Skvělý Sklenička po „obhajobě“: Komu se to poštěstí? Nejde o pohár, ale o tu cestu

Jestliže z kádru dorostenců Mladé Boleslavi při cestě za mistrovským titulem nikdo v poli nevyčníval, tak jeden mladík v týmu od svého nástupu ve třetím čtvrtfinále přece jen zářil. Brankář Marek Sklenička vychytal zlato jako prvoročák a zopakoval tak republikový vavřín z minulé sezony, kdy došel na vrchol s devátou třídou.

Vychytal jste titul mistrů republiky. Jak vám to zní?
Je to neskutečný. Celé play off tady vládla neskutečná atmosféra a s klukama jsme si to užívali. Já jsem si to užíval od prvního dne play off. A vyhrát to takovýmhle výsledkem, ještě navíc s nulou... To je hezká trešnička na dortu pro tenhle den a tenhle zápas. Je to zásluha celého týmu.

Vy jste nakonec vychytal svou první nulu v play off, ale předtím byly i bez ní vaše výkony perfektní.
Ano, bylo to super. V základní části se mi nedařilo tak, jak bych chtěl, ale jsem rád, že při vyvrcholení sezony už ano. Snažil jsem se pak svoje výkony držet, abych klukům pomohl.

Svou úspěšnost jste oproti dlouhodobé části vytáhl o víc než pět procent, to je neuvěřitelné.
Jo, to je super. Tyhle zápasy mi vyhovují, protože jsou kvalitní a jde na mě hodně střel. Někteří hráči, kteří proti mě nastupovali, už dokonce hráli i za áčko.

Nepotřeboval jste jako prvoročák ještě nachytat nějaké zkušenosti, než to začalo být ideální?
Ani si nemyslím, v základní části jsem dostal hodně zápasů. Samozřejmě je to ale z devítky do dorostu velký skok a musel jsem si zvykat. Jsem rád, že se to v play off tak povedlo a teď můžeme slavit.

Během čtvrtfinále jste v brance nahradil Františka Kováře a pak už jste ho do ní zpátky nepustil. Bral to v pohodě?
Já musím spolupráci s Ferym strašně vyzdvihnout, byla celou sezonu neuvěřitelná. Strašně jsme si sedli, hodně jsme se nasmáli. On výborně rozjel sérii se Slavií, v prvních dvou zápasech podržel tým skvělými výkony. Pak mu třetí zápas na Slavii bohužel nesedl. Já jsem naskočil, dostal jsem tu šanci a jsem rád, že jsem mohl svými výkony pomoct ke zlatu.

Človek si aspoň uvědomí, že je to i o štěstí a náhodě, kdy brankář dostane šanci. Pak ji musí chytnout...
Je to tak, musíte věřit, že se ta šance naskytne, a pak ji jenom proměnit. Když nezačínáte první zápas play off, nesmíte si myslet, že už je pro vás konec sezony. To vůbec. Pořád jste součástí týmu a čekáte na šanci.

Řekl bych, že finálová série byla soubojem skvělých gólmanů. Proti vám stál Matěj Tuláček, který měl fantastická čísla i v juniorce.
Ano, je to výborný gólman, ta čísla v juniorce měl neskutečná. Na to, že je teprve druhoročák v dorostu a do juniorky věkově nepatří... Jde vidět, že v Pardubicích s nimi trenéři dobře pracují. I díky těm zkušenostem z juniorky ukazoval celé play off výborné výkony, i proti nám ve finále. Taky mu gratuluju k těm výkonům a jsem rád, že jsem si proti němu mohl zachytat.

Pro váš ročník 2008 jde o druhé zlato v řadě. Je návykové vyhrávat, viďte?
Je to neskutečné. Já jsem tady teprve druhou sezonu a mám druhé zlato, o čemž jsem ani nesnil. Komu se tohle poštěstí? Užívám si to s klukama od prvního dne, co tady jsem. Je to fakt neskutečný, i realizační tým a všechno okolo. Vyzdvihnul bych i Filipa Šindeláře s panem Mensatorem, kteří s námi pracují. Jsem rád, že jsem to mohl takhle proměnit a v play off jim ukázat, že se mnou dělali správné věci, za tu dobu se posunul a můžeme tu stát se zlatem.

Do Boleslavi jste přišel z Litvínova. Proč jste se rozhodl vyměnit jeden extraligový klub za jiný?
První krok byl od Boleslavi, že mě chtěla. Já jsem chtěl jak změnu po hokejové stránce, tak se i posunout po životní stránce, protože tady bydlím sám. Přišlo mi, že už se v Litvínově neposouvám, a potřeboval jsem něco lepšího, kde se mnou budou trenéři pořádně pracovat. Vděčím jim tady za to strašně moc.

Jak se těšíte na příští sezonu? Mohli byste do ní jít znovu s vysokými ambicemi.
Já se těším moc. Uvidíme, jak to tady trenéři na gólmanském postu vyřeší. Moje povinnost je jenom chytat v zápasech, které dostanu. Ať už to bude v dorostu, nebo v juniorce. Soustředím se na přítomnost, abych v každém zápase předvedl dobrý výkon.

Po dvou zlatech už se člověk nevyhne myšlenkám na třetí. Nemůže to být trochu svazující?
Vždycky tam jsou myšlenky, že to chcete zopakovat. Protože je neskutečný pocit to vyhrát. Nejde ani o ten pohár, ale o tu cestu s klukama k poslednímu zápasu, který vyhrajete. Ta je neskutečná. Všechny dny, jak jsme od začátku sezony dřeli na suché, bylo nám strašně špatně... A pak to vyvrcholí. To je něco nádherného, že se vám vrátí to ovoce, pro které jste dřel.

Vaše oslavy ale byly velmi krátké...
Je to tak, hned ráno jsme zamířili do Kravař na reprezentační sraz. Takhle jsme to měli i minulý rok, kdy jsme jeli na VTMka asi v pět ráno po finále. Takže se to opakuje.

Nemrzí vás trošku, že jste si nemohl oslavy vychutnat víc?
S klukama jsme to oslavili po zápase a určitě oslavíme i po repre. Protože komu se to může takhle poštěstit? Pro někoho je to třeba první a poslední zlato nebo finále v jeho kariéře, takže si myslím, že bude stát za to se ještě sejít a oslavit to.

Po loňském finále devítky v Liberci vám rodiče věšeli na krk Fidorky. Co letos?
Letos jsme dostali od maminek malinká šampáňa s čokoládičkou (usmívá se).

Takže si vás rozmazlují pořád.
Ano, maminky jsou neskutečné. Máme tady výborné fanoušky, kteří nás podporují. Taťkové, mamky, přítelkyně... Je to super a vážíme si toho.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter