Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
16. března 2018, 21:50
Martin VoltrKdo chce dojít daleko, musí umět vyhrávat i zápasy, ve kterých není lepší. A přesně to byl případ druhé bitvy v Hradci Králové. Mountfieldu to dlouho moc nešlo, jenže v posledních devíti minutách zápas otočil z 0:1 na 3:1 a doma urval i druhý bodík!
Hradec mohl jít do druhé bitvy v pohodě, to Liberec musel vyhrát. A dlouho se i zdálo, že skutečně vyhraje. Vedl od gólu Martina Bakoše z šesté minuty, domácím to dlouho moc nelepilo. Jejich čtvrteční střelecká převaha byla ta tam, jako by dřeli naprázdno.
útočník, 37 let
„My víme, co v nás je. Víme, že máme silný kádr. Někdy to tam padá, někdy musíme být trpěliví a pořád věřit v naši sílu, kterou máme. I když nám to tam extra nepadalo a start nebyl úplně optimální, tak jsme si pořád věřili, že to nějakým způsobem dotáhneme do konce,“ vypráví Radek Smoleňák.
Bílí Tygři přitom působili sebejistě, vypadalo to, že vedení 1:0 dokážou udržet. „Určitě jiní nebyli. To spíš my jsme hráli tu první třetinu trochu ospale, nebylo to ono jako včera. Ale jsem rád, že jsme byli trpěliví a dokázali jsme ty otáčky trochu přidat,“ pokračuje jeden ze dvou hrdinů večera.
To on rozhodl. Druhým hrdinou, a v kontextu zápasu asi tím hlavním, byl Lukáš Cingel. V 52. minutě vystřelil klíčové vyrovnání, Smoleňákova chvíle přišla necelé tři minuty před koncem. Počkal si na útočné modré, Cibulskisova přihrávka mu i s příspěním štěstí padla do jízdy, a Willa pak zničil nechytatelným bekhendovým blafákem.
„To bylo tak rychlé, byl to automatismus. Prostě jsem naznačil a poslal jsem to pod kládu. Zaplať pánbůh za to,“ usmívá se útočník, jenž má přitom v popisu práce spíš špinavou práci než krásné góly. „Motám se kolem brány, kde to bolí. To je hokej, který já hraju a musím ho hrát. Ale i já mám nějaké světýlko v tunelu,“ pokračuje pobaveně. „Jsem rád, že jsem dokázal pomoct k důležitému vítězství.“
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Vítězství, které Tygři nabídli soupeři jako na zlatém podnose. Závěr totiž absolutně nezvládli. Nesmyslné nervy chytli právě po Smoleňákově gólu, kterému měl předcházet ofsajd. Ale ten se v žádném případě nekonal! „Asi ví, že jsem rychlej, jsem do toho šlápl,“ reaguje pobaveně.
„Když někdo prohraje, vždycky je ublížený. V těchhle dvou zápasech byla nějaká trochu přísnější vyloučení, ale zároveň z obou stran některá puštěná. Nemyslím, že to je extrém. Je to spíš taková výmluva,“ přemýšlí o nezvládnutých emocích Liberce. „Tyhle věci zápasy rozhodují. Jde o to, kdo emoce udrží víc. I díky tomu jsme zápas po gólu na 2:1 dokázali uhrát,“ ví Smoleňák.
S ohledem na šťastné rozhodnutí v prvním zápase, s ohledem na dlouho nemastný druhý souboj... Je pro Hradec stav 2:0 fantastický. „Určitě je to super. Máme svoji vizi, chceme vyhrát poslední zápas v sezoně, a za tím si jdeme,“ hlásí cílevědomě.
Pořád ale Mountfield nezvládl víc než potvrdit domácí prostředí. „Jedeme do Liberce, a tam se nehraje jednoduše. Máme to super rozehrané, ale pořád musíme pracovat. Liberec nám dneska ukázal, že dokáže kousat, ale bude to všechno o nás,“ věří Radek Smoleňák.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz