Ozoliņš: Bronzoví Lotyši byli hrdí! V NHL nám nadávali do komoušů, teď doplácíme na Rusko
Sandis Ozoliņš
|
Foto: Jan Beneš / MS IIHF
Přes tisíc zápasů v NHL i Stanley Cup s Coloradem. Sandis Ozoliņš je symbolem lotyšského hokeje, v zámoří se před ním z krajanů pořádně prosadil pouze brankář Arturs Irbe. Produktivní obránce teď pro Avalanche dělá skauta, v Praze společně s legendami propagoval blížící se MS 2024.
„Užíval jsem si každou chvilku v národních barvách,“ začíná vyprávět Ozoliņš, trojnásobný účastník mistrovství světa i olympiády v lotyšském, karmínovém dresu.
Nejdéle ale mluvil o diváckém zážitku z loňského května. Z Rigy a Tampere, kde Lotyši získali historický bronz. Ve skupině porazili i Česko…
„Bylo to skvělé pro lidi i pro celou zemi. Přineslo nám to důležité pozitivní emoce. Jsem vděčný, že mladá hokejová generace tohle mohla zažít. Stalo se pro nás něco unikátního, bronzová medaile byla úspěch, jako kdybychom vyhráli dvě zlaté. Měli jsme den státních oslav, vláda vyhlásila volno. To se v historii naší země ještě nikdy nestalo,“ přibližuje význam medaile Ozoliņš.
„Domácí mistrovství světa pro náš tým nezačalo nejlépe. Ale postupně se týmové výkony zlepšovaly. A příběh outsidera, který porazí silnější… Nepamatuju si, kdy naposledy se v Lotyšsku shromáždilo tolik lidí k nějaké oslavě. Nebylo to tolik o oslavě národního týmu, nebo hokeje – lidi oslavovali sami sebe, svoji radost. Všichni byli pyšní, že jsou Lotyši.“
Názor legendy na úroveň lotyšského hokeje? „V Lotyšsku je jako na houpačce, občas lepší, občas horší. Nemyslím si, že můžeme vývoj celého sportu soudit podle úspěchu na mistrovství světa. Hraje se čtrnáct dní… A my se pořád vyrovnáváme s následky toho, co udělalo Rusko na Ukrajině. Před válkou jsme měli čtrnáct let tým v KHL, teď je to pryč a řešíme, co s tím.“
Legendy světového hokeje v Praze. | Foto: Jan Beneš / MS IIHF
Dynamo Riga hrálo po konci v KHL jednu sezonu v lotyšské lize, letos už ale nenastoupilo.
„Kde se budou naši hráči zlepšovat? Kde můžou hrát kvalitní soutěž?“ ptá se vítěz Stanley Cupu z roku 1996 s Coloradem a finalista z roku 2003 s Anaheimem.
„Byly zde nějaké návrhy zařadit lotyšský tým do druhé finské ligy Mestis. To se ale neukázalo jako dlouhodobé řešení. Každopádně musíme dát mladým hráčům příležitost, aby se mohli zlepšovat i bez nutnosti opustit naši zemi.“
A pro Lotyšsko nepůjde o jednoduchý oříšek.
„Jsme v jiné situaci kvůli velikosti země, populaci Lotyšska a vzdálenostem. Musíme na něco přijít. Abychom v tomhle světě přežili, a aby hokej zase mohl nabízet pozitivní emoce, jako to udělal loni. Já ale odpověď neznám.“
„Určitě by pomohlo, kdybychom mohli být součástí nějaké zavedené, silnější soutěže. Juniorské i dospělé. Protože podle mě vzhledem k populaci a počtu hokejistů sami nedokážeme vybudovat kvalitní soutěž. Jsme prostě závislí na ligách ostatních zemí.“
Lotyš, nebo Rus?
Z vyprávění lotyšské hokejové ikony lze vyčíst, jaké má zhruba názory na válku, kterou rozpoutalo Rusko. Sám přitom v Sovětském svazu vyrůstal a v mládežnických reprezentacích jej i reprezentoval.
„Tehdy jsme byli součástí té země. Vyrůstali jsme s tím a brali jsme to tak. Až do druhé poloviny osmdesátých let jsme to brali jako fakt… Pořád jsme měli lotyšskou národnost, jazyk i tradice. Jenom jsme byli součástí větší země. A hlavně jsme neměli moc na výběr v tom totalitním systému. Byl jsem junior, v šestnácti nebo osmnácti letech jsem se zajímal spíš o známky ve škole a o to, abych doma vycházel s rodiči,“ vzpomíná.
„Později se to samozřejmě přeměnilo v něco jiného, když jsme se stali nezávislými. S Rusy jsem ale byl v NHL spoluhráč. Když jsme poprvé přiletěli do Ameriky ze Sovětského svazu, lidé nám nadávali do komoušů (komunistů), nerozlišovali mezi Lotyši nebo Rusy. Patřilo to k tehdejší době. Později se to samozřejmě měnilo, lidé už byli trochu vzdělanější.“
„Ale stále jsem dostával otázky, jestli je lotyština stejná jako ruština. Ne, není, je úplně jiná! Máme jinou abeceda, slova zní jinak. Ani nevím, možná je nám bližší i němčina. Ale stereotypy zůstávají a někteří lidé v nich pořád žijí. To je jejich problém, ne můj…“
Atmosféra národa
Když dostane Ozoliņš ještě jednu otázku na domácí mistrovství světa, které Lotyši hostili, zasměje se. Řeč se totiž stočí na květiny před velvyslanectvím – lotyšskou tradici, jejímž terčem je vždy zastupitelský úřad dané země, kterou Lotyši na MS porazí.
„Jak tohle začalo, to vůbec netuším. Možná si někdo dal příliš mnoho piv? Dav si to zamiloval a je z toho tradice…“
„Ale v tu chvíli cítíte, že jste součástí něčeho většího. Je to jako na olympiádě, když závodí Lotyši třeba ve skeletonu,“ směje se Ozoliņš. „Na ten sport se čtyři roky nekoukám, ale když máme šanci získat medaili, fandí celá země. A jste pyšní, když se povede úspěch.“
„MS bylo podobné. Lidé vytáhli vlajky, barvili si vlasy. Všechny nás to spojilo. Máme lotyšsky i rusky mluvící lidi, ale v průběhu dvou týdnů tyto rozdíly nikoho nezajímaly. Tedy alespoň, dokud jsme dávali góly,“ směje se. „A to je krása sportu a národního soupeření. Spojuje lidi dohromady.“
Praha nebo Krakov?
Do Ostravy se na MS 2024 chystá i Sandis Ozoliņš, Česko může obecně očekávat nával lotyšských diváků.
„To doufám! Letadlem je to kousek. Navíc podpořit náš tým ve skupině je taky jedna z tradicí mnoha fanoušků. Někteří si kvůli mistrovství světa celý rok šetří dovolenou,“ říká bývalý obránce. Když třeba IIHF v roce 2020 přišla s hlasováním fanoušků o nejlepší hokejovou šestici všech dob, Lotyši ke Gretzkymu s Jágrem dostali čtyři své krajany včetně Ozoliņše...
Lotyši zkrátka hokeji fandí trochu jinak – nehledě na skóre podporují své oblíbené hráče a dokážou ocenit každou povedenou akci.
„Tak to jste nečetli komentáře na internetu,“ zareaguje Ozolinš se smíchem. „Ale jo, jsou hodně vášniví. Určitě spíše oslavují výkon, než aby byli zklamaní ze hry. Je to asi v povaze. Víme o svých hokejových šancích a kvalitách, takže jsme rádi za každý drobný úspěch.“
Pokud jde o MS, je to postup do čtvrtfinále. Pokud olympiáda, tak kvalifikace na turnaj. „To jsou pro nás velké úspěchy,“ říká Ozoliņš.
Možná může vzhledem k geografické blízkosti vzniknout nová rivalita s Polskem ve skupině…
„Rád bych viděl vyrovnané zápasy. Myslím, že evropský hokej se v posledních letech celkově zvednul, už nenajdeme ani tak velké rozdíly mezi světovou špičkou a zbytkem. Je to stále vyrovnanější. Před deseti lety jsme si ani nedokázali představit, že by Velká Británie hrála na MS. Ale teď tam je a přibližuje se.“
A řeč přišla i na Ondřeje Pavla, kterého zná Ozoliņš z Colorada. „Šanci má, záleží na něm, jak ji uchopí. Na jeho pracovitosti, odhodlání, kvalitách. V NHL už si jednou zahrál, takže…“
Sandis Ozolinš. | Foto: iihf.com
Složení skupin na MS 2024
Skupina A (Ostrava): USA, Německo, Švédsko, Slovensko, Lotyšsko, Francie, Kazachstán, Polsko.
Skupina B (Praha): Kanada, Finsko, Švýcarsko, Česko, Dánsko, Norsko, Rakousko, Velká Británie.
Share on Facebook
