Průcha definitivně skončil! Sportuju denně, ale nárazy mi nedělají dobře, tvrdí
Foto: Michal Beránek, isport.cz
Sám měl pech na zdravotní trable, které mu utnuly kariéru krutě brzy, ale jsou chvíle, kdy je vděčný, že šlo „jen“ o takovou nepříjemnost. Petr Průcha, už tři roky bývalý útočník, se i proto rád zapojil do páteční charitativní akce v pražských Žlutých lázních, aby podpořil Nadaci 28 fotbalisty Mariana Čišovského, nemocného nevyléčitelnou chorobou ALS. I když, nevyléčitelnou… Někdejší nezdolný hokejový dravec věří, že i peníze získané dražbou sportovních artefaktů mohou v konečném důsledku pomoct k jejímu poražení.
Jak berete tyto charitativní podniky?
„Na několika podobných akcích pro Čišu už jsem byl, když to jde, rád dorazím. Je smutné, že se to koná zrovna pro něj, ale když už se na jeho situaci dá najít něco dobrého, tak se aspoň je to tohle. Že se díky té špatné věci dá vybrat spousta peněz na podporu něčeho správného. Kdo ví, třeba se i díky těmhle penězům někde najde lék a všechno dobře dopadne.“
Je vám Čišovského příběh v něčem bližší, znáte se?
„Jen jsme si podali ruce, neznáme se nijak dobře. Ale je to sportovec a ti drží pohromadě. Oni by ale měli držet pohromadě všichni lidi a takhle dobrou věc podpořit.“
Čišovského případ je extrémní a přesahuje rámec sportu, nicméně sám jste poznal, jaké to je, když vám zdraví ukončí kariéru. Dá se na vašich osudech najít něco společného?
„Vůbec, to je nesrovnatelné. Právě díky takovýmhle věcem si dokážu uvědomit, jaké jsem měl štěstí, že mě zdravotní potíže připravily jen o profesionální smlouvu. Dokážu si ale aspoň zasportovat a jsem v podstatě zdravý člověk. Tohle, co potkalo Čišu, je něco, s čím se nedá počítat, a je to milionkrát horší než co se stalo mě.“
Všude okolo jsou současní hráči, vaší bývalí kolegové. Nemrzí vás při pohledu na ně, že vás nečeká další sezona?
„Už jsem se s realitou za ty roky srovnal, takhle nad tím nepřemýšlím. Všechny tyhle lidi rád vidím a rád se s nimi pozdravím. Dokonce mě těší zajít se podívat na hokej, i když bych si samozřejmě ještě s chutí zahrál.“
A je to definitivně vyloučené? Návrat jste dřív plánoval.
„Už je to hotové. Jsem na tom zdravotně fakt v pohodě, sportuju, ale nárazy mi nedělají dobře. Stačí jeden a můžu být tam, kde jsem byl před třemi lety. A tím už bych si nechtěl znovu procházet.“
Co za pohyb vám následky otřesů mozku dovolují?
„V podstatě sportuju denně. Moje tělo je tolik zvyklé na aktivitu, že nejde přestat něco dělat, to se totiž pak cítím hůř, než kdybych nedělal nic. Chodím každý den na tenis, úterý a čtvrtky si zahrát hokej, samozřejmě bezkontaktní a denně do posilovny. Furt sportuju.“
Na hokejích staré gardy v Letňanech s buldoky jako je Richard Žemlička nebo Jaroslav Nedvěd to jde bez kontaktu?
„Občas se tam samozřejmě nějaký najde, ale není to jako v ostrém zápase. Nic, co by se nedalo přežít.“
Jak se vyvíjí váš internetový projekt, v němž si lidé vyměňují názory na bydlení?
„Všechno se vyvíjí, prošlo to velkými změnami, doděláváme software. Sice už nejde o sport, ale aspoň se něčím zabavím.“
Tohle vás teď tedy nejvíc zaměstnává?
„Zase tolik se o to starat nemusím. Vymyslel jsem to, chci, aby to pomohlo lidem, a teď už jen dávám pokyny, co má kdo a kde udělat. A ostatní do toho dávají svoje názory, já jen dohlížím. Máme spuštěnou zkušební betaverzi, ale když už jsme to někomu ukázali, chválili mi, že to je výborný nápad. Spousta lidí mi do toho taky ovšem chce mluvit a něco přidávat, ale já to nechci vést přímo jako byznys, abych z toho vydělával mega peníze. Spíš mi záleží na tom, aby to fakt pomáhalo, což ne všichni chápou. Musím si dávat pozor, s kým chci spolupracovat.“
Netáhne vás to zpátky k hokeji aspoň v roli trenéra?
„Nějaké takové myšlenky by byly, ale zatím když to nemůžu hrát, nechci o tom ani přemýšlet a motat se kolem toho. Za nějakou dobu, až tenhle dojem trochu odezní, se třeba vrátím zpátky.“
Share on Facebook
