Navrátilec Pilař: Člověk nikdy neví, kdy naskočí. Sedmý zápas? Není to sci-fi
Radek Pilař
|
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Třikrát Hradec Králové v letošním play off hrál o vše. Prohraješ? Končíš. Mountfield to ale zvládl jak v sedmém zápase semifinále v Ostravě, tak dvakrát proti Třinci. Najednou už se vidina obratu a zisk poháru nejeví jako fata morgana. Pro Mountfield je také důležité, že za něj rozhodují hráči z vlastní líhně. Naposledy rozhodl Radovan Pavlík, tentokrát se trefili Patrik Miškář a Radek Pilař, který se vrátil do sestavy a hned se prosadil.
Přitom trefit při druhé brankové situaci puk ze vzduchu po Okuliarově pasu v přečíslení nebylo nic jednoduchého, což autor gólu Radek Pilař jen potvrdil.
„Šlo to trochu výš, to je pravda. Ani nevím, jak se mi to povedlo trefit, jestli hokejkou nebo nohou. Možná obojím. Jsem rád, že to tam spadlo a doklouzalo to až do brány. Úplně dobře jsem to neviděl, jen jsem se pak ohlédl a puk ležel několik centimetrů za čárou,“ mohl si oddychnout hradecký žolík.
Trenéři s ním během sezony nakládali všelijak. Tu ho poslali na beka, tu do útoku. Jednou na oslabení, jindy zase na soupeřovu power play. V play off párkrát seděl, ale vždy byl stoprocentně nachystán zasáhnout do hry, kdykoliv a na jak dlouho bylo třeba.
Radek Pilař a jeho trefa v pátém finále
„Je to náš úděl. Jsme ve finále a ti kluci, co nehrají, musí být pořád připravení. Nikdy člověk neví, kdy naskočí. Pořád na sobě pracujeme, i když zrovna nehrajeme. Ať už s kondičním trenérem, přímo na ledě nebo individuálně,“ potvrzuje, že kondiční kouč Michal Tvrdík nedá hráčům na tribuně vydechnout.
Pro hradecký klub je symbolické, že ačkoliv momentálně do hodnocení akademií příliš mnoho bodů nezískává, odrostlejší kusy z vlastní líhně používat dokáže. A ti se mu odvděčují měrou vrchovatou, však poslední tři góly Východočechů vstřelili jeho odchovanci.
Bleskový nástup Hradce! Už po 27 sekundách udeřil Miškář
„Je to super. Jsem za kluky i za sebe strašně rád, že se nám to takhle daří, ještě k tomu ve finále, doma před vyprodanou halou. Je to super pocit, moc si toho cením. Doufám, že je to i impulz pro mladší kluky, kteří se na nás třeba dívají, aby na sobě makali a třeba se taky dostali do áčka.“
Třeba takový Patrik Miškář. Naskočil až jako vynucená náhrada za Jakuba Lva v semifinále. Dostal pozici prvního centra a naložil s ní, jak nejlépe dovedl. V play off rozhodl rozdílovou brankou už tři zápasy a jeho akce z pátého finále po půl minutě hry byla exkluzivní. Obral Marcinka jako starý mazák a po rychlém zakvedlání chladnokrevně překonal fantoma Kacetla mezi nohy.
„Je to pohodář. Známe se spolu od šesté třídy, prošli jsme spolu základku i střední školu. Dva roky jsme spolu byli v Litoměřicích na pokoji. Snad se mu bude dařit dál a doufám, že s námi bude i nadále."
„To je prostě Mišák, on tohle umí. Má chladnou hlavu a jen tak ho něco nerozhodí. Je to pohodář. Známe se spolu od šesté třídy, prošli jsme spolu základku i střední školu. Dva roky jsme spolu byli v Litoměřicích na pokoji. Snad se mu bude dařit dál a doufám, že s námi bude i nadále,“ nakousl jeho parťák fakt, že Miškář má podepsanou smlouvu v Jihlavě, kde strávil minulou sezonu. Hlasitě si ale říká o povolání zpět nahoru.
Právě jeho branka hned v prvním shiftu v pátém dějství finálové bitvy určila ráz utkání. „Rozhodně nám pomohlo, že jsme takhle brzo dali první gól. Oni najednou museli tlačit a dobývat, což je pro nás daleko lepší. A pak rozhodně Machy, protože nás neskutečně drží celé play-off a teď zase potvrdil, že chytá jak Bůh,“ pochválil hráč s číslem 62 svého brankáře.
Skvělý Machovský ztečoval puk na tyčku
Machovského letošní cesta by možná také vydala na samostatnou knihu, nebo alespoň na obsáhlou kapitolu hradecké hokejové ročenky.
Sám Pilař ale ví, že se stále jedná jen o snížení série na 2:3. Třineckému kolosu stačí jediná výhra, naopak Mountfield už nemůže couvnout. „My musíme už jen vyhrávat, jinak je konec. Nemáme co ztratit. Musíme do toho pořád jít víc jak na sto procent a nechat tam všechno,“ burcuje před návratem do Třince. „Musíme hrát svou hru. Rychlý hokej, který nám přináší ovoce,“ dodal obratem.
„My musíme už jen vyhrávat, jinak je konec. Nemáme co ztratit."
Ale přeci jen, z odepsaného a psychicky zdeptaného týmu za stavu 0:3 je tu najednou sebevědomá parta borců, která je v laufu, ale zároveň si uvědomuje sílu soupeře. A dosud nevídaný obrat začíná nabírat reálnějších kontur.
„Už je to možná trochu menší sci-fi, ale Třinec je výborný tým a ne nadarmo vyhrál tři tituly. V dalším zápase zase budou rozhodovat maličkosti a zase to bude vyrovnané. Musíme být na špičkách a urvat to,“ hlásí rodák z Jičína.
„Je to pořád jen další dílek, potřebujeme ještě dva. Bylo by fajn, kdybychom to dotáhli do sedmého zápasu. A pak? Děj se vůle boží,“ uvedl s potřebnou vírou. Možná by se dalo říct: děj se vůle lidu. Fanoušci pod Bílou věží jsou totiž řádně pobláznění a byli podstatným faktorem hradeckého triumfu číslo dva.
„Strašně nám pomáhají a ženou nás. Graeme McCormack říká, že náš stadion je takový Thunderdome. Prostě to tady hřmí a atmosféra je neskutečná,“ pochválil závěrem své příznivce Radek Pilař a bude doufat, že jim s celým hradeckým ansáblem dopřeje ještě jednu velkolepou finálovou show.
Share on Facebook
