Slavnostní tečka nadšené Paříže. Francie tleskala dvěma veteránům
Foto: Michal Eger
(PAŘÍŽ, od našeho spolupracovníka) Navzdory slabým diváckým očekáváním si Francie domácí hokejový svátek hodně užila. I díky čtyřem výhrám své reprezentace. Ta se proti Slovinsku loučila nejen s fanoušky, ale taky s dvojicí legend: Poslední zápas v národním dresu odehráli brankář Cristobal Huet a kapitán Laurent Meunier. A tečka to byla pořádně dojemná.
Organizátoři už dopředu slibovali patřičnou rozlučku. Začala ještě před koncem utkání, za rozhodnutého stavu 4:1 si domácí kouč Dave Henderson v poslední minutě vybral oddechový čas. Z jediného důvodu – aby symbolicky vystřídal Cristobala Hueta, jenž ve francouzské brance pomyslně předal žezlo Florianu Hardymu. Necelých 13 tisícovek diváků v tu chvíli povstalo a začalo aplaudovat. K Huetovi se po cestě na střídačku sjížděli spoluhráči, i Slovinci klepáním na mantinel vzdali brankářské legendě hold.
To hlavní pak přišlo po zápase, oba veteráni se s fanoušky rozloučili čestným kolečkem. „Byl jsem plný emocí, s Laurentem jsme si to hodně užili. Děkujeme rodině i divákům, bylo to speciální. Náš tým je plný skvělých kluků, kteří nám budou chybět. Každý rok jsme spolu strávili skvělé momenty,“ říkal v emocích Cristobal Huet.
Je až neuvěřitelné, na jaké úrovni v jednačtyřiceti letech stále chytá. Huet se na světovém šampionátu představil poprvé před dvaceti lety; nechyběl na olympijských hrách v Naganu a Salt Lake City. „Moje nejsilnější vzpomínky? Olympiáda, první mistrovství světa, Minsk 2014...“ vracel se ke čtvrtfinálové účasti, „každý rok to byla velká bitva. Několikrát jsme měli pocit, že jsme světoví šampioni, i když jsme vyhráli jen jeden zápas. Letos jsme vyhráli hned čtyři, to je výborné,“ tuší.
I výkony dvojky Floriana Hardyho na turnaji ukázaly, že jejich země nemusí po Huetově konci truchlit. „Náhradníky v bráně mám. Je tam velká kvalita, můj odchod nebude oslabením,“ věří první francouzský hokejista, který kdy pozvedl nad hlavu Stanley Cup. Povedlo se mu to v roce 2010 s Chicagem.
S národním dresem se rozloučil také o tři roky mladší Laurent Meunier. Nikdo jiný na nejvyšší světové úrovni nedokázal to co on – na každém mistrovství světa počínaje rokem 2005 vedl Francii coby kapitán. Opravdu úctyhodná bilance.
„Promítlo se mi hlavou hodně vzpomínek. Nemohli jsme si přát lepší zakončení kariéry než tohle, navíc v Paříži a před ohromným publikem. Jako malý bych si nikdy nedokázal představit, že můžu mít tak neskutečný konec kariéry. Děkuji francouzské federaci a všem lidem, kteří přišli, za tento nádherný svátek hokeje,“ vypovídal v slzách Meunier.
Oba dva hokejisté uzavřeli dlouhou a úspěšnou reprezentační kapitolu, to nejtěžší – tedy loučení s celou hokejovou kariérou – ještě neplánují. Naštěstí. „Zatím je brzo říkat, co bude dál. Ale kariéru nekončím. Příští květen si mě žena konečně užije trochu doma,“ smál se Meunier. „Teď je smutná, že končím s národním týmem, ale potom bude spokojená, že jí pomůžu doma s dětmi.“
Pochopitelně, v pařížské hale Bercy bylo už před zápasem cítit velké zklamání. Domácí tým šel do boje bez šance postoupit do čtvrtfinále, k němuž přitom neměl vůbec daleko. Vždyť se ziskem deseti bodů se na řadě šampionátů postupovalo. I na konečné deváté místo se ale bude ve Francii vzpomínat jako na úspěch.
„Jsem hrdý na naše výsledky, ale i na herní projev. Když vyhrajete čtyři zápasy, hodnocení je pozitivní, o tom žádná. A k tomu jsme odehráli ještě kvalitní zápas s Kanadou,“ pochvaloval si hlavní trenér Dave Henderson. Celý šampionát měl, respektive stále má, i další rozměr. „Myslím, že jsme si získali srdce Francouzů. Spousta lidí přišla na hokej poprvé v životě a když viděli, jak náš tým pracuje a bojuje až do konce, muselo se jim to líbit. Doufám, že tento úspěšný šampionát vzbudí ve Francii velkou vlnu zájmu o hokej a uvidíme zase plné stadiony.“
Jestli hokejová Francie na něco nezapomene, bude to hlavně vysoká výhra 5:1 nad Finskem. Země galského kohouta porazila také v derby Švýcarsko, Bělorusko a Slovinsko, fantasticky se ukázala proti Kanadě, velmi dobře i proti Česku. „Odehráli jsme sedm zápasů v deseti dnech. Byli jsme unavení, ale do posledního zápasu dal každý hráč všechno, chtěli ho vyhrát i pro nás. Je škoda, že jsme se nedostali do čtvrtfinále. Rozhodl asi hned první zápas s Norskem, možná nám chyběl bodík i s Běloruskem. Ale co jsme předvedli proti Kanadě a Finsku, to bylo neskutečné,“ ohlédl se za šampionátem Cristobal Huet.
„Ukázali jsme lidem a Paříži, že jsme nebojácný mančaft, který se nikdy nevzdává,“ řekl pyšně brankář, jenž stejně jako Meunier francouzský dres už nikdy neobleče.
„Bude velmi složité tyto dvě osobnosti nahradit. Jak na ledě, tak po lidské stránce. Dva kluci, co oddali svoji duši a tělo francouzskému hokeji. Jsme smutní, že odchází – ale kdy jindy by měli skončit než po povedeném domácím šampionátu. Jsem hrdý, za jaké slávy odcházejí, hřeje mě to na srdci,“ dodal kouč Dave Henderson.
Foto: Michal Eger
Share on Facebook
