Seman o vážném zranění i konci kariéry. Teď je z něj ajťák
Filip Seman
|
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Ještě po Novém roce Filip Seman věřil, že by se k hokeji mohl vrátit. Postupem času mu ale docházelo, že to kvůli těžkému zranění nepůjde. „Bylo mi jasné, že po tak vážném zranění mi už asi novou smlouvu nikdo nedá,“ vypráví. I proto začal budovat novou kariéru – tentokrát v oblasti IT technologií.
Jaký je to pocit, když sledujete, jak se bývalým spoluhráčům rozjíždí příprava na ledě a vy toho nejste součástí?
Musím říct, že se mi trošku stýská, ruce svrbí. Počítám alespoň s tím, že se s klukama občas sklouznu po večerech, abych se rozhýbal.
Nostalgie plynoucí z konce kariéry už vás přepadla?
Jo, občas mě to chytne, jsem člověk, který má nostalgii rád. Rád si zavzpomínám, ale zase to nepřeháním. Mám štěstí, že jsem okamžitě po konci kariéry naskočil do plného pracovního vytížení, takže na nostalgii není moc času. Alespoň nemám deprese. (usmívá se)
Čemu se v nové práci věnujete?
Pohybuju se v oblasti informatiky, v podstatě pracuju na podpoře softwaru. Je to úplně jiný svět než hokej.
„Jsem člověk, který má rád nostalgii.“
Vždycky jste si říkal, že se po kariéře vydáte právě tímhle směrem?
Počítače a všechno kolem nich mě bavilo vždycky, ale přiznám se, že jsem byl lajdák. Nikdy jsem moc neřešil, co budu dělat po kariéře, pak ale přišlo vážné zranění a já měl dost času přemýšlet. Když mi bylo jasné, že to na návrat na led nevypadá, začal jsem se v IT oblasti vzdělávat.
Nohu jste si zlomil v říjnu. Věděl jste hned, že je zle?
Jo, hned jsem věděl, že je zlomená. Měl jsem strach z otevřené zlomeniny a z toho, aby se mi tam nedostala infekce. Vůbec mě ale napadlo, že to pro mě bude konec sezony a zároveň konec kariéry.
„Hned jsem věděl, že je noha zlomená.“
Kdy vám začalo docházet, že s hokejem na profesionální úrovni je konec?
Ještě po Novém roce jsem věřil, že bych se mohl vrátit. V únoru jsem se zkusil sklouznout na ledě a od té chvíle mi bylo jasné, že to s návratem nepůjde zdaleka tak rychle, jak jsem si představoval. Doktor mi sice říkal určité prognózy, nevěřil jsem mu, ale nakonec měl pravdu.
Zraněný Filip Seman opustil led na nosítkách
Navíc si dovedu představit, že jste měl obavy z případného obnovení zranění, které by vás mohlo limitovat i v běžném životě.
To máte pravdu, tímhle směrem jsem taky uvažoval. Zdraví máme jen jedno. Navíc mi bylo jasné, že už mi asi nikdo novou smlouvu po tak vážném úrazu nedá.
„Ještě po Novém roce jsem věřil, že bych se mohl vrátit.“
Jihlava vám ale údajně setrvání nabízela...
Vedení Dukly se zachovalo parádně, zaslouží si poděkování. Celou dobu mě podporovali. Nabídli mi, že v klubu můžu zůstat a pracovat u mládeže, což pro mě moc znamenalo. Nakonec jsem ale upřednostnil rodinu, protože veškeré zázemí máme v Havířově. Nechtěl jsem, aby se museli stěhovat.
Společně s vámi v Dukle skončil další dlouholetý symbol klubu Josef Skořepa. Je to konec jedné éry?
Může to tak vypadat, ale furt tam je Tomáš Čachotský. Až ten za deset let skončí s hokejem, můžeme si říct, že v Dukle skončila jedna éra. (směje se) Ale jo, s Pepou jsme v Jihlavě strávili iks let. Vedle Tomáše se teď musí vyprofilovat noví lídři.
„Vedení Dukly se ke mně zachovalo parádně. Měl jsem nabídku, abych v klubu pokračoval.“
Kdo by to mohl být?
Třeba Tomáš Harkabus. To je hráč, který by Duklu mohl vést několik dalších let.
Foto: Markéta Křížová
Jaká je vaše nejhezčí jihlavská vzpomínka?
Těch je hodně, nemůžu vybrat jen jednu. Vtipné je, že s Duklou žiju vlastně odmalička, protože rodiče pochází z Vysočiny. Vždycky mi o Jihlavě vyprávěli, o místních legendách. Když jsem pak řadu z nich mohl jako hráč poznat, bylo to hezké. Jsem rád, že do té historie alespoň trošičku taky patřím.
Celou kariéru jste strávil v Česku, nikdy vás nelákalo zvednout kotvy?
Kolem dvacátého roku jsem si s tou myšlenkou pohrával, ale brzy jsem si založil rodinu. Takový krok váš pohled na život změní, nechtěl jsem, aby se museli za každou cenu stěhovat. Navíc nikdy nepřišla nabídka. Měl jsem krásnou kariéru a jsem za to vděčný. Jen mě trošku mrzí, že jsem toho nepředvedl víc v extralize.
„Trošku mě mrzí, že jsem toho v extralize nepředvedl víc.“
Kvůli výkonnosti, nebo jste hokeji v té době nedával tolik, kolik jste mohl?
Patrně šlo o kombinaci obojího. Když vezmu svou první velkou šanci ve Vítkovicích, nedal jsem tomu to, co to chtělo. Abyste se v extralize dlouhodobě udržel, musíte na to být připravený fyzicky i psychicky. Mně kousek z toho vždycky chyběl.
Na začátku rozhovoru jste mi říkal, že se budete chodit sklouznout. Druhou ligu v Havířově nezkusíte?
Nevěřím, že bych na ni bez trénování měl. Úroveň soutěže šla dost nahoru. Než se tam ztrapnit, to ji radši nebudu hrát vůbec. Půjdu si zahrát po večerech s kamarády.
„Nevěřím, že bych na druhou ligu bez trénování měl.“
Jako divák na AZet zajdete?
Samozřejmě! Stejně jako na Duklu. Na to už se těším, kluky budu sledovat pečlivě. (usmívá se)
Co říkáte na nový havířovský tým?
Líbí se mi, mám z toho dobrý pocit. Jen je škoda, že se v letní přípravě zranil Lukáš Bednář. Snad se dá brzy dohromady a snad to kluci dotáhnou co nejdál.
Filip Seman | Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Share on Facebook
