Pražák v Brně? Furch si užívá: Švédsko přineslo energii, ale česká kabina…
Dominik Furch.
|
Foto: Markéta Křížová
Loni byl podle úspěšnosti zákroků nejlepší jedničkou extraligy a 92 procent si drží také letos. Dominiku Furchovi se v Brně zalíbilo a Kometa zřejmě svědčí i jeho výkonům. V rozhovoru popsal vzpomínky na český a švédský titul, působení v KHL, nebo rozdíly mezi prostředím doma a venku.
Pamatujete si ještě na své extraligové začátky? Debut v nejvyšší soutěži pro vás přišel velmi rychle.
První zápas jsem chytal v sedmnácti letech. Jo, na gólmana to bylo brzo. Myslím, že jsem ostudu neudělal, ale těžko říct, jaký je správný věk. Takhle mladý brankář určitě může být na pozici dvojky nebo trojky a sem tam získat zkušenosti v zápase.
Pod Vladimírem Růžičkou to mohla být náročná premiéra, ne?
Vzpomínám na to v dobrém, pro mě to byla velká škola. Ano, pan Růžička je přísný trenér, ale nedám na něj dopustit. Dal mi šanci a vytáhnul mě do dospělého hokeje.
A hned v první sezoně jste na pozici dvojky slavil titul. Jaké byly oslavy?
Měl jsem těsně před osmnáctými narozeninami, byl jsem ještě mladé ucho. Oslavy táhli jiní lídři. (usmívá se) Člověk to tehdy ještě tolik nedocenil, ještě nechápe, jaká těžká práce za tím stojí, co všechno se musí sejít. To mi docvaklo až loni, kdy jsme ve Švédsku udělali titul.
Dominik Furch v brance Komety. | Foto: Michal Dědič
Díky čemu se tam Färjestadu povedlo uspět?
Je hrozně důležitá chemie v týmu. My jsme v základní části nepředváděli až tak dobré výkony, posledním zápasem se nám teprve povedlo urvat místo v TOP 6, takže jsme nemuseli do předkola. Ale na jaře celý tým přepnul, sedlo si to po taktické stránce, padaly nám góly, začali jsme hrát mnohem líp ve vlastní třetině. Potom se k tomu přidala neskutečná obětavost a všechno do sebe začalo zapadat. O to je potom úspěch sladší.
„Já byl ale mladý kluk, který se k titulu přichomýtnul jako slepý k houslím.“
A když se vrátím ještě ke Slavii: Vnímal jste speciálně i druhé finále s Karlovými Vary o rok později, 2009?
Dva roky za sebou stejný soupeř, bylo to specifické. Já byl ale mladý kluk, který se k titulu v roce 2008 přichomýtnul jako slepý k houslím. (směje se) Vzpomínám na to hrozně rád, jenom jsem byl spíše pozorovatel. Nebyly tam zápasy, které bych vychytal tak, jako nedávno ve Švédsku.
Dominik Furch. | Foto: Markéta Křížová
Mohl jste se ale učit od Adama Svobody. Byl pro vás největším brankářským vzorem?
Stoprocentně. Už v letech předtím jsem Ádu sledoval, protože se mi líbilo, jak chytal. Měl jsem to štěstí, že jsme se pak potkali v jednom týmu. Byl jsem za to moc rád. A uměl vést i ty oslavy. (usmívá se)
„Už v mladém věku jsem Ádu Svobodu sledoval, protože se mi líbilo, jak chytal.“
Ze Slavie jste se odrazil k hezké kariéře, od roku 2015 chytal v zahraničí, podíval jste se i do reprezentace. Na které z 30 startů za nároďák vzpomínáte nejradši?
Z osobního hlediska jsou nejhezčí vzpomínky na mistrovství světa 2016, moje první. Potkal jsem spoustu skvělých hráčů, tehdy jsem hrál v KHL, takže bylo hodně příjemné přijet na český sraz, pokecat s klukama, být v jedné partě. Vždycky to bylo za odměnu a reprezentaci jsem si moc užíval, i na druhém mistrovství 2017 a olympiádě 2018.
Co říkáte na situaci s KHL teď?
Pokud tam někteří kluci odcházejí, je to jejich věc, ale rozumím tomu, že se to většině lidí nelíbí, i postoji svazu, který je nebude brát do nároďáku. A hráči by s tím měli počítat – šli tam za téhle situace, která je jasně daná.
„Bylo hodně příjemné přijet na český sraz, pokecat s klukama, být v jedné partě.“
Sám jste se v Rusku cítil jak?
Mám na to pěkné vzpomínky, kolikrát i úsměvné. Omsk je hrozně ambiciózní klub, lidi tam hokejem žili. Pokud ale nemáte nejvyšší výsledky, vždycky chtějí udělat změnu. Pro Rusko je to typické, když nejsou úspěchy hned, je to špatně.
Děly se vám i netradiční věci, jako třeba návštěva naštvaných fanoušků v kabině, jak to zažil Lukáš Radil v Moskvě?
To ani ne. Spíš nějaké drobnosti z běžného života. Létal jsem tam už na přípravu před sezonou, pak jsem se stihnul během volno otočit doma. A říkal jsem si: „Sakra, tady je to nějaké zelenější.“ Uvědomil jsem si, jak je v Česku hezky. Rusko je takové zasmušilé, šedivé. Jak si tady někdo občas stěžuje, já myslím, že se tu nemáme vůbec špatně.
Dominik Furch. | Foto: Markéta Křížová
Co vás poté naučilo Švédsko?
Mají jiný styl hokeje, přímočařejší. Kolikrát tam není taková vyčůranost, jako byla v KHL, kde to chtějí hrát do prázdné brány. Švédi dodržují systém, je to hrozně rychlý hokej, což jsem poznal i já z pozice gólmana – střela, dorážka, perfektní byli před bránou. Mají zmáknuté, kde a jak přesně stát, takže co se týká clonění a dorážek, jsou hodně šikovní.
A mimo led?
Co se týká života, pro rodinu bylo Švédsko příjemným a klidným místem pro život. Örebro i Karlstad jsou taková menší města, ve kterých se nám bydlelo na pohodu.
„Mají zmáknuté, kde přesně stát, takže co se týká clonění a dorážek, jsou hodně šikovní.“
Přinesl vám pobyt na severu Evropy i nějakou pozitivní mentalitu? Působíte na mě dost uvolněně.
Flegmatický jsem odjakživa, ale je pravda, že Švédsko mi vlilo do žil energii. I díky tomu, jak jsme na jaře 2022 zakončili sezonu, takový velký úspěch byl příjemný. A také přístup trenérů je trochu jiný, tím spíš oproti Rusku. Jsou to trochu dva odlišné světy. Takže příjemná změna.
I přesun do Česka se vám povedl – v loňské základní části jste byl nejlepší jedničkou extraligy, v play off jste se dokonce dostal až na 94,5 % úspěšnost zákroků.
Jo, myslím, že se moje výkony stupňovaly, a že s play off mohu být osobně spokojený. Týmové ambice jsme samozřejmě měli vyšší, takže z tohoto pohledu doufáme v lepší umístění letos. Klasicky řečeno: „Zase chtít zastavit co nejvíc puků.“
„Flegmatický jsem odjakživa, ale je pravda, že Švédsko mi vlilo do žil energii.“
Jak dokážete načasovat formu? Přijde to přirozeně?
Není to nic, nad čím bych speciálně přemýšlel. Už je mi 33 let, takže tělo už asi ví, co a jak.
Jako pražský rodák přitom hrajete v Brně. Schytáváte to v kabině?
Občas něco zaslechnu, ale to k tomu patří. Jsem za Brno rád, po sedmi sezonách v zahraničí byl pro mě ten návrat obrovskou změnou. Být zase v české kabině, kde máme specifický humor, to je radost. (usmívá se)
Dominik Furch | Foto: Markéta Křížová, hc-kometa.cz
Share on Facebook
