Smíšené pocity, říká o USHL brankář Stezka. Když bude šance, zkusí dát gól
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Před rokem byl jedním ze čtyř českých brankářů, kteří se prosadili do draftu NHL, hned poté se Aleš Stezka vydal za Atlantik. Někdejší gólman Liberce zamířil do týmu Sioux Falls Stampede z americké USHL. To všechno pod dohledem skautů Minnesoty, která šikovného brankáře loni draftovala. Teď má první rok v zámoří za sebou a přiznává, že čekal malinko víc. "Moje pocity jsou smíšené. Na jednu stranu to bylo dobré, naučil jsem se anglicky, v něčem mi to určitě pomohlo. Ale narazil jsem i na některé nové věci a musel se s tím nějak poprat," povídá
Loňského odchodu nicméně nelituje. "Změna byla v pohodě, to mi nevadilo," souhlasí. "Ale mentalita místních lidí je trošku jiná, v klubu se mnou moc nechtěli komunikovat. Ani jsem nakonec nevěděl důvod, proč jsem po návratu z mistrovství světa dvacítek pořádně nechytal. Trenér mě tam moc nechtěl dávat." Situace se postupně zlepšila, celkem však stihl pouze 19 soutěžních duelů. "Nějakým způsobem jsme to řešili a moje vytížení se zlepšila. I když...Dostal jsem tři zápasy za sebou, jenže pak to zase bylo horší - nechytal jsem."
Jak se chytá v zámoří? Je třeba být poziční a moc nevyjíždět z branky
Také vzhledem k tomu ho zámořská štace zocelila. "Čekal jsem víc šancí, musím ale přiznat, že druhý gólman byl kvalitní a v zápasech se mu dařilo. Nedá se nic dělat, pozici je třeba si vybudovat. Budu se snažit," slibuje. Na dálku byl pod dohledem skautů Minnesoty, kluby NHL si své ovečky poctivě hlídají. "Párkrát přijel trenér brankářů Wild, s ním jsem situaci probíral, něco mi říkal. Ale šlo spíš o takové maličkosti. Hlavní věci, třeba co se týká budoucnosti, to všechno se řeší před agenty. Uvidíme, jaké se mnou mají plány, co bude dál," konstatuje.
Přesun do Spojených států znamenal nutnost adaptace v novém prostředí, brankáři to mají ze všech hráčů nejtěžší. "Hokejově mě to hrozně změnilo. A jsem rád. Poznal jsem, že na menším hřišti si spoustu věcí nemůžete dovolit. Je třeba být poziční, zůstávat hodně v bráně, ne moc vyjíždět. V tom mi pomohl i trenér brankářů z Minnesoty," děkuje. Nároky se kladou také na práci s hokejkou. "Tohle mám v sobě od malička, pořád jezdím za bránu rozehrávat. Ale je pravda, že v Americe je všechno rychlejší. Když jsem byl v Minnesotě na kempu, dvakrát jsem vyjel - a dvakrát mi to vzali. Hned jsem si dával větší pozor," usměje se.
Pokud gólman ovládá svoji hůl, může se pokusit skórovat. Pavel Francouz k tomu měl na MS v Moskvě blízko, najde se dost maskovaných mužů, kteří branky docílili. "Také jsem to zkoušel, myslím hned ve čtvrtém zápase sezony. Ale střílel jsem ve chvíli, kdy už bylo po čase. Navíc střela šla vedle. Když však bude příležitost, nebráním se tomu. Já jsem takový," hlásí upřímně. Riskovat za každou cenu ovšem nebude. "Pokud vidím, že je blízko hodně hráčů, zbytečně do toho nejdu," potvrzuje.
Postup do semifinále MS? Asi karma. je na čase to změnit
Během uplynulé sezony si Stezka trošku zlepšil náladu na šampionátu dvacetiletých v Helsinkách. Vybojoval nominaci, do hry naskočil v průběhu nepovedeného čtvrtfinále s Američany. "Pro gólmana je těžké jít do brány za stavu 0:2, navíc v tak těžkém utkání. Ale je třeba být pořád připravený. Stát se to může kdykoli, klidně při vedení 4:0. Nikdy nevíte. Já byl za tu šanci rád. Do brány jsem se dostal na dvě třetiny, prohráli jsme, ale beru to jako posun do budoucna. Sice jsme nepostoupili, vzpomínky na turnaj jsou však dobré. Fakt krásné," kvituje. I skoro po půl roce ho mrzí, jak tvrdě zhasla medailová šance. "Postup do semifinále je pro nás zakletý. Asi karma, nebo nevím. Na osmnáctkách ani na dvacítkách se nám čtvrtfinále nedaří, je na čase to změnit."
Po návratu do klubu poctivě makal. A na dálku sledoval tažení Liberce za mistrovským titulem. "S klukama jsem byl v kontaktu hodně. V klubu jsem strávil šest let, mám tam hodně kamarádů. Psal jsem si s nimi, i s panem trenérem Láskou. S Bílými Tygry teď trénuju v letní přípravě, byl jsem i týden na ledě," reaguje. Okamžitě nasál osvěžující vítěznou atmosféru. "V systému a náplni tréninku je vidět obrovský pokrok. Tam se každému chce, všichni přijdou na zimák a posléze odcházejí s úsměvem. S tím, že je všechno v pohodě. Dobrá nálada, nikdo není otrávený. To je super."
Sám by už rád také skočil do dospělého hokeje, nicméně musí počkat. "Ptali jsme se na to Minnesoty. Jestli by třeba nebyla šance na East Coast Hockey League, kde letos chytal třeba Vítek Vaněček. Ale nejspíš ještě zůstane všechno při starém." Cíl je jasný: pravidelně čapat a znovu se dostat na MS dvacítek. "Minule jsem si vybojoval dvojku, za což jsem byl šíleně rád. Příště bych chtěl jet samozřejmě znovu a na turnaji si zachytat, bude to pro mě poslední příležitost," doplňuje závěrem.
Share on Facebook
