Nemáme medaili, což je zklamání, hodnotí vystoupení dvacítky kouč Vladimír Bednář
(LEKSAND, od našeho zpravodaje) Na mistrovství světa dvacetiletých prožil vrchol své trenérské kariéry, tolik se těšil na špičkové soupeření nejlepších juniorů planety. Vladimír Bednář u mládeže působí dlouho, rukama mu prošla spousta výborných hráčů. Letošním reprezentantům věřil, leč radosti se nedočkal. Výběr skončil celkově pátý. "Neudělala se medaile, je to tedy zklamání," říká bez vytáček.
Českou dvacítku poznamenala úvodní porážka s Ruskem. Místo pohody a uklidnění přišel stres, tým nakonec horko těžko zachraňoval postup do play off. "Kdybychom Rusy přehráli, vypadalo by všechno úplně jinak. Pak by ani porážka s Finskem nic podstatného neznamenala," říká bývalý vynikající obránce a mistr světa 1972.
Jenže po dvou nezdarech museli junioři bojovat, aby vydřeli účast aspoň ve čtvrtfinále. Když už začínal jejich herní projev vypadat lépe, přišla klíčová prohra se Švédskem. Mužstvo cíl nesplnilo, dvacítka už druhý rok vyšla na šampionátu naprázdno. Byť tentokrát skončila těsně za elitní čtveřicí.
Spousta odborníků včetně těch zámořských naší reprezentaci původně hodně věřila. Byl jste i vy optimistou?
"Na šampionát jsme jeli s tím, že chceme medaili. Při mistrovství světa osmnáctiletých nám to uteklo. Věřil jsem, že tým bude dobrý. Vybrali jsme některé nové hráče, jenže realita vypadal jinak. Jsem přesvědčen, že v týmu je víc, než co předvedl na turnaji. Museli jsme bojovat o čtvrtfinále, pak jsme si říkali, že nastane uklidnění. Ale proti Švédům to nebylo ono."
Promítl se na výsledcích i výkonech špatný vstup do turnaje?
"Určitě. My se na duel s Ruskem chystali strašně dlouho. Těch kazet, co jsme prohlédli. Těch příprav...Jenže se prohrálo, pak přišel zápas s Finskem a další neúspěch. Museli jsme se zvedat, abychom zachránili aspoň play off. První zápas bývá strašně důležitý a my se o tom ve Švédsku přesvědčili."
Co vás na mistrovství světa z našeho pohledu nejvíc zklamalo?
"Očekával jsem lepší výsledek. Tým znám pět let. Vím, jakou mají hráči mentalitu, dělal jsem s nimi dlouho. Ale nevytvořili jsme takový hokejový kolektiv, jaký by bylo třeba. Parta se sešla dobrá, nezaznamenali jsme žádný problém. Jenže hráčům to prostě nesedlo."
Kde hledat největší rezervy mužstva?
"Trápila nás špatná koncovka, dostali jsme dost branek. A udělali jsme i hodně chyb. S Mojmírem Trličíkem jsme to neustále rozebírali, hráčům ukazovali videa. Vždycky pokývali hlavou, jenže příště se toho zase dopustili. Také mě zarazilo, že jsme v několika zápasech měli období, jemuž říkám mikrospánek. Byla to chvilka, ale dostali jsme branky, které rozhodovaly. Pochopitelně jsme se tomu snažili zabránit. Přehazovali jsme formace. Jasně jsme dávali najevo, kdo bude brátnit, jak se bude hrát dopředu. Ovšem výsledek se nedostavil. Jen v utkání o páté místo jsme předváděli docela hezký hokej, to už však bylo dost pozdě."
Takže se nenajde nic, co by vás aspoň trošku potěšilo?
"To zase ne. Mužstvo chtělo, určitě nehrálo odevzdaně. Závěrečný zápas zvládlo dobře. Ani na začátku turnaje nebyla naše hra špatná. Jeden z našich největších problémů se jmenoval koncovka. Někteří hráči také hůř nesli, že nemají tolik prostoru. Ovšem na ledě nikdy nemohou být hodně vytěžovány všechny čtyři pětky."
Z původní nominace vypadli zranění Kalus s Tlustým. Vypadal by s nimi výkon týmu jinak?
"Pomohli by nám. Kalus má zkušenosti z farmy, Jirka Tlustý umí dát gól. Ale nemohli přijet, nedá se nic dělat. Dost hráčů, kteří působí v Kanadě, má v klubech výborné výsledky. Ovšem ve dvacítce jim to tolik nešlo. Hraje se jiný hokej, jde o krátký turnaj. Každé utkání je důležité - když se nepovede, nejde příště napravit."
Kteří hráči vás uspokojili, a kdo naopak zůstal za očekáváním?
"Nebudu říkat konkrétní jména. Někteří nejsou třeba tak dobří, ale dřeli. Jiní mají předpoklady, ovšem nešlo jim to. Asi špatně načasovali formu. Ale abychom to házeli jeden na druhého? Ne, to ne! Jsme v tom všichni. Každý z nás si to musí uvědomit."
Při pohledu na ročníky 1987 až 1989 je zřetelné, že jste na mistrovství světa nominovali nejlepší možné hokejisty. Napadlo vás, jestli jste třeba něco neměli udělat jinak?
"To víte, že jsem o tom přemýšlel. Ale koho jiného vzít? Z beků máme v Kanadě snad jen Šticha a Štryncla. Štich je mladý, Štryncl neměl takovou formu. Jsem přesvědčen, že jsme nikoho nevynechali."
Pořadatelé mistrovství světa přidělili české reprezentaci netradiční ubytování v chatkách, také kabina postrádala běžné parametry. Mohlo mít tohle vliv na výkon ve čtvrtfinále?
"To ne. Sice třeba osmnáctky v Plzni byly určitě mnohem lépe organizované, ale nestěžujeme si. Kdybychom vyhráli, tak je všechno v pořádku. Přešli bychom to. Ne, nemíním právě v tomle hledat nějaký problém."
Konečný výsledek nenaplnil všeobecné očekávání. Když loni nezvládla dvacítka čtvrtfinále, opustili trenéri Rulík a Votruba funkci. Připouštíte si, že se to může stát i vám?
"Pro český hokej je vždycky neuspěchem, když se na takové akci neudělá medaile. Navíc mi končí smlouva, kterou jsem měl jen na rok. Ani tedy nepočítám s tím, že bych pokračoval."
K dvacítce jste se dostal poněkud kostrbatě, až s půlročním zpožděním. Znamenalo pro vás mistrovství světa vrchol trenérské kariéry?
"Určitě. Původně jsem začal jen dočasně, ale na turnaji v ruském Petrohradu se udělal dobrý výsledek. Pokud vím, dalšími kandidáty byli ještě Pavel Richter a Břetislav Kopřiva. Dvacítku dali mně a já měl strašnou radost, že s ní mohu dělat. Mám už pár pátků, dlouho trénovat nebudu. Nikam se netlačím, ale za tuhle možnost jsem opravdu rád. I když jsme dopadli špatně. Samozřejmě - moc jsem toužil po lepším výsledku. Ale takový je hokej. Prostě se nám to nepovedlo."
Na druhou stranu však mohlo být i hůř. Kdyby tým neporazil v základní skupině Bělorusy nebo Švédy, hrál by jen o udržení. Obával jste se sestupu, který potkal na turnaji Slováky?
"Nechtěl jsem si to vůbec připouštět. Ale člověk vždycky myslí na to nejhorší. Sestup? To byl katastrofický scénář. Něco takového si neumím představit. To by byla ostuda! Naštěstí jsme obě utkání zvládli. Mysleli jsme si, že nás to nakopne. Že čtvrtfinále zvládneme. Ale bohužel. Tohle mě bude mrzet ještě dlouho."
Share on Facebook
