Naše lajna... rozplývá se vytížený Sedláček. S bráchou se klidně pozabíjí
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Junioři Komety ve dvou zápasech proti Liberci celkově prohráli 36:106 na střely, ale co je důležitější, urvali šest bodů. Výraznou postavou mužstva je kapitán Jan Sedláček, jenž v rámci výborně fungující ofenzivní pětky vládne kanadskému bodování obránců. A cestu už od dětství prožívá se svým bratrem, s nímž by rád pronikl i do A-týmu.
I přes obrovskou střeleckou převahu soupeře jste Liberec znovu porazili. Jak to děláte?
Máme nějaké věci a úkoly, které musíme plnit, a ačkoliv to podle střel nevychází, dáváme góly, z čeho můžeme. Potřebujeme dobře bránit, a když to jde, tak pak dáváme i góly. Z naší strany nejvíce platí rychlé protiútoky, můžeme být klidně tři minuty zavření v pásmu, dobře bránit, a pak když se nám povede dostat hru ven, protiútoky dost vycházejí.
Je to ten základní obraz zápasu?
Určitě, máme to postavené na obraně. U nás převážně útočí naše první pětka, takže zbytek má za úkol hlavně nedostat gól. Základ obrany máme postavený na blokování střel, abychom nebyli rozlítaní a drželi spolu. Teď už jde o všechno, takže každá zblokovaná střela je pro nás bonus.
Velkou roli pro vás hraje i gólman, viďte?
Určitě. Gólman je hlavní postava týmu a všechno na něm stojí. Když nezachytá gólman, těžko potom vyhrajeme zápas. Michael Schnattinger je šikovný a kvalitní brankář, už dva roky zpátky trénoval s áčkem. Když přišel covid, trénoval s muži a dostával příležitosti jako dvojka. Michal je na tom určitě dobře a drží nás. Máme i druhého gólmana, ale převážně to stojí na Michalovi, i když je ročník 2004, je to jistota. Nemusíme se bát, že by dostal nějaké laciné góly.
Podobně jako vy, i Bílí Tygři mají svojí ofenzivní formaci. Dávali jste si na ni speciálně pozor?
Po pravdě jsme se na tohle vůbec nedívali a ani nevíme, že mají nějakou lajnu, která by dávala hodně gólů. My jsme byli celkově postavení tak, abychom nedostávali góly, ať proti nám stojí kdokoliv. Že nějaká jejich formace dává hodně gólů, na to jsme vůbec založení nebyli. Vůbec netuším, že někoho takového mají.
„Každá zblokovaná střela je pro nás bonus.“
Projevuje se na vás, když máte a nemáte první pětku pohromadě?
Je to určitě poznat. Když kluci nehrají a hrají, je to velký rozdíl. Když jsme měli zajištěný postup do předkola, že nespadneme, kluci s námi nehráli a v tom momentě jsme měli asi čtyři prohry v řadě. Je to cítit hodně, když ta první pětka hrajeme pospolu. U nás je to převážně založené na první pětce s tím, že jsme rádi, když druhá, třetí a čtvrtá dá další góly.
V čem je vaše síla?
Je to dobře poskládané. Jsme tam namixovaní mladí a staří, každý máme svoje úkoly. Eda Šalé umí super zakončit, brácha Ivo Sedláček hraje do těla, Kuba Malý má přehled a Honza Holemý vedle mě je na tom silově dobře. Jsme celkově dobře namixovaní a hlavně jsme si sedli celou sezonu, což je i podle výsledků vidět. Snažíme se hrát pořád to stejné, i když proti nám sází nějakou speciální obranu, která nás má vyloženě bránit. Snažíme se dát góly, to je všechno.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaké to pro vás je, hrát pořád s bratrem a ještě v jedné formaci?
Je to super, a to hlavně pro rodiče a ostatní, kteří mohou jezdit jenom na jeden zápas a nemusí jezdit třeba někam do první ligy, mají všechno pohromadě. Uvidíme, jak to půjde. Brácha teď dostal taky šanci za áčko. Hrát společně před plnou halou a s rodiči na tribuně… Na to budu dlouho vzpomínat. Byl to super zápas.
Pomáhá vám, že můžete svoje kariéry prožívat společně?
Musím říct, že doma s bráchou hokej moc neřešíme, jde mimo nás. Samozřejmě je to ale super, že jsme společně doma v Brně, oba hrajeme od malička za Kometu a oba to táhneme společně až teď do juniorky, kdy se to bude lámat. Uvidíme, jak to půjde dál, po téhle sezoně se to zlomí.
„Brácha teď dostal taky šanci za áčko, takže doufám, že se potkáme na ledě i tam.“
Co řešíte, když ne hokej?
(směje se) To je záludná otázka. My se doma extra nebavíme, ale když už něco řešíme, je to prostě mimo hokej. Řešíme nějaké blbosti, třeba dovolenou a podobně. Všechno mimo hokej.
Jaký spolu máte vztah? Prošli jste si i obdobím, kdy jste se řezali hlava nehlava?
Určitě jsme si prošli i tou dobou, kdy jsme se na sebe nemohli ani podívat. To trvalo hodně dlouho, ale už je to za námi. Teď jsme spolu a ačkoliv to tak nevypadá, my spolu vycházíme dobře. Když si jdeme zahrát nějaké aktivity mimo hokej, kluci vědí, že tam vynikáme, a proto se rozdělujeme a nehrajme spolu, aby to bylo trochu vyrovnané. Pak se to samozřejmě mezi námi dvěma vyhrotí, protože oba dva chceme vyhrávat a můžeme se tam klidně zabít, ale doma je to všechno v pohodě.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Sezonu si z hokejového pohledu oba užíváte, co?
Jo, jo, je to skvělá sezona, ale je to všechno díky té první pětce. Kdybychom takhle poskládaní nebyli, vůbec si to takhle neužíváme. Je super, že hrajeme pohromadě, mě i bráchovi se daří, ale je to díky naší formaci. Kdyby to tak nebylo, bylo by to úplně jinak.
Sledujete, že se o pozici nejproduktivnějšího beka předháníte s Tomášem Tomkem?
Já jsem to sledoval tak do poloviny sezony, ale od té doby už na to nekoukám. Babička mi občas něco napíše, ale já na to nekoukám. Nám jde o play off, takže individuální bodování vůbec neřeším. V základní části jsem si říkal, že by bylo super vyhrát kanadské bodování obránců, ale teď už to vůbec neřeším. Jsem rád za každou výhru a jdeme vyloženě na play off, body už jsou nám jedno.
„Nám jde o play off, takže individuální bodování vůbec neřeším.“
Za své výkony jste si vysloužil zápasy za A-tým a teď to pro vás muselo být hodně náročné…
Je to náročné. V neděli jsem zase hrál za áčko, takže to byl už pátý den a pátý zápas. Stěžovat si nemůžu, jsem rád, že dostávám příležitost. Ačkoliv mám ice time za áčko pět minut a v juniorce šestinásobek, každý si tím musí projít. V pondělí máme volno a v úterý bude další zápas, takže to bude šest zápasů v týdnu. Nic jiného mi nezbývá, jsem rád, že dostávám takový prostor, kterého se budu snažit využít mezi chlapy i v juniorce.
Pociťujete už únavu?
Určitě, sobotní zápas proti Liberci byl hodně šílený, takže pociťuju nějakou únavu, ale snažím se to nedat na sobě znát. Dojdu domů, lehnu si a ráno jdu zase na halu, je to pořád stejné dokola. Musím to vydržet, zbývá posledních pár zápasů do play off, takže musíme bojovat.
Zůstával jste v Liberci, když jste tam v pátek hrál za áčko a v sobotu za juniory?
Nezůstával. Udělal jsem si dva skvělé výlety. Po áčku jsem se vrátil asi v jednu v noci a ráno v devět jsem odjížděl zpátky do Liberce, takže jsem si proseděl asi dvanáct hodin v autobuse. To bylo „super“, ale oba zápasy se povedly a dotáhli jsme zpět šest bodů, takže nemusím být naštvaný. Bylo to nepříjemné, ale polovinu autobusu jsem prospal, takže to tak hrozné nebylo. Nejradši bych tam zůstal, ale nevěděl jsem, jak to se mnou bude. Holt to tak vyšlo blbě.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
