všechno je centralizované a akademie zkrátka žije odděleným životem. Hráči tam mají zajištěné všechno, co potřebují. Od bydlení, jídla a někteří se tam dokonce doučují. Na všechno je dostatek času a s ničím tam není problém. V tomhle směru je tamní akademie výjimečná, protože je prostor na cokoliv,“ vysvětluje hlavní přednosti. „U nás by tohle asi nešlo – máme školství postavené trochu jinak, hráči dojíždí a nejsou ubytovaní v blízkosti stadionu.“

Tlačil má za sebou kromě Salcburku také dlouholetá angažmá ve Francii a Švýcarsku a podle jeho názoru chybí českému prostředí pozitivní přístup. „Díky humoru a pozitivnímu přístupu jsou hráči dobře naladěni, uvolnění a lépe se jim hraje. Kluci musí cítit, že mají v trenérovi maximální důvěru. Že to není žádný šílenec, který jim bude nadávat a trestat za to, že udělají chybu. To se mi v praxi mnohokrát osvědčilo,“ říká trenér, který s dorostem Českých Budějovic ovládl nejvyšší soutěž v letech 1999 a 2000.

Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz

Nedostatek českého hokeje vidí také v mentální přípravě. „Můj syn, když hrál v Bernu, měl mentální přípravu, která se týkala jak zápasu, tak chování hráče k trenérovi. Když ve Švýcarsku trenér něco řekne, hráč odpoví jen: Ja, natürlich. Neexistuje, že by někdo zpochybnil, co řekne trenér. Ale nastanou tam třeba situace, kdy hráč volá trenérovi a říká: Trenére, já nechci jít na trénink, protože strašně chci jít s klukama do kina. Český hráč by se vymluvil na nemoc, oni v sobě mají tuhle přímočarost. Ale víte co? Švýcar druhý den přijde na trénink a odmaká ho na 110 procent,“ přidává zajímavé zkušenosti ze zahraničí.

Ve Švýcarsku na rozdíl od České republiky podle něj rychleji zpracovávají aktuální trendy z Kanady. „Oni mají takovou povahu, že začnou nové věci hned zkoušet. Jsou hrozně pracovití a vnímaví. Nemají sice takovou naši přirozenou kreativitu, ale pracovitostí to dohání,“ říká s tím, že v českém hokeji trvá přenos informací hrozně dlouho. V zahraničí také podle něj mnohem více sledují vzájemné konfrontace mezi zeměmi. „Když jsem působil ve Švýcarsku a Češi s jejich reprezentací prohráli, tak jsem narazil na řeči typu: Co nás tady chce učit ten Čech, když je porážíme? Teď na memoriálu mi udělalo velkou radost, že jsme dali Curychu devět gólů v semifinále. Češi to berou jenom jako přátelák, ale v ostatních zemích je to hodně sledované a podle toho na české hráče i trenéry nahlíží.“

„Já jsem ze školy od pánů Bukače, Kostky a Wohla, kteří mě učili, že není možné stát a mít v puse cigaretu, v ruce půllitr a chtít po hráčích, aby makali. Trenér by měl být pro hráče obraz.“

Český hokej podle něj zaostává v přesnosti přihrávek. „Jak se máme zlepšovat, když hráč přihraje dvacetkrát za zápas a z toho pětkrát špatně? My říkáme, že nám nejdou přesilovky, ale hlavní problém je v tom, že si nejsme schopni dát tři přihrávky přes střed hřiště do hokejky. Kolabuje nám to na tom základním. Kdo si během olympiády v Pchjongčchangu přepnul na NHL, tak musel vidět neskutečný rozdíl i ve zpracování puků a i v celkové kvalitě,“ myslí si kouč, jenž byl v sezoně 2012/13 nejlepším trenérem druhé nejvyšší soutěže ve Švýcarsku.

Tlačil má trenérské vzdělání, které získal na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Jako samozřejmou součást své profese tak bere, že se snaží provádět cviky společně s hráči. „Já jsem ze školy od pánů Bukače, Kostky a Wohla, kteří mě učili, že není možné stát a mít v puse cigaretu, v ruce půllitr a chtít po hráčích, aby makali. Trenér by měl být pro hráče obraz. Když chcete něco řídit, musíte vědět z vlastní zkušenosti, jak to funguje, jak co bolí a nebolí. Myslím si, že to hráči dokáží ocenit,“ říká nový šéftrenér mládeže Sparty, který bude spolupracovat s dalšími bývalými hokejisty, jako jsou Ptáček, Žemlička, Kročák, Zelenka nebo Geffert.

Foto: Juliana Zash, hcsparta.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz