Měl jsem to těžší, na své jméno jsem ale hrdý, přiznává Zábranský junior
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jeho otec šéfuje brněnské Kometě. Libor Zábranský mladší tak musel po celou kariéru čelit narážkám na protekci. „Musel, musím a budu muset. Člověk si ale časem na tyhle řeči tak nějak zvykne a nevnímá je,” vypráví šestnáctiletý obránce, který se připravuje s brněnským áčkem a pravidelně reprezentuje.
V kolika letech jste začal s hokejem?
Na přelomu mých čtyř a pěti let.
V Kometě?
Ano, začínal jsem tady v Brně.
Působil jste i v jiných klubech?
Ne, to ne. Hrál jsem pouze za Kometu.
Ta otázka je možná hloupá, když jste z hokejové rodiny, ale proč jste si vybral hokej?
Odmalička jsem byl určitým způsobem směřován k hokeji. Vyzkoušel jsem například i fotbal, nic mě ale nechytlo tak jako hokej. Rozhodl jsem se tedy, že se chci věnovat jemu.
„Líto mi to možná trochu je. Na druhou stranu, kdyby se to nestalo, bůh ví, kde by teď Kometa byla. Asi to tak mělo být."
Váš otec skončil s hokejem poměrně brzy, kvůli zdraví. Není vám líto, že jste ho hrát na ledě mockrát neviděl?
Když jsem byl malý, tak jsem taťku sledoval v dresech Sparty a Pardubic. Líto mi to možná trochu je. Na druhou stranu, kdyby se to nestalo, bůh ví, kde by teď Kometa byla. Asi to tak mělo být a díky tomu je hokej v Brně na vysoké urovni.
Chodil jste na zápasy Komety jako divák?
Na Kometu jsem začal chodívat s příchodem taťky. Od té doby jsem na každém zápase.
Vybavujete si nějaké hezké fanouškovské zážitky?
Ano, například první play off Komety po iks letech. Také Hokejové hry Brno 2016. Je toho spoustu.
Co říkáte na brněnské fanoušky?
Troufnu si říct, že jsou ti nejlepší v republice.
Libor Zábranský. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký je váš dosavadní největší hráčský zážitek?
Těch je víc. Asi největším byly Hokejové hry Brno 2016. Nebo třeba letošní ročník ve starším dorostu, který jsme zakončili mistrovským titulem. Musím zmínit i to, když jsme v osmé třídě překvapili na republikovém mistrovství a vyhráli zlatou medaili.
Už jste také reprezentoval. Jaké jste měl pocity, když hrála hymna a měl jste na sobě dres s národním znakem?
Je to velká čest. Velice si toho vážím. Reprezentovat Českou republiku je snem každého malého kluka. Je to opravdu krásný pocit.
Máte sportovní vzory?
Jednoznačně taťka! Také rád sleduji Alexandra Ovečkina.
Jaký je váš hokejový sen?
Snů je hodně. Největší je samozřejmě NHL, Stanley Cup... Ale také bych chtěl někdy vyhrát mistrovský titul za Kometu.
„Snů je hodně. Největší je samozřejmě NHL, Stanley Cup... Ale také bych chtěl někdy vyhrát mistrovský titul za Kometu."
A co škola? Chodíte na střední?
Ano, na sportovní gymnázium v Brně.
Asi musí být náročné ji skloubit s hokejem, že?
Je to velmi náročné, ale člověk si na to časem zvykne.
Berete školu jako důležitou, nebo jako nutné zlo?
Škola je pro mě stejně důležitá jako hokej. Nikdy nevíte, co se může přihodit. Člověk musí mít zadní vrátka, kdyby to s hokejem nevyšlo.
Jaké povolání by vás bavilo, kdybyste se hokejem nemohl živit?
Samozřejmě bych chtěl dělat něco, co je spojené s hokejem, ale taky by mě bavilo třeba podnikaní.
Připouštíte si vůbec, že byste někdy dělal něco jiného než hokej, nebo na to nemyslíte?
Nemyslím na to.
„Škola je pro mě stejně důležitá jako hokej. Nikdy nevíte, co se může přihodit."
Jaké to je trénovat s A-týmem? S hráči jako Erat, Němec a další...
Je to obrovská pocta a zkušenost, která mi může hodně pomoci. Tenhle rok je kádr hodně našlapaný, takže se toho můžu spoustu přiučit.
Byl jste před prvním tréninkem za áčko nervózní?
Byl. A možná jsem stále (smích). Ale máme perfektní partu a kluci nám pomáhají.
Máte už nějaký zážitek z kabiny?
Některým klukům, když jsme se představovali, jsem řekl dobrý den (smích). Tak jsem byl hned opravenej, že mám tykat. Terčem nějakého vtípku jsem se ale zatím nestal.
Máte zprávy, jestli byste už letos mohl naskočit do seniorského hokeje? Buď za Kometu, nebo ve WSM Lize za Třebíč?
Tohle jsou rozhodnutí, která budou záležet jen na mém výkonu. Teď je jen na mně, abych předvedl to nejlepší a probojoval se do A-týmu. Každý zápas v seniorském hokeji mě posune o kousek dál, takže za každou příležitost v Kometě nebo v Třebíči budu velice rád. Ale jak říkám, vše záleží na výkonnosti.
„Každý zápas v seniorském hokeji mě posune o kousek dál, takže za každou příležitost v Kometě nebo v Třebíči budu velice rád."
Nejste jediným talentem, který se letos připravuje s A-týmem. Šanci dostali například Martin Nečas, brankář Lukáš Dostál nebo Tomáš Havránek. Pracuje se tedy podle vás v mládeži Komety dobře?
Ano, výborně.
Když se podívám na realizační týmy Brna, tak jsou v nich trenéři jako Zubíček, Meluzín, Křetínský nebo Pazourek. Tedy bývalí vynikající hráči. To je pro mládež jedině dobře, že?
Přesně, jak říkáte. Jsou to zvučná jména a my můžeme být rádi, že se od nich něco přiučíme.
Libor Zábranský na Hokejových hrách Brno 2016. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Musel jste kvůli postavení vašeho otce čelit narážkám na protekci?
Musel, musím a budu muset. Člověk si ale časem na tyhle řeči tak nějak zvykne a nevnímá je.
Předpokládám, že ty narážky byly od protihráčů, rodičů i diváků.
Je to tak. Motivace být lepší a lepší je pak ale o to vetší.
Proč to podle vás mají zapotřebí?
To já nevím. Lidem do hlavy nevidím. Každý k tomu má asi svůj důvod.
„Byl jsem na to od rodičů připravován. Snažím se tyto řeči ignorovat."
Bral jste to v dětství hodně špatně?
V dětství jsem to nijak nevnímal. A do teď to nijak nevnímám. Byl jsem na to od rodičů připravován. Snažím se tyto řeči ignorovat.
Neuvažoval jste, že odejdete do ciziny, abyste měl v uvozovkách klid?
Neuvažoval. To bych těm lidem nemohl udělat (smích).
Je to teď lepší? Přesvědčil jste svými výkony, že žádnou protekci nepotřebujete?
Vždy se někdo najde. Takový je dnešní svět. Člověk se nikdy nezavděčí všem, ale doufám, že mě fanoušci přijali jako hráče, který bojuje za Kometu.
Jak ty řeči snášíte?
Jak už jsem zmiňoval – byl jsem na to připravovaný. Rodiče se o tom se mnou bavili. Teď už se nad tím spíše jen tak pousměju. Težkou hlavu si z toho nedělám.
„Nikdy ničeho nelituji. Hokej miluji. Jsem do něj zažraný, jak nejvíc to jde. A hlavně jsem na své jméno hrdý."
Cítil jste někdy, že vám postavení táty opravdu něco usnadnilo a v něčem pomohlo?
Nikdy. Ba naopak to bylo vždy milionkrát těžší. To už ale málokdo vidí.
Nelitujete někdy, že jste se nedal na jiný sport, kde byste narážkám na protekci čelit nemusel?
Nikdy ničeho nelituji. Hokej miluji. Jsem do něj zažraný, jak nejvíc to jde. A hlavně jsem na své jméno hrdý.
Libor Zábranský loni reprezentoval národní tým do šestnácti let. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
