Štíři a brouci k jídlu, ale hokej stejný. Bakoš popisuje život v Číně
Foto: Lukáš Caha
Nečekejte typické pozdravy jako ahoj, nazdar, či hello. Při příchodu do kabiny používá slovenský reprezentant Martin Bakoš pozdrav ni-hao. Bývalý útočník Slovanu Bratislava se totiž v létě po dvouletém působení v Liberci rozhodl kývnout na nabídku nově vzniklého čínského klubu Red Star Kunlun působícího v ruské KHL.
Šestadvacetiletý Martin Bakoš, rodák ze Spišské Nové Vsi, se minulý týden vrátil do míst, kde poprvé nakoukl do seniorského hokeje. Se Slovanem Bratislava slavil v sezoně 2011-12 titul mistra slovenské extraligy, načež si s klubem vyzkoušel i dva roky v KHL. „Super pocit vrátit se do bratislavské arény. Ačkoliv jsem byl zpočátku přemotivovaný, po prvním střídání to opadlo a byl to krásný zápas.“
Navzdory tomu, že pomohl Kunlunu asistencí k vítězství, více než deset tisíc fanoušků Slovanu ho po zápase odměnilo mohutným aplausem. O tak početné divácké kulise se mu přitom ještě nedávno mohlo při domácích utkáních jenom zdát. „Když jsme hráli v Šanghaji, tak chodilo málo fanoušků. Teď jsme ale zpět v Pekingu, kde chodí kolem sedmi tisíc lidí,“ naráží na vynucenou změnu domácího prostředí Bakoš.
"S Tomášem Marcinkem jsme spolu každý den a často už si lezeme na nervy. Jsem ale silný a snáším to."
Přestože se s hokejkou a pukem hrálo v nejlidnatější zemi světa odjakživa, rozhodně tam není hokej sportem číslo jedna. I díky tomu byla expanze ruské KHL na východ zpočátku považována přinejmenším za diskutabilní. „V Číně zatím lidé tolik hokejem nežijí, ale pomalu se to už učí. Je ale vidět snaha o propagaci tohoto sportu, a to i kvůli olympijským hrám,“ chválí mediální činnost klubu.
Když Kunlun vstupoval do KHL, málokdo mu předpovídal úspěch. Po čtyřiceti osmi odehraných zápasech ale pekingský celek bourá předsudky a díky aktuálně osmé pozici ve Východní konferenci překonává všechna očekávání. „Před startem sezony nečekal v podstatě nikdo nic. Malým snem byla účast v play off, aby se hokej dostal mezi více lidí. Zatím je to ale pořád daleko.“
Chci zkusit KHL, říká Bakoš. Na dresu bude mít Velkou čínskou zeď »
Ať už se draci z Čínské lidové republiky probojují ve své historicky vůbec první sezóně do play off nebo ne, ruský trenér Vladimir Jurzinov může být na své svěřence hrdý. „Je to velmi dobrý trenér. Je klidným typem, ale umí i zakřičet, když prohráváme. Mám tyto trenéry rád. Všechno v klidu vysvětlí a nechají vám volnost,“ ocenil přístup hlavního kouče loňský mistr nejvyšší české hokejové soutěže.
O tom, že je obrovský rozdíl mezi životem ve střední Evropě a v Číně, nikdo snad nepochybuje. „Klub mi strašně pomáhá. Žijeme v podstatě na hotelech a o vše máme postaráno. Pokud máme den volna, tak se jdeme projít ven. Je to ale trošku jiné. Peking je obrovské město, všude je potřeba jezdit taxíkem. I kultura a prostředí jsou odlišné. Číňané velmi dbají na tradici, kterou se snaží dodržovat. Řekl bych, že jsou i dost skromní,“ popisuje pátý nejproduktivnější hráč mužstva.
Na štíry a brouky jsme neměli odvahu, ani psy jsem zatím nezkoušel
Ve čtvrté největší zemi na světě ale nežije šikovný útočník sám. V týmu působí i jeho krajan Tomáš Marcinko. „Jsme spolu každý den a často už si lezeme na nervy. Jsem ale silný a snáším to,“ směje se Bakoš, pro nějž nepředstavuje problém ani pověstný smog v Pekingu. „Je tam index kvality ovzduší. Když je nad dvě stě, tak si dáme roušku. Cítit to nejde, akorát z toho bolí hlava,“ dodává autor vítězného gólu ze šestého finálového zápasu loňského ročníku české extraligy.
Jiný kraj, jiný mrav. Totéž platí i o čínské kuchyni, která je diametrálně odlišná od evropské. „Na hotelu máme i evropská jídla. Pokud je navíc dobrý kuchař, tak se dá vybrat i z jiné kuchyně. Jednou jsme šli s Tomášem Marcinkem na trh a měli tam štíry a brouky, ale neměli jsme odvahu to vyzkoušet. Ani psy jsem zatím nezkoušel,“ usmívá se stále dobře naladěný slovenský hokejista.
Share on Facebook
