Síň slávy? Krásný pocit, říká Lang. Litvínovský titul viděl na internetu
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Pořád vypadá skvěle. Jako v dobách, kdy válel NHL nebo v reprezentačním dresu. Robert Lang se po skončení kariéry usadil v americkém San Diegu a do České republiky jezdí málo. Teď dorazil na slavnostní akci, společně s Janem Hrbatým, Jiřím Kučerou a masérem Pavlem Křížkem byl před utkáním s Finskem uveden do Síně slávy českého hokeje. Poprvé se tak stalo na půdě hokejového muzea v sousedství pražské O2 areny, ceremoniál se vydařil. "Moc se mi to líbilo. Uvedení do Síně slávy je pocta. Mám krásné pocity," konstatuje upřímně.
Olympijský vítěz z Nagana a mistr světa 1996 přiletěl do české metropole ve středu odpoledne. "Jsou tady se mnou manželka i děti, zase mám pod delší sobě možnost vidět rodiče a příbuzné. V Praze budeme asi pět dní, klukům chci mimo jiné ukázat litvínovský zimák, kde jsem nebyl snad 20 let. A pak vyrazíme do Švýcarska, kde strávíme Vánoce," připomíná.
Přepadly vás během slavnostního ceremoniálu vzpomínky na hokejové úspěchy?
"Kdepak, žiju už jinak. Hokej nehraju, ale když třeba mluvím s Martinem Ručinským, vždycky se zavzpomíná. Nebo jen tak něco z legrace plácneme. Od jedenácti let jsme spolu vyrůstali. S Růčou, Robertem Reichlem, s Jirkou Šlégrem. Teď jsem viděl některé kluky z nároďáku nebo maséra Pavla Křížka. Něco jsme spolu prožili."
Které turnaje v nejcennějším dresu byly podle vás nejsilnější?
"Nagano bylo úplně špičkový, ale první olympiádu jsem hrál v Albertville. Na to strašně rád vzpomínám i z osobního hlediska, protože tam byl Hlína, dařilo se. Šlo o takový první větší úspěch po delší době. Stejně tak zlato z Vídně 1996. Hezkých turnajů jsem hrál dost, špatný se mezi nimi vlastně nenajde."
Také jste měl štěstí na spoluhráče. Byl jste v týmu s Gretzkym, Lemieuxem, Jágrem.
"Každý vám něco dá, něco od nich odpozorujete. Třeba v Detroitu jsem hrál zase s Hullem a Nicklasem Lidströmem, u něhož to bylo speciální. Jako kluci jsme v rámci družby jezdili s Litvínovem do Švédska. A já tehdy u Lidströma spal v rodině. Bylo nám dvanáct let. Pak se po 20 letech sejdeš s tímhle klukem, s nímž jsi hrál kdysi ve Švédsku bandy... To je jeden ze zážitků, u nichž byste neřekli, že se to takhle jednou všechno vyvrbí."
Co říkáte na výkony Jaromíra Jágra? Jak pořád válí NHL?
"Moc mu fandím. Ať to tam ještě někdo pořádně táhne. Kdyby kulhal, podle mě by Jarda sám uznal, že už toho bylo dost. Ale on pořád láme rekordy. Každý zápas! Tak proč ne."
Viděli jste se poslední dobou?
"S Džegrem jen jsme mluvili po telefonu, teďka jsem se s ním neviděl delší dobu, Měl jsem za ním přijet, když Florida hrála v Anaheimu, ale nevyšlo to. Možná se mi to povede ještě do konce sezony."
Líbí se vám současná NHL?
"Je to jiné. Každá éra má něco svého. Tihle kluci za dvacet let budou říkat: za nás se to hrálo jinak. Ale hokej se vyvíjí. O to cennější je, že se Jarda dokáže přizpůsobit a pořád hraje. Smekám klobouk."
Sledoval jste na jaře tažení litvínovských hokejistů za mistrovským titulem?
"Byla to paráda. Mluvil jsem s Rúčou, konečně se to povedlo. Moc jsem mu úspěch přál. Aspoň se konečně mohl vykašlat na kariéru a jít si trochu odpočinout. Je to dědek, na ledě jenom kulhal. Ne, vážně… Fandím spoustě kluků. Přej, a bude ti přáno. Na Litvínov nedám dopustit. Vytáhli mě do ligy, je to dobrá kolébka hokeje."
Viděl jste televizní záznamy?
"Jenom po internetu výsledky."
Jak vypadá v zámoří váš typický den?
"Víceméně je takový, jaký si ho chci udělat. Po těch letech na ledě si rád odpočinu. Kluci jsou dopoledne ve škole, pak přijdou, takže si nechci brát žádnou práci na plný úvazek."
Prý vás Petr Svoboda oslovil s možností, že byste byl společně s ním hráčský agent?
"Bavili jsme se a bavíme pořád. Ale jestli z toho něco bude, to uvidíme."
Kde si nejlépe odpočinete?
"Na rybách. U nás byla výborná sezona. Zachytal jsem si a zapotápěl si. Prima. Vyrážím se svýma klukama, mám je u sebe a dělám, co mě baví. Je s nimi sranda. Loď si půjčuju, aspoň odpadnou starosti s uklízením."
Neozval se s nabídkou některý klub NHL? Třeba na práci skauta?
"Nějaké jsem měl. Ale nerad bych se stěhoval z Kalifornie. Mám to blízko jedině do Los Angeles. Skautování mě neláká. Vybírám si, co mě fakt baví. Nepotřebuju se k něčemu jenom tak připojit."
Jak často se vůbec dostanete do České republiky?
"Jednou za dva roky, ale záleží na tom, jak to vyjde. Když se rodičům chce přijet za námi, je to vítané. Setkání pak uděláme tam a já tedy nepřijedu. Byl jsem tu před rokem a půl, jsem tady teď, možná dorazíme v létě. Čechy jsou krásné, a když ten čas je...."
Jakmile přiletíte, cítíte nostalgii?
"Vždycky! Přece jen má člověk vzpomínky, narodil se tady. I když jsem z Teplic, mám rád Prahu. Třeba v Litvínově jsem nebyl už asi dvacet let. Ale říkal jsem klukům, že v pátek tam asi zajedeme na zimák, ať něco vidí,"
Jaké budou vaše letošní Vánoce?
"Možná to uděláme po evropském způsobu. Tedy 24. prosince a nikoli pětadvacátého jako v Americe. Stromeček je rozhodně vždycky! Letos budeme na Štědrý den ve Švýcarsku, kam si pojedeme zalyžovat. Říkal jsem si, že když už letíme do Čech, tak se podíváme ještě trochu po okolí."
Představení nových členů Síně slávy českého hokeje za rok 2015:
Jan Hrbatý (narozen 20. ledna 1942) patří k legendám jihlavské Dukly, kde hrál v letech 1961-79. S hokejem začínal v Prostějově, závodně se mu věnoval až od 16 let. Vynikající bruslař patřil svého času k nejlepším pravým křídlům u nás, v ligové soutěži působil 18 sezon, sehrál 586 utkání a nastřílel 222 branek. Sedminásobný mistr republiky (1965-67, 1969, 1970, 1972 a 1973) se prosadil také v reprezentaci: na kontě má 57 mezistátních zápasů, v nichž zaznamenal 15 branek. Majitel stříbrné medaile z olympijských her 1968 v Grenoblu startoval na čtyřech světových šampionátech v letech 1967-70. Po skončení kariéry Hrbatý působil jako trenér mládeže v Jihlavě, kde žije. Hokeji se věnovali i jeho syn a vnuk, oba téhož jména Jan.
Jiří Kučera (narozen 28. března 1966) vynikal jako konstruktivní střední útočník, který zaznamenal úspěchy na klubové i mezistátní úrovni. Odchovanec západočeského hokeje se do domácí ligy prosadil jako sedmnáctiletý, v sezoně 1983-84. Za Škodu Plzeň hrál s výjimkou dvouleté vojenské služby v Jihlavě do roku 1990 a poté v sezoně 1996-97. Mistr světa 1996 startoval na osmi světových šampionátech, na nichž získal pět medailí, zúčastnil se olympijských her 1994, Kanadského poháru 1987, Světového poháru 1996, MS dvacetiletých 1986 a ME osmnáctiletých 1984. Autor posledního gólu do sítě Kanady ve finále MS 1996 sehrál za reprezentaci 191 utkání a vstřelil 46 branek. V sezoně 1995-96 se stal mistrem Švédska s týmem Lulea, hrál také za finskou Tapparu Tampere nebo švýcarský Kloten. Po skončení kariéry trénoval mj. Plzeň, Litvínov slovenskou Nitru a další kluby.
Robert Lang (narozen 19. prosince 1970) se zařadil do galerie vynikajících útočníků, kteří hokejově vyrostli v Litvínově. Rodák z Teplic hrál nejvyšší soutěž během sezony 1988-89, kádr Severočechů opustil v létě 1990, kdy odešel do NHL. Začínal v Los Angeles, ročník 1996-97 strávil v pražské Spartě, později oblékal dresy Bostonu, Pittsburghu, Washingtonu, Detroitu, Chicaga, Montrealu a naposledy Phoenixu. V NHL sehrál celkem 989 zápasů a nasbíral 703 body, v reprezentaci má bilanci 100 utkání a 22 branek. Olympijský vítěz z Nagana 1998 a mistr světa 1996 startoval celkem na čtyřech olympiádách (z Albertville 1992 a Turína 2006 má dvě bronzové medaile), na třech světových šampionátech (1992, 1996-97) a na Světovém poháru 1996. Vítěz Zlaté hokejky 2004 a kapitán českého výběru na olympiádě 2006 ukončil kariéru po sezoně 2009-10, s rodinou žije v americké Kalifornii.
Pavel Křížek (narozen 31. března 1947) býval v mládí aktivním sportovcem, věnoval se fotbalu nebo košíkové, ale posléze u sportu zůstal v roli maséra či kustoda. Roky působil v jihlavské Dukle, kam nastoupil na vojenskou službu v roce 1966, pamatuje všech 12 mistrovských titulů klubu, zúčastnil se třicítky mistrovství světa a mnoha dalších velkých turnajů včetně olympiád. V roce 1998 byl Křížek členem realizačního týmu olympijských vítězů z Nagana, vytvářel péči a zázemí mistrům světa 1972, 1976-77, 1985 i zlaté generaci z 90. let. V roce 1984 absolvoval kurs tejpování a stáž v Calgary, po odchodu z Jihlavy masíroval hráče Olomouce či Sparty, později fotbalisty Jihlavy, u nichž od roku 2005 pracuje dodnes. Legendární masér, jehož zetěm je bývalý reprezentant Patrik Augusta, zažil éru Holíků, Suchého, Hlinky, Martince, později masíroval Haška, Jágra, Hrdinu, Reichla, Dopitu a další osobnosti českého hokeje.
Přehled členů Síně slávy českého hokeje:
Hráči: Stanislav Bacílek, Jiří Bubla, Augustin Bubník, Vlastimil Bubník, František Černík, Josef Černý, Bronislav Danda, Jiří Dopita, Jaroslav Drobný, Miroslav Dvořák, Vladimír Dzurilla, Bohuslav Ebermann, Richard Farda, Jozef Golonka, Josef Gruss, Jan Havel, Dominik Hašek, Jiří Holeček, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Josef Horešovský, Miloslav Hořava starší, Jan Hrbatý, Jiří Hrdina, Karel Hromádka, Milan Chalupa, Miloslav Charouzd, Jaromír Jágr, Jaroslav Jirkovský, Jaroslav Jiřík, František Kaberle mladší, František Kaberle starší, Arnold Kadlec, Milan Kajkl, Jan Kasper, Jan Klapáč, Miroslav Kluc, Vladimír Kobranov, Jiří Kochta, Stanislav Konopásek, Jiří Králík, František Kučera, Jiří Kučera, Oldřich Kučera, Robert Lang, Jiří Lála, Vincent Lukáč, Oldřich Machač, Josef Maleček, Jan Marek, Vladimír Martinec, Josef Mikoláš, Bohumil Modrý, Vladimír Nadrchal, Václav Nedomanský, Eduard Novák, Jiří Novák, Milan Nový, František Pácalt, Jan Palouš, Václav Pantůček, Pavel Patera, Jan Peka, Miloslav Pokorný, František Pospíšil, Rudolf Potsch, Jaroslav Pouzar, Martin Procházka, Bohumil Prošek, Jaroslav Pušbauer, Karel Rachůnek, Robert Reichel, Pavel Richter, Václav Roziňák, Vladimír Růžička, Antonín Stavjaňa, Ján Starší, Antonín Stavjaňa, Karel Stibor, Martin Straka, Jan Suchý, Bedřich Ščerban, Jiří Šejba, František Ševčík, Ladislav Šmíd st., Josef Šroubek, Bohuslav Šťastný, Marián Šťastný, Peter Šťastný, Vilibald Šťovík, František Tikal, Ladislav Troják, Josef Trousílek, František Vacovský, František Vaněk, Josef Vašíček, Otakar Vindyš, Miroslav Vlach, David Výborný, Vladimír Zábrodský.
Hráči a trenéři: Josef Augusta, Karel Gut, Ivan Hlinka. Trenéři: Vladimír Bouzek, Mike Buckna, Luděk Bukač, Ladislav Horský, Stanislav Neveselý, Jaroslav Pitner, Vlastimil Sýkora, Jiří Tožička, Pavel Wohl. Trenéři a funkcionáři: Vladimír Kostka. Funkcionáři: Zdeněk Andršt, Jaromír Citta, Josef Dovalil, Josef Laufer, Emil Procházka, Jaroslav Řezáč, Miroslav Šubrt. Rozhodčí: Rudolf Baťa. Novináři: Luděk Brábník. Maséři: Pavel Křížek.
Share on Facebook
