Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Tři porážky, tři vstřelené góly a třináct obdržených. Zní to trochu jako jazykolam, ale bohužel právě takhle dopadli čeští hokejisté do 16 let na posledním turnaji ve Švédsku. „Vsítili jsme málo gólů a když chceme pomýšlet na vítězství, šance musíme trestat,“ hlásí hlavní trenér Karel Beran k největší české bolesti.
Čeští mladíci nechtěli po dvou porážkách v Umeå připustit další, s Finskem v neděli bojovali o konečnou třetí příčku. Bohužel ani tentokrát nemohli slavit. Znovu se přitom rozhodovalo až v poslední třetině.
„Byl to stejný obraz jako proti Švédům. Prvních pět šest minut jsme měli dobrý vstup, obecně jsme vstupy měli na turnaji slušné. A teď jsme dokonce dali i první gól, což jsme potřebovali,“ kvituje kouč Karel Beran. „Pak nás trošičku zabrzdila oslabení. A v poslední třetině to bylo zase stejné: Měli jsme samostatný nájezd, nedali jsme, a z protiútoku dostali gól. Ten, kdo dal rozdílový gól ve třetí třetině, zvítězil. Bohužel jsme to nebyli my,“ smutní.
Hokejisté sehráli poměrně disciplinovaný zápas. Inkasovali jenom tři menší tresty, jeden v první a dva ve třetí třetině – jenže právě oba ze závěrečné části Finové potrestali a odskočili z 1:1 na 3:1. „Bavili jsme se o tom: Nesmíme hrát holí, musíme ty situace dobruslovat. Bohužel se ta oslabení vyskytla, a byla zbytečná. To rozhodlo,“ ví Beran.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Gólový přísun na druhé straně bohužel stoupal s průběhem turnaje jenom velmi pomalu. Češi přitom sehráli po stránce ofenzivy nejlepší zápas, měli dostatek vyložených šancí, aby ho urvali na svou stranu. Zvlášť elitní formace Novák – Myšák – Cikhart protivníka často dostávala do úzkých.
„O tom už jsme se bavili. Za stavu 1:1 jsme mohli odskočit, měli jsme dva samostatné nájezdy, dvakrát dva na jednoho... A ty šance jsme nedali. Když se proti nám soupeř dostal do takových šancí, tak je potrestal. To byla alfa a omega zápasu.“
A bohužel nejenom zápasu, ale i celého turnaje. Češi na něm skončili poslední a ať předvedli jakkoli nadějné výkony, domů odlétali se sklopenými hlavami. „Samozřejmě jsme všichni zklamaní, že jsme neuspěli. Chtěli jsme vyhrát aspoň ten poslední zápas, ani to se nepovedlo. Ale stejně jako v Přerově to bylo vyrovnané,“ vrací se Beran k únorovému turnaji s mnohem povedenější – stříbrnou – tečkou.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Dojem ze Švédska kazí hlavně vysoká porážka 0:6 s domácím týmem. „Ten první zápas jsme nezvládli, to je pravda. Dostali jsme rychlé góly a pak jsme se těžko dostávali do zápasu. Ale další dva? Po dvou třetinách to vždycky bylo 1:1 a rozhodovalo se až pak.“ Jenže střelecká pohotovost byla na straně soupeřů. „Na zakončení musíme hodně zapracovat. Vsítili jsme málo gólů a když chceme pomýšlet na vítězství, ty šance musíme trestat,“ ví Beran.
Co pozitivního si hokejisté šestnáctky můžou z turnaje vzít? Stejně jako předtím drželi po fyzické a bruslařské stránce s evropskými rivaly krok. „Stoprocentně jsme na tom byli srovnatelně. Na obou turnajích jsme s nimi dokázali jezdit celé tři zápasy,“ pochvaluje si český kouč. Nestalo se, že by se Češi v některé fázi utkání dostali pod vytrvalý tlak, naopak stále drželi svou tvář a hra se přelévala z jedné strany na druhou.
Reprezentační sezona je pro Karla Berana a jeho svěřence minulostí, ale teď už může směle vzhlížet k další. Bývalý trenér Komety či Pardubic bude s ročníkem 2002 pokračovat i do sedmnáctky, kde může svou prací navázat na úvodní sezonu. Ta nadcházející bude určitě náročnější, české naděje před sebou mají větší porci těžkých zápasů a turnajů.
„Kluky respektuju a považuju si, že v týmu panuje zdravá atmosféra. Jsem hrozně rád, že tady je všechno, co k hokeji patří. To je nejenom radost z výhry, ale třeba i to, že kluci jsou smutní, když zápas nezvládnou,“ dodává Beran.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz